Jak udělat revoluci
Jednadvacátého února 2012 feministická punková kapela Pussy Riot zahrála modlitbu za Rusko a proti Putinovi. Za půl roku, v srpnu 2012, ruský soud poslal mimo jiné i kvůli urážce Boha tři členky skupiny na dva roky do vězení. Jednou z hudebnic a performerek byla Naděžda Tolokonnikovová, aktivistka a filozofka, která k vykonání trestu nastoupila do trestanecké kolonie IK-14 v Mordvinsku. Své zážitky, postřehy k situaci v současném Rusku a filozofické úvahy shrnula do deníku Jak udělat revoluci.
Jak přežít bez falosu ve falocentrickém světě
11. Empowering people.
„Sorokinová chčije tak, jako by jí rost čurák,“ diskutuje se pološeptem na šicí lince mordvinský kolonie. Já o ní věděla jen to, že vojela půl kolonie. Ve mně tyhle věci vyvolávaj příliv nadlidský něhy. „Jo?“ „Jo.“ 12. K vnuknutí nedochází jen tak. Člověk si ale může sbalit věci do uzlíku a vydat se na cestu v naději na objev, dobrodružství a poklad. Když přijde vnuknutí, odevzdej se mu.
„Přijde takhle ke mně Ninka a prej ‚co abysme se vyválely?‘“ vykládá mi Nataša, až se zalyká, o Nině Sorokinový, samci číslo 1 v naší zóně. Sedím a šiju naproti Nataše, ukecaný, štíhlounký a zbrklý. Nejrychlejší šička u pásu. Všem se líbí chodit s Natašou do lázně, protože je hubená, ale přitom má velký prsy. Jak na obrázkách. Všechny koukaj a divěj se: Fakt to může v životě bejt jako na obrázkách? „Vyválely?“ přeptám se. „Vyválely, vyválely. Copak ty nevíš, co to znamená? Vyzvala mě na šoustačku. Do nástrojovýho skladu.“ „Ach tak. Ta je vostrá, ta vaše Ninka. No a tys ji snad odmítla?“ „Odmítla.“ „A poslalas ji do prdele?“ 13. You have got questions. We have got Pussy Riot.
„Sorokinová si prsty prošívat nemůže.“ „Proč?“ „Protože pro ni je ruka nejdůležitější tělesná část.“ „Jo?“ „No, páč ji má místo čuráka.“ Co s ním pořád máte, ženský milý, s tím čurákem? A stojí vám za to koukat po něm i tam, kde není? A vy povídáte, že se má dekonstruovat falocentrismus. Kampak na něj. Už jsme dodekonstruovaly. 14. Nečti zprávy, dělej je.
Pro přednášku o feministickém punku 30. září 2011, kterou začala historie Pussy Riot, jsme si vytiskly dvoumetrovou kopii reklamy Lindy Benglisové v listopadovém čísle Artfóra z roku 1974. Práce Benglisové je roztodivná směs pralogických, iracionálních, totemových stereotypů: 1. žena, ženská sexualita, žena jako matka, prsy, kojná a 2. falos, falocentrismus, mužský základ, tvrdost, nápor, agresivita. Tematika propojení ženské i mužské identity v jednom člověku, se kterou Benglisová vystoupila, je to, co člověka rok za rokem nutí být genderovým teoretikem, výzkumníkem tradice feminismu, čtenářem Platonova Symposia a androgynem.
