17/01/2022 | glosa |

Stunden aus Blei Radky Denemarkové

„Kromě Konfucia jsem se prokousávala nejen problémy s odlišnou transkripcí čínštiny, ale i čínskou kosmologií, dějinami, literaturou a kuchyní. Přesto jsou Hodiny z olova pro mě v prvé řadě románem o Čechách,“ píše překladatelka Eva Profousová.

Překládání románu Hodiny z olova za časů pandemie se mi při zpětném pohledu jeví jako olověná doba. Ne snad ve smyslu básně Emily Dickinson, která románu dala motto i název: „Toto je hodina z olova — / utkví nám v paměti, pokud ji přežijem…“, ale spíš jako šestnáctiměsíční fyzická a psychická zátěž. Že budu mít co do činění s Konfuciem a Zpěvy staré Číny, jsem věděla. Netušila jsem ale, že budou zavřené berlínské knihovny a nebude možné si v Čechách obstarat antikvárního Konfucia. Zároveň jsem špatně odhadla rychlost, se kterou se překladatel prolne s textem (v mém případě nabobtnal na 1 120 německých normostran). Než jsem začala vidět a slyšet opakující se slova a obrazy, musela jsem jím zhruba třikrát projít.

překladatelský seriál Na čem pracuju

Hamburské nakladatelství Hoffmann und Campe román inzeruje jako „velký román o dnešní Číně“ a já se kromě Konfucia prokousávala nejen problémy s odlišnou transkripcí čínštiny, ale i čínskou kosmologií, dějinami, literaturou a kuchyní. Přesto jsou Hodiny z olova pro mě v prvé řadě románem o Čechách. A sice o české recepci Číny na základě překladů Bohumila Mathesia a Oldřicha Krále. Mathesiovy parafráze staré čínské lyriky ukazují Čínu jako klidnou zemi, kde se rýmovaným jazykem opěvuje víno a láska žen a kde sice bývají kruté války, ale nakonec vítězí přátelství a krása přírody. Jestli jeho interpretace souvisela s jeho pozdějším příklonem k socialismu, to neumím posoudit, parafráze jeho současníka německého básníka Klabunda zní podobně — rovněž u něj je popis krajiny výsostně středoevropského rázu: rybník, hráz, borovice.

Eva Profousová, foto: Anja Kapunkt

Vzhledem k tomu, že citáty ze Zpěvů staré Číny se vztahovaly na obraznost a vzpomínky románových postav, soustředila jsem se při překladu především na zachování obrazových motivů. U Konfucia (v románu se cituje z Velkého učení, Doktríny středu a z Rozhovorů, při překladu jsem konzultovala několik německých verzí) jsem se naopak zaměřila na zachování dojmu, který Král vyvolává jak metaforikou adaptovanou na české vnímání (např. tykev místo rákosí německých překladů jako symbol něčeho, co rychle roste), tak i například rozhodnutím čtenáři tykat: „Jsi-li ve vysokém postavení, neutiskuj ty pod sebou. Jsi-li v podřízeném postavení, nelísej se…“ Tím se jeho verze Konfucia posunuje někam k sokratovskému rozhovoru filozofa s náhodným chodcem — na rozdíl od lehce suchopárných německých překladů, kde právě tato poučení následují ve třetí osobě. Je zbytečné zmiňovat, že ve Stunden aus Blei Konfucius čtenáři také tyká.

A co mi překlad románu přinesl osobně? Poznatek, že se ze mě po skoro čtyřiceti letech v cizině pomalu stává jazyková puristka. Jednou z nejnepříjemnějších postav románu je Babička, stará dobře situovaná paní z města Puklice (čtenáři Radky Denemarkové město znají už z románu Peníze od Hitlera a tuší, že tam nikoho nic dobrého nečeká), která tyranizuje s vervou své okolí. A to nejen činy a výčitkami, ale i mluvou: „U mě to prosrala. Načmáraný by to měla rychle.“ Byla bych přísahala, že takhle (starší) ženy v Čechách nemluví. Až mi během telefonního rozhovoru s jednou známou došlo, že i já v češtině umím mluvit jinak, víc ode dna. Od té doby jsem si toho pak najednou všímala pořád. Nejen v osobních rozhovorech, ale i v literatuře: Věra Nosková, Naděžda Plíšková. A lámu si hlavu, jak to přeložit do němčiny, aby to neodrazovalo od dalšího čtení. Babičku v Stunden aus Blei jsem jazykově trochu posunula: místo nadávek a sprostých slov je hlavně zle podpásová.


Německý překlad knihy Hodiny z olova vyšel začátkem ledna.


Rok 2022 je pro České literární centrum (ČLC), sekci Moravské zemské knihovny, rokem zaměřeným na literární překlad. Cílem je ještě více zintenzivnit podporu překladatelů (zahraničních i domácích) a zvýšit povědomí o jejich práci i poslání. Řada aktivit se bude vztahovat k Mezinárodnímu dni překladu (30. září) i k předsednictví České republiky Radě EU ve druhé polovině roku 2022. ČLC podpoří mj. překladatelské workshopy, debaty o překládání a autorská čtení za účasti překladatelů na půdě zahraničních i českých univerzit a veletrhů.