26/08/2021 | komentář | Vojtěch Ettler

Na čem pracuju: Hrabej se v hlíně a nebuď

Představte si nádhernou rozlehlou zahradu. Sytě rudé hortenzie se uklánějí popínavým žlutým růžím, pásy narcisů kynou jiřinám, tulipány si na hlavy pod zlatavým sluncem uvazují růžový turban. Na staré okrasné jezírko z nebe shlíží natržený mrak. V zadní části přechází zastřižený trávník v louku plnou divokých květin, a kdo by šel ještě dál, až za mokřiny v koutě, toho by obklopily vzrostlé javory a buky.

Jenže do téhle zahrady nikdo nechodí. Paní je pryč nebo se dívá oknem z kuchyně a jediným člověkem, který šlape mezi záhony, je stárnoucí vousatý zahradník. Jmenuje se Marc Hamer a donedávna přes zimu chytal krtky.

Pokud vám zmínka o krtcích něco mlhavě připomíná, nemýlíte se. Hamer se totiž už českým čtenářům představil prvotinou Jak chytit krtka (Host, 2019), dílkem na pomezí příručky, autobiografie a zenového kóanu, a teď přichází s rozsáhlým zahradnickým diářem, který ve Spojeném království vyšel pod názvem Seed to Dust a který tentokrát pro české prostředí připravujeme ve spolupráci s nakladatelstvím KAZDA.

Marc Hamer, foto: Kate Hamer

Autor ve svém druhém počinu bere vše, co už do textu vtělil u Krtka — tedy přírodu, poezii a hlavně sebe samého —, a na půdorysu celého roku od ledna až do prosince to prozkoumává ještě hlouběji, upřímněji i obratněji. A jeho pohnutá životní dráha dokládá, že rozhodně nevaří z vody.

Marc Hamer se totiž narodil na konci padesátých let na drsném anglickém severu mezi horníky, přadlenami a nekonečnou šedí stereotypů a strachu z jinakosti. Není překvapivé, že „zárodečný“ spisovatel neprožil šťastné dětství. Když mu v pubertě zemřela matka, poslední ránu mu zasadil otec, který ho vykázal z domova. Mladý a rozervaný Marc se poté dva roky křížem krážem toulal zemí jako vandrák bez domova a jeho příběh mohl skončit tehdy a tam. Místo toho jako náctiletý prošel hlubokou proměnou a coby jiný člověk se vydal po cestě lásky, sepětí s bodláčím i ptáky a nejá.

Není sporu, že se Hamerova druhotina zařadí do skupiny titulů s nálepkou „Tyhle knížky nejsou pro každýho“. Krátké kapitolky rozdělené podle měsíců a ročních období vybízejí k meditativnímu čtení, které sice tu a tam poskytne střípek praktické informace ze zahradnického řemesla, ale hlavně zve do zahrady, Minotaurova labyrintu, v nitru každého z nás. Zároveň však nenechá čtenáře utonout v bezbřehém moři a hází jim záchranný kruh v podobě příběhu: Hamer totiž skutečně dojíždí do zahrady jisté paní Cashmerové, která ho zaměstnává už dlouhých dvacet let, a poodkrývá nám jejich křehký vzájemný vztah i vlastní minulost. Jak se mu mix jednotlivých rovin podařilo udržet v rovnováze, to už musí posoudit každý sám, jedno je však jisté — na podobnou knihu jen tak nenarazíte.

Květiny jako Marc Hamer, foto: autorův Twitter

Chystaná publikace je vlastně jakýmsi manifestem zahradnického zenu. Zabořte ruce do země, chvíli jen tiše pozorujte a uvidíte, co se stane. Kde není uřvané ego, tam má v nastalém prázdnu šanci vyvstat něco jiného. Třeba štěstí. Pak stačí zahlédnout rorýse, pohladit muškát nebo sledovat postarší sousedku, a nic vám nechybí. Jak píše sám Hamer, některé záležitosti umí vystihnout pouze báseň:

Poslouchám rozbřesk
a náhle není nikdo,
kdo by poslouchal.

Marc Hamer, haiku

P. S. Koho by zajímalo nahlédnout autorovi pod pokličku, ten může zavítat na jeho anglickojazyčný blog „Psaní o psaní“. Mimo jiné se zde můžete seznámit s jeho inspirací, učitelkou, láskou a v neposlední řadě manželkou Kate „Peggy“ Hamerovou.