Sorokinová vytáhne z krabičky dvě cigarety, obě stiskne mezi rty a zapálí. Jednu mi podá, druhou si nechá. Má šedej vlňák s objemným vláknem a kvůli velkýmu nosu se v něm podobá neopeřenýmu orlovi. Ten šátek jí darovala jedna z ženskejch, co jsou do Niny zamilovaný. Já jí Nina neříkám, protože ty, který chci, pro mě ztratěj jméno. V devět večer začala ve vsích Mordvinska noc. Nebučej krávy, nejezděj koňma tažený vozy s kyselým zelím. Naproti nám svítěj okna mechanický dílny. Když některý ze zavřenejch ženskejch moc schází tělesný sblížení, tak ji tam pošlou. „Máš na čase jít do mechaničky,“ řeknou. V mechaničce pracujou čtyři chlapy, všichni alkoholici. Výprava do mechaničky končila pro některý porodem v mordvinský táborový nemocnici v Baraševu. Kolem šicích provozů je prázdno. Nikde nikdo. Je doba, kdy se z dílny vyjít nesmí. My jsme vyšly. Špacírujem, kouříme. Sorokinová vedle mě ožije. Svádět ženský a zamilovávat se do nich je to živý, co našla vprostřed svejch devíti let v kolonii. A já se s nadšením a vděčností učím jejímu způsobu, jak překonávat smrt a nudu. Za chatrným shnilým dřevěným plotem kolonie se tměj les a bažina. Devět let. Devět let za shnilým plotem. Já se teď ale za tím plotem neotravuju. 16. Je mu známo, že Tolokonnikovová zatáhla jeho dceru do takzvaného hnutí feministek. Z uvedeného důvodu samotnou myšlenku feminismu v Rusku nejednou kategoricky odsoudil, poněvadž podle jeho názoru toto hnutí neodpovídá ruské civilizaci, lišící se od západní.
„Proč mi třeba otvíráš dveře?“ pustila jsem se do Sorokinový, když jsme vyšly z dílny do mokrý mordvinský chumelenice. „Kdy ses prvně rozhodla, že budeš ženskejm otvírat dveře?“ „Nepamatuju se,“ odbyla mě mávnutím. Výsledek mejch genderovejch diskusí se Sorokinovou je stejně skrovnej, jako když se člověk chlapa na prvním rande zeptá, co do prdele tahá kytky. No, když přitáh, tak přitáh. Taky je tahat nemusel. Moh se na to vysrat. Tak je to. 17. Jakákoli novátorská práce je teatrální.
Volaj mě na odbor operativní činnosti. „Přišly ti časopisy, ale já ti je nedám.“ „Proč?“ „Je tam propagace homosexuality,“ odsekne operanda, naškrábe na duhovou obálku mýho časopisu „buzerantství“ a odloží ho stranou. „A víš o tom, Tolokonnikovová, že v kolonii je nejen teorie homosexuality, ale taky praxe zakázaná?“ Dialektika teorie a praxe. 18. V Íránu je ve vládě dvacet sedm procent žen, v Rusku jedenáct. Předehnali jsme jen nejchudší africké státy a arabský svět, kde platí zákonodárné nebo náboženské zákazy politické či společenské činnosti žen. Přitom průzkumy veřejného mínění ukazují, že každý čtvrtý občan Ruska soudí, že ženy do politiky nepatří nebo je třeba jejich počet snížit. No fun, my baby, no fun.
Druhej den v dílně a Zlata mě učí šít. Zlata sedí osm let. Zavřeli ji mladou. V zóně se z ní stal chlapeček. Talent, predispozice a pouliční výchova. Rostla jako klukanda, prolejzala větračkama. Černý vlasy, nakřáplej kuřáckej hlas, dlouhý řasy. Nohy graciézní, postava ztepilá a vůbec žádná ženská strojenost, chlapecký agresivní přání a umění brát si, co chce. Zlata se projevila jako člověk, jakým jsem vždycky chtěla bejt, jenže jsem to holt nedokázala. 19. Aby se nastolila pravidla, podle kterých dnes sbalíte v baru holku (nebo ona vás), nasadila George Sandová svůj život. A dusila se přitom pod lavinou výtek, že se chová „nemravně“. A byl to život na hovno, protože život začíná tam, kde je zápas a překonávání. Expanding possibilities.
