Nepřekonatelné květnové pranostiky
Každý rok si na přelomu dubna a května stěžujeme na pomalý příchod jara. Letošní rok není výjimkou — meteorologové musí odpovídat na otázky, jaké bude počasí, kdy se konečně oteplí a zda je současné počasí příznivé pro přírodu či nikoli. Připomeneme-li si stará lidová rčení, vidíme, jak v nich naši předkové krásně vystihli různé přírodní úkazy, počasí i jeho vliv na úrodu.
Lidové pranostiky přežívají dlouhá léta a často překonávají i kvalitní přístroje, které dnes meteorologům pomáhají s předpovědí počasí. Tradiční, často jednoduchá rýmovaná úsloví se opírají o dlouhodobá pozorování a zkušenosti našich předků a napovídají nám i dnes, jaké bude počasí. Každý Čech jich několik zná (zejména zemědělci, zahrádkáři, včelaři nebo vinaři, tedy všichni, kdo žijí v blízkém kontaktu s přírodou), například Medardova kápě čtyřicet dní kape. Svatá Anna, chladna z rána. Ve skutečnosti je jich velké množství a často neprávem upadají v zapomnění.
Podívejme se na květen. Zajímavá je i historie názvu tohoto měsíce. V češtině se v minulosti užíval výraz máj (stejně jako v některých dalších slovanských jazycích, v angličtině, v němčině ad.). Název pochází z latiny a je patrně odvozen od římské bohyně, která se jmenovala Maia a byla ochránkyní země a růstu. Máj je stále známý také podle názvu díla K. H. Máchy nebo svátku Prvního máje, jeho dlouhé užívání v češtině dokládají nářeční/lidové názvy rostlin a zvířat — podle jejich výskytu v tomto měsíci: májíček (blatouch i pampeliška), májovka (houba), májka, májovec, májová koza (chroust) ad. Výraz květen poprvé použil v 19. století Josef Jungmann (v roce 1805 v překladu Chateaubriandovy povídky Atala aneb Láska dvou divochů na poušti). Toto jméno nemusíme vysvětlovat — je to doba květů (není bez zajímavosti, že v polštině a v ukrajinštině se tak nazývá čtvrtý měsíc, tedy náš duben). Pátý měsíc měl v češtině i další názvy, například trnopuk (podle trnky obecné) nebo tráven/traven (měsíc nové trávy).
Pranostiky, které se vážou ke květnu obecně, zdůrazňují, že chladno a deštivo v tomto období je přirozený a pro úrodu příznivý stav. V průběhu května má hodně pršet, aby byla budoucí úroda kvalitní: Studený máj, v stodole ráj. Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, máj, vyjdeme v háj (nebo: … trnopuk — z kamen fuk!). Ochlazení ale nesmí být příliš velké: Květnové mrazy — úrody vrazi. Důležité je pravidelné a hojné zásobení rostlin vodou: Mokrý máj, bude humno jako háj. Májový déšť přináší zlato. Májový deštíček — úrody tatíček. Když se v máji blýská, sedlák si výská. Večerní rosy v máji hodně sena dají. Májová rosička — poroste travička.
foto: Creative Commons
K nejstarším a nejznámějším pranostikám ve střední Evropě patří ty o ledových mužích (zmrzlících, železných mužích atd.). Jsou spojeny se svátky Pankráce, Serváce a Bonifáce a jejich kuchařky uplakané Žofie, tedy s obdobím od 12. do 15. května, kdy do střední Evropy obvykle přichází citelné ochlazení a v noci často až mrazíky. Nejen zahradníci a vinaři dobře vědí, že: Pankrác, Servác, Bonifác — studení bratří, přinesou chladna, jak se patří. Pominou zmrzlíci, pominou mrazíci. Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. Déšť svaté Žofie švestky nám ubije. Méně známé je, že na konci května jsou malí ledoví muži Urban, Filip a Beda (25.—27. května), kteří přinášejí další, i když ne tak výrazné ochlazení.
Lidová rčení rozhodují také o dobrém víně nebo o úspěšném rozvoji včelstva. Včelařské pranostiky souvisejí s první snůškou medu. Ta je závislá na tom, jak bohatě kvetou stromy a rostliny: Bohatý květ — plný úl. Není-li v máji pro včeličky květu, nechystej, včelaři, medometu. Nastává také první rojení, které dokládá rozvoj silného včelstva: Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí. Májový roj — dražší než fůra sena.
S pěstováním vinné révy jsou zase spojena rčení: Svatý Jan nám to daroval, svatá Žofie nám to vypije (tj. mladé listy vinné révy může poškodit mráz v době ledových mužů a Žofie). Svatá Žofie víno upije (tj. když uhodí mráz, bude málo vína). Především sv. Urban (25. květen) patří k významným ochráncům vína na Moravě: Je-li Urban krásný, vyjasněný, bude sklípek vínem zásobený. Ale: Prší-li na svatého Urbana — vinařova tvář je zklamaná.
Karel Čapek v Zahradníkově roku ke květnovým pranostikám přidává: Na prvního máje sníh na střeše taje. Na svatého Nepomuka umrzne ti nos i ruka. Vyjadřuje tak zkušenosti pěstitele, který se po celý rok těší na dobu, kdy bude jeho zahrádka v plném květu, aby pak s obavami sledoval rozmary májového počasí.
„A přesto,“ píše Karel Čapek, „zahradníci každoročně vítají a zahajují jaro, což je svědectvím o neumořitelném a zázračném optimismu lidského druhu.“
A tak až si letos zase budeme chtít stěžovat, že je květen příliš chladný, horký, deštivý nebo suchý, můžeme si připomenout jak moudrost našich předků v pranostikách, tak optimismus, který v nás jaro — nehledě na počasí — pokaždé probouzí.
Autorka pracuje v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.