Vzhůru k trvale udržitelnému čtenářství

Minulý týden jste s kolegy představili Národní program na podporu čtenářství. Oč v programu jde? Cílem je vytvořit státem podporovanou iniciativu na podporu čtenářství. Tato iniciativa či platforma by měla zastřešující funkci pro různé subjekty, které se zabývají aktivitami rozvíjejícími čtenářskou gramotnost u dětí a mládeže a posilujícími jejich celoživotní vztah k četbě literatury s pozitivním dopadem na rozvoj intelektuálního potenciálu společnosti. Navrhujeme vznik koordinační skupiny, ideálně mezi ministerstvy kultury a školství, která by měla na starosti propojování různých aktivit a rozhodování o směrech propagace na různé cílové skupiny. Kromě toho navrhujeme také vznik samostatného dotačního programu na podporu čtenářství. Vznikla by tím viditelná a sebevědomá platforma na podporu již existujících projektů. Jak nápad na podpůrný čtenářský program vznikl? O užitečnosti vzniku programu na podporu čtenářství se již delší dobu diskutovalo na různých fórech, ale rozhodující krok udělal v prosinci 2015 Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu. Inicioval jednání s ministrem kultury Danielem Hermanem, na setkání představil základní myšlenku a záměry a získal ministerskou podporu. Proč potřebuje české čtenářství institucionální podporu? Čtenářská gramotnost je klíčem k mediální gramotnosti. Je také důležitou podmínkou pro zvládnutí procesu vzdělávání. Obecně platí, že dobří čtenáři jsou také dobrými a úspěšnými studenty. Obyvatelé Česka se ve světle našich i zahraničních průzkumů čtení a čtenářství jeví jako dobří čtenáři, patříme do skupiny silných čtenářských národů, jakými jsou například Nizozemci, Švédové a další. Průzkumy ale také ukazují, že sice stále čteme, ale čtení postupně ztrácí na intenzitě. Mezinárodní srovnávací průzkumy PISA zaměřené na čtenářskou gramotnost dětí, které končí školní docházku, ukazují, že téměř čtvrtina českých dětí nemá dobrou úroveň čtenářské gramotnosti, a to je dost nebezpečný faktor z hlediska potenciálu celoživotního vzdělávání. Lidem se nabízí stále více možností pasivního trávení volného času. Četba naproti tomu vyžaduje určité soustředění a klid. Z tohoto hlediska se stává čtení tak trochu „nemoderním“. To, zda se z člověka stane dobrý čtenář, neovlivňuje pouze škola, ale především rodinné prostředí s vazbami na další instituce, jako jsou knihovny, nakladatelé, knihkupci, autoři a další. Čtení totiž není jen záležitostí školy, respektive mladšího školního věku či jen části populace, typicky inteligence. Jde o to rozšířit mezi veřejnost myšlenku „trvale udržitelného čtenářství“, tedy že za své děti jako čtenáře odpovídají především rodiče, že knihovny nejsou pouhým kulturním luxusem. Jakým způsobem by se mělo čtení v Česku propagovat a podporovat? Základním východiskem by byla podpora a vzájemná koordinace existujících projektů, například Celé Česko čte dětem, Rosteme s knihou, Noc s Andersenem a podobně. Nová platforma by také usilovala o větší zapojení veřejnoprávních médií, podporovala by kampaně, billboardy, letákové akce, pořady v médiích, veřejné diskuse, workshopy, iniciovala by různé akce na regionální úrovni. Důležitým prvkem by se měly stát také dlouhodobě koncipované výzkumy dětské i dospělé populace se zaměřením na čtenářství, aby bylo možné sledovat dlouhodobé vývojové trendy v oblasti čtenářství a aktivně na ně reagovat. Do podpory čtenářství by měla být také vtažena nejvyšší politická reprezentace, obdobně jak to vidíme například v sousedním Rakousku či Německu, kde prezidenti a další nejvyšší představitelé veřejně deklarují svou podporu čtení. Zdejší čtenáři hojně stahují knihy zadarmo z internetu. Bude součástí programu třeba i výchova čtenářů tímto směrem? Musím se přiznat, že o tomto tématu jsme zatím neuvažovali, téma autorských práv je velmi košaté a ani zdaleka se netýká jenom čtení. V našem průzkumu odpovědělo 93 % čtenářů e-knih, že si e-knihy stahují volně z internetu, 37 % z nich e-knihy kupuje a 21 % si je půjčuje v knihovnách. Nabídka půjčování e-knih v českých knihovnách je zatím velmi omezená, protože nakladatelé a autoři se bojí knihovnám poskytovat licence na půjčování, a právě proto je těch 21 % na začátek pozitivní hodnota. Knihovny na celém světě působí jako přirozený koncentrátor poptávky po čtení a rozumní držitelé práv by je měli více využívat pro šíření své produkce, protože knihovny za licence nakladatelům či autorům platí. Je to rozhodně lepší cesta než se snažit na dílčích serverech prodávat e-knihy, které odrazují svou cenou a vedou čtenáře k vyhledávání pirátských kopií.