Pijem rozpustný kafe — nejrozpustnější z těch, co jsem kdy pila. Kafe o síle absintu. Potom se sama v lágru naučím takový pít, každý ráno. Zlata mě častuje čokoládovejma tyčinkama a já vytáhnu z ponožky bounty a snickers, který jsem pronesla přes filcunk v bráně výrobní zóny. „Teda ty se učíš rychle,“ směje se Zlata. Stydí se za svý zuby s mezírkama a chce si je dát nahradit, až odsud vyjde. Já si myslím, že ty štěrbinky podporujou opovážlivost, a to je dobře. Mluvím málo, bojím se svejch slov. Pro rozhovor se Zlatou jsou moc urovnaný, takový nějaký inteligentský, ty moje slova. Můj a její jazyk se k sobě maj jako mrtvá latina a temperamentní italština. Zlata, když mě poslouchá, se stydí za svou mluvu, která jí připadá jednoduchá a sprosťácká. A já si myslím, že ve Zlatině řeči je daleko víc života než v mojí. Nuancí a odstínů je v ní víc. Rozhodující je v ní intonace, protože totéž slovo, když se pronese s různou intonací, může znamenat rozličný věci, jako v čínštině. Odkroutila si osm let a chce se dostat ven před vypršením trestu na podmínku. Nahodí bílej šáteček, když jde kolem dozorce, a řekne: „Dobrej den,“ ale měla by bejt divoký zvíře, měla by tancovat, hrát si, hecovat lidi. Miley Cyrusový za to svět odplácí láskou a milionama dolarů a Zlata plejtvá grácií na Mordvinsko.
Ze sousední dílny dochází za Zlatou Věra. Je mladá a má ženskej půvab, hustý a dlouhý rusý vlasy, holčičí způsoby, štíhlou postavu a prsy trojky. S plastovým kelímkem kafe se posadí a celý hodiny na Zlatu zírá. Nějakou dobu nato mi poví, že se za šest let v kolonii do nikoho nezamilovala. To ale není pravda. Zlatě se takový malý holčičky jako Věra nelíběj. Líběj se jí ty, se kterejma může jeden přijít do průšvihu. Někdy se jí přihodí rychlej a zběsilej sex s Lízou, ostřílenou trestankyní z jiný dílny. Ta má blonďatý prstýnkovitý vlasy, vyhořelý dozrzava, drsnej hlas a jeden z nejdrzejších pohledů v táboře. Když se pověsti o těchhle schůzkách donesou Zlatině stálý přítelkyni, skupinářce mýho oddílu Kátě, tak ve světnici nastane výbuch. Lítá nádobí, lavičky, květináče. 21. Have you forgotten how good a riot tastes?
K pomstě za mnohatisíciletý patriarchát došlo dnes v noci v Moskvě. Panské sídlo jakéhosi aristokrata z minulého století. Ryčná hudba. Davy. Tři ráno. Na pánský záchod fronta a na dámský ne. Jeden hoch se dlouho žinýroval, ale nakonec vstoupil do našeho dámského. „Promiňte, prosím,“ povídá mi a jde do kabiny. Kolikrát jsem byla na jeho místě! A teprve tuhle noc se stal zázrak. 22. Oděv je svobodnějším územím pro ženy než pro muže. Pokud žena oblečená do pánského obleku dnes málokoho udiví, tak muž v ženských šatech nebo sukni pořád ještě vyvolává přinejmenším úsměv, ale v některých zemích ho můžou i zabít. V Rusku taky. Úkolem jedenadvacátého století je dovolit mužům těšit se ve volbě oděvu a kosmetiky minimálně stejným svobodám, jakých dnes požívají ženy.
