časopis host 01/18

Počátkem ledna se všichni snažíme prodrat ke světlu skrz bělavou mlhu majonézy, vzpomínek na uplynulý rok a mrtvě narozených předsevzetí. Připomínáme pohřbené obry, o nichž píše čerstvý nobelista Kazuo Ishiguro: zvětšeni a zpomaleni adventem mžikáme v akcelerujícím čase nového roku a ze všech pracovišť, úřadů a chrámů vzdělání se ozývá tlumený řev. „Ještě ne, ještě chvilku, prosím…“ Pach práce, prodlužujících se dní a blížících se voleb je však neúprosný. Ven, vy titáni pohovek! Host, který držíte v rukou, je tak možná poslední šancí, jak se zahrabat v čase. Ať už to bude v oparu Ishigurova vyprávění, nebo v bilancování české literatury z čerstvě zesnulého roku, vězte, že nakonec budeme muset minulost ustlat — třeba v recenzích — a vyjít vstříc čekající budoucnosti. A tak přeji pevný krok a zvědavý pohled.