Zlata nás pohledem zachytila a dlouho se za náma dívala, když jsme se Sorokinovou šly k mýmu šicímu stroji. Sorokinová chodí zdůrazněně houpavým, plovoucím krokem, hlavu má hrdě vztyčenou a vykračuje si zeširoka. Jako chlap. Stejně jako Zlata nosí šátek na kriminálnickej způsob, totiž zavazuje si cípy ne vepředu, „na Aljonku“, ale vzadu jako nějakej Jack Vrabec. Zlata je milá skupinářka oddílu a Nina je mistrová sousední brigády — jedno i druhý postavení poskytuje v muklovským prostředí vliv a styky. Pět minut předtím jsem šmejdila po celý dílně a hledala někoho, kdo by mi opravil motor. Všechny mě odmítaly, ty nekonečný poruchy už je sraly. Deset z nich mě poslalo do prdele. A Sorokinová se přihlásila sama. Šly jsme motor zrychtovat. Nina se hutně voní prostým pánským parfémem. Ten je v zóně zakázanej, protože je v něm líh. Ale za velkou cenu a ověřenejma kanálama se dá sehnat. Jde to obtížnějc než s drogama na svobodě. 23. I stvořil Bůh feministku.
V base se musíš účastnit soutěží krásy. Když se účastnit nebudeš, tak ti trest nezkrátěj. Když se nezapojíš do soutěže Miss Půvab, napíšou ti do osobního spisu: „Nemá aktivní životní pozici.“ Já jsem tuhle akci bojkotovala. Věznice proto usoudila, že NEMÁM AKTIVNÍ ŽIVOTNÍ POZICI. Protože jsem se nezúčastnila soutěže krásy, zamít mi soud žádost o propuštění na podmínku. Kolonie se taky domnívala, že k propuštění před koncem trestu není zralá Zlata, když na vězeňskejch koncertech vystupuje bez vysokejch podpatků. Vystupovat na pódiu bez nich, to je podle názoru kolonie příliš na mužskej způsob. Žena má nosit vysoký podpatky. Zlata dosáhla zkrácení trestu, až když rok vystupovala na podpatcích a dokázala tím svou loajalitu k ženskýmu režimu. Překlad Milan Dvořák. Vydává nakladatelství Práh.
„Sorokinová chčije tak, jako by jí rost čurák,“ diskutuje se pološeptem na šicí lince mordvinský kolonie. Já o ní věděla jen to, že vojela půl kolonie. Ve mně tyhle věci vyvolávaj příliv nadlidský něhy. „Jo?“ „Jo.“ 12. K vnuknutí nedochází jen tak. Člověk si ale může sbalit věci do uzlíku a vydat se na cestu v naději na objev, dobrodružství a poklad. Když přijde vnuknutí, odevzdej se mu.
„Přijde takhle ke mně Ninka a prej ‚co abysme se vyválely?‘“ vykládá mi Nataša, až se zalyká, o Nině Sorokinový, samci číslo 1 v naší zóně. Sedím a šiju naproti Nataše, ukecaný, štíhlounký a zbrklý. Nejrychlejší šička u pásu. Všem se líbí chodit s Natašou do lázně, protože je hubená, ale přitom má velký prsy. Jak na obrázkách. Všechny koukaj a divěj se: Fakt to může v životě bejt jako na obrázkách? „Vyválely?“ přeptám se. „Vyválely, vyválely. Copak ty nevíš, co to znamená? Vyzvala mě na šoustačku. Do nástrojovýho skladu.“ „Ach tak. Ta je vostrá, ta vaše Ninka. No a tys ji snad odmítla?“ „Odmítla.“ „A poslalas ji do prdele?“ 13. You have got questions. We have got Pussy Riot.
„Sorokinová si prsty prošívat nemůže.“ „Proč?“ „Protože pro ni je ruka nejdůležitější tělesná část.“ „Jo?“ „No, páč ji má místo čuráka.“ Co s ním pořád máte, ženský milý, s tím čurákem? A stojí vám za to koukat po něm i tam, kde není? A vy povídáte, že se má dekonstruovat falocentrismus. Kampak na něj. Už jsme dodekonstruovaly. 14. Nečti zprávy, dělej je.
Pro přednášku o feministickém punku 30. září 2011, kterou začala historie Pussy Riot, jsme si vytiskly dvoumetrovou kopii reklamy Lindy Benglisové v listopadovém čísle Artfóra z roku 1974. Práce Benglisové je roztodivná směs pralogických, iracionálních, totemových stereotypů: 1. žena, ženská sexualita, žena jako matka, prsy, kojná a 2. falos, falocentrismus, mužský základ, tvrdost, nápor, agresivita. Tematika propojení ženské i mužské identity v jednom člověku, se kterou Benglisová vystoupila, je to, co člověka rok za rokem nutí být genderovým teoretikem, výzkumníkem tradice feminismu, čtenářem Platonova Symposia a androgynem.
(Péťa Verzilov, politik a výtvarník)
Píčovina proměňuje. Chraň si píču.Sorokinová vytáhne z krabičky dvě cigarety, obě stiskne mezi rty a zapálí. Jednu mi podá, druhou si nechá. Má šedej vlňák s objemným vláknem a kvůli velkýmu nosu se v něm podobá neopeřenýmu orlovi. Ten šátek jí darovala jedna z ženskejch, co jsou do Niny zamilovaný. Já jí Nina neříkám, protože ty, který chci, pro mě ztratěj jméno. V devět večer začala ve vsích Mordvinska noc. Nebučej krávy, nejezděj koňma tažený vozy s kyselým zelím. Naproti nám svítěj okna mechanický dílny. Když některý ze zavřenejch ženskejch moc schází tělesný sblížení, tak ji tam pošlou. „Máš na čase jít do mechaničky,“ řeknou. V mechaničce pracujou čtyři chlapy, všichni alkoholici. Výprava do mechaničky končila pro některý porodem v mordvinský táborový nemocnici v Baraševu. Kolem šicích provozů je prázdno. Nikde nikdo. Je doba, kdy se z dílny vyjít nesmí. My jsme vyšly. Špacírujem, kouříme. Sorokinová vedle mě ožije. Svádět ženský a zamilovávat se do nich je to živý, co našla vprostřed svejch devíti let v kolonii. A já se s nadšením a vděčností učím jejímu způsobu, jak překonávat smrt a nudu. Za chatrným shnilým dřevěným plotem kolonie se tměj les a bažina. Devět let. Devět let za shnilým plotem. Já se teď ale za tím plotem neotravuju. 16. Je mu známo, že Tolokonnikovová zatáhla jeho dceru do takzvaného hnutí feministek. Z uvedeného důvodu samotnou myšlenku feminismu v Rusku nejednou kategoricky odsoudil, poněvadž podle jeho názoru toto hnutí neodpovídá ruské civilizaci, lišící se od západní.
(Ze soudních dokumentů — rozsudek ve věci Pussy Riot)
Think big.„Proč mi třeba otvíráš dveře?“ pustila jsem se do Sorokinový, když jsme vyšly z dílny do mokrý mordvinský chumelenice. „Kdy ses prvně rozhodla, že budeš ženskejm otvírat dveře?“ „Nepamatuju se,“ odbyla mě mávnutím. Výsledek mejch genderovejch diskusí se Sorokinovou je stejně skrovnej, jako když se člověk chlapa na prvním rande zeptá, co do prdele tahá kytky. No, když přitáh, tak přitáh. Taky je tahat nemusel. Moh se na to vysrat. Tak je to. 17. Jakákoli novátorská práce je teatrální.
(Alexandra Kollontajová, nejvášnivější feministka raně sovětského Ruska)
Žij tak, aby se tvůj život mohl stát námětem pro film.Volaj mě na odbor operativní činnosti. „Přišly ti časopisy, ale já ti je nedám.“ „Proč?“ „Je tam propagace homosexuality,“ odsekne operanda, naškrábe na duhovou obálku mýho časopisu „buzerantství“ a odloží ho stranou. „A víš o tom, Tolokonnikovová, že v kolonii je nejen teorie homosexuality, ale taky praxe zakázaná?“ Dialektika teorie a praxe. 18. V Íránu je ve vládě dvacet sedm procent žen, v Rusku jedenáct. Předehnali jsme jen nejchudší africké státy a arabský svět, kde platí zákonodárné nebo náboženské zákazy politické či společenské činnosti žen. Přitom průzkumy veřejného mínění ukazují, že každý čtvrtý občan Ruska soudí, že ženy do politiky nepatří nebo je třeba jejich počet snížit. No fun, my baby, no fun.
Druhej den v dílně a Zlata mě učí šít. Zlata sedí osm let. Zavřeli ji mladou. V zóně se z ní stal chlapeček. Talent, predispozice a pouliční výchova. Rostla jako klukanda, prolejzala větračkama. Černý vlasy, nakřáplej kuřáckej hlas, dlouhý řasy. Nohy graciézní, postava ztepilá a vůbec žádná ženská strojenost, chlapecký agresivní přání a umění brát si, co chce. Zlata se projevila jako člověk, jakým jsem vždycky chtěla bejt, jenže jsem to holt nedokázala. 19. Aby se nastolila pravidla, podle kterých dnes sbalíte v baru holku (nebo ona vás), nasadila George Sandová svůj život. A dusila se přitom pod lavinou výtek, že se chová „nemravně“. A byl to život na hovno, protože život začíná tam, kde je zápas a překonávání. Expanding possibilities.
Pijem rozpustný kafe — nejrozpustnější z těch, co jsem kdy pila. Kafe o síle absintu. Potom se sama v lágru naučím takový pít, každý ráno. Zlata mě častuje čokoládovejma tyčinkama a já vytáhnu z ponožky bounty a snickers, který jsem pronesla přes filcunk v bráně výrobní zóny. „Teda ty se učíš rychle,“ směje se Zlata. Stydí se za svý zuby s mezírkama a chce si je dát nahradit, až odsud vyjde. Já si myslím, že ty štěrbinky podporujou opovážlivost, a to je dobře. Mluvím málo, bojím se svejch slov. Pro rozhovor se Zlatou jsou moc urovnaný, takový nějaký inteligentský, ty moje slova. Můj a její jazyk se k sobě maj jako mrtvá latina a temperamentní italština. Zlata, když mě poslouchá, se stydí za svou mluvu, která jí připadá jednoduchá a sprosťácká. A já si myslím, že ve Zlatině řeči je daleko víc života než v mojí. Nuancí a odstínů je v ní víc. Rozhodující je v ní intonace, protože totéž slovo, když se pronese s různou intonací, může znamenat rozličný věci, jako v čínštině. Odkroutila si osm let a chce se dostat ven před vypršením trestu na podmínku. Nahodí bílej šáteček, když jde kolem dozorce, a řekne: „Dobrej den,“ ale měla by bejt divoký zvíře, měla by tancovat, hrát si, hecovat lidi. Miley Cyrusový za to svět odplácí láskou a milionama dolarů a Zlata plejtvá grácií na Mordvinsko.
Naděžda Tolokonnikovová u soudu v roce 2012, foto: Míťa Aleškovskij
20. „Jak pohlíží pravoslavná církev na feminismus?“ „Jako na další pitomý nápad západního myšlení.“(Stanovisko ruské pravoslavné církve k feminismu)
Přistup a zařvi do ucha: „Co je to za zkurvenou sexistickou čurákovinu?“Ze sousední dílny dochází za Zlatou Věra. Je mladá a má ženskej půvab, hustý a dlouhý rusý vlasy, holčičí způsoby, štíhlou postavu a prsy trojky. S plastovým kelímkem kafe se posadí a celý hodiny na Zlatu zírá. Nějakou dobu nato mi poví, že se za šest let v kolonii do nikoho nezamilovala. To ale není pravda. Zlatě se takový malý holčičky jako Věra nelíběj. Líběj se jí ty, se kterejma může jeden přijít do průšvihu. Někdy se jí přihodí rychlej a zběsilej sex s Lízou, ostřílenou trestankyní z jiný dílny. Ta má blonďatý prstýnkovitý vlasy, vyhořelý dozrzava, drsnej hlas a jeden z nejdrzejších pohledů v táboře. Když se pověsti o těchhle schůzkách donesou Zlatině stálý přítelkyni, skupinářce mýho oddílu Kátě, tak ve světnici nastane výbuch. Lítá nádobí, lavičky, květináče. 21. Have you forgotten how good a riot tastes?
K pomstě za mnohatisíciletý patriarchát došlo dnes v noci v Moskvě. Panské sídlo jakéhosi aristokrata z minulého století. Ryčná hudba. Davy. Tři ráno. Na pánský záchod fronta a na dámský ne. Jeden hoch se dlouho žinýroval, ale nakonec vstoupil do našeho dámského. „Promiňte, prosím,“ povídá mi a jde do kabiny. Kolikrát jsem byla na jeho místě! A teprve tuhle noc se stal zázrak. 22. Oděv je svobodnějším územím pro ženy než pro muže. Pokud žena oblečená do pánského obleku dnes málokoho udiví, tak muž v ženských šatech nebo sukni pořád ještě vyvolává přinejmenším úsměv, ale v některých zemích ho můžou i zabít. V Rusku taky. Úkolem jedenadvacátého století je dovolit mužům těšit se ve volbě oděvu a kosmetiky minimálně stejným svobodám, jakých dnes požívají ženy.
Zlata nás pohledem zachytila a dlouho se za náma dívala, když jsme se Sorokinovou šly k mýmu šicímu stroji. Sorokinová chodí zdůrazněně houpavým, plovoucím krokem, hlavu má hrdě vztyčenou a vykračuje si zeširoka. Jako chlap. Stejně jako Zlata nosí šátek na kriminálnickej způsob, totiž zavazuje si cípy ne vepředu, „na Aljonku“, ale vzadu jako nějakej Jack Vrabec. Zlata je milá skupinářka oddílu a Nina je mistrová sousední brigády — jedno i druhý postavení poskytuje v muklovským prostředí vliv a styky. Pět minut předtím jsem šmejdila po celý dílně a hledala někoho, kdo by mi opravil motor. Všechny mě odmítaly, ty nekonečný poruchy už je sraly. Deset z nich mě poslalo do prdele. A Sorokinová se přihlásila sama. Šly jsme motor zrychtovat. Nina se hutně voní prostým pánským parfémem. Ten je v zóně zakázanej, protože je v něm líh. Ale za velkou cenu a ověřenejma kanálama se dá sehnat. Jde to obtížnějc než s drogama na svobodě. 23. I stvořil Bůh feministku.
V base se musíš účastnit soutěží krásy. Když se účastnit nebudeš, tak ti trest nezkrátěj. Když se nezapojíš do soutěže Miss Půvab, napíšou ti do osobního spisu: „Nemá aktivní životní pozici.“ Já jsem tuhle akci bojkotovala. Věznice proto usoudila, že NEMÁM AKTIVNÍ ŽIVOTNÍ POZICI. Protože jsem se nezúčastnila soutěže krásy, zamít mi soud žádost o propuštění na podmínku. Kolonie se taky domnívala, že k propuštění před koncem trestu není zralá Zlata, když na vězeňskejch koncertech vystupuje bez vysokejch podpatků. Vystupovat na pódiu bez nich, to je podle názoru kolonie příliš na mužskej způsob. Žena má nosit vysoký podpatky. Zlata dosáhla zkrácení trestu, až když rok vystupovala na podpatcích a dokázala tím svou loajalitu k ženskýmu režimu. Překlad Milan Dvořák. Vydává nakladatelství Práh.