S předsudky se děti nerodí

Stává se gay tematika standardní součástí dětských knih? Nemyslím si, že jde o standardní téma. Velké množství pohádek stojí na příběhu heterosexuální lásky, která vrcholí nezbytnou svatbou, po které všichni žijí šťastně až do smrti. Ale je zjevné, že tvůrkyně a tvůrci příběhů pro děti nesetrvávají v 19. století, a proto se objevují postavy, které neodpovídají tradičním unylým princeznám a chrabrým princům, a na pořad dne přicházejí dokonce i vztahy mezi postavami stejného pohlaví. Je to klišé, ale jedna vlaštovka opravdu jaro nedělá. Zformovala se nějaká literární, konzervativní opozice danému trendu? Lze-li mluvit o trendu. Fakt, že se nejedná o standardní téma, dokládá právě rozruch, který podobné knížky vyvolávají. Různá hnutí se snaží o jejich zákaz ve školách či knihovnách. První dětskou knihou, v níž se vyskytla homoparentální rodina, byl titul Jenny Lives with Eric and Martin (1981) dánské autorky Susanne Bösche. Knížka na černobílých fotografiích zachycuje život pětileté Jenny, která žije s tatínkem a jeho přítelem. Když v roce 1983 vyšla tato kniha ve Velké Británii, stala se jednou ze záminek nařízení, které zakazovalo propagaci a jakoukoli zmínku o homosexualitě ve výuce na školách. Nařízení platilo do roku 2003 a znamenalo třeba to, že kniha o Jenny se ještě na počátku 21. století nemohla vyskytovat v žádné školní knihovně. Krásný dětský příběh o homoparentální rodině představuje And tango makes three (2005) od Petera Parnella a Justina Richardsona. Zachycuje skutečnou událost, kdy v zoo v newyorském Central Parku vytvořili pár dva samci tučňáka uzdičkového a marně se spolu pokoušeli vysedět z kamínku podobného vejci mládě. Jeden z ošetřovatelů jim později do hnízda dal vajíčko odvržené jiným tučňáčím párem a tučňáci Roy a Silo z něj vyseděli a vychovali holčičku Tango, na kterou se chodil dívat celý New York. I tato kniha se společně s dalšími dětskými knihami zobrazujícími homosexuální postavy vyskytla na seznamu Americké knihovnické asociace, který uvádí knihy, proti nimž se vyskytlo nejvíce protestů a pokusů o jejich zákaz. Ultrakonzervativci často navázaní na církev považují tyto příběhy za důkaz úpadku naší civilizace. Tvrdí, že děti jsou jimi předčasně sexualizovány a nuceny k akceptaci něčeho, co je zvrhlé a ničí tradiční rodinu. I proto je výše zmíněná podpora papeže Františka I. důležitá, nabádá k toleranci a smíru. Bere vítr z plachet těm, kdo nevinnou dětskou knížku o pestrosti považují za zárodek hříchu a potažmo konce světa. Kritika z literárních pozic zase někdy míří na nepřiměřenou ideologičnost takových autorských počinů a přirovnává je například k socialistickým dílům, která měla dětem vštípit obdiv ke komunismu. Dětská literatura a literatura obecně však nikdy není prosta hodnot a ideálů. Když příběh končí svatbou prince a princezny, jde v zásadě o nereflektovanou propagaci života v manželství. Příběhy o potrestaných lenoších a odměněných skromných pracantech zase odrážejí protestantskou etiku, na které stojí kapitalismus.

Stránka z Jenny Lives with Eric and Martin, 1983

Snaží se současní autoři dětské literatury kromě genderových stereotypů nabourávat i nějaké další? Určitě. Je to totiž takové obecnější téma pestrosti. V knize Markéty Pilátové Jura a Lama se objevuje rodina se dvěma maminkami, ale také téma příchodu cizinců-lam mezi domorodce-ovečky, a tedy téma xenofobie a předsudků založených na etnicitě. Podobné spojení jsem našla i v jiných knihách. Lidé vyznávající různé alternativy pátrají po knížkách pro své děti, které by odrážely realitu, ve které žijí. Takže existuje knížka o kojení a jeho prospěšnosti i pro starší děti nebo třeba veganské pohádky. Mají šanci podobné knihy stereotypy nějak nabourat? Nekupují si podobné tituly ve výsledku jen LGBT rodiče a „přesvědčení“ liberálové? Je jasné, že rodiče kupují dětem většinou takové pohádky, s jejichž obsahem sami souhlasí. Jednoduché to je ale především pro rodiče, kteří nehledají v literatuře pro děti nic zvláštního. Sama jsem se přesvědčila třeba o tom, že když nakoupím knížky, které mě na první pohled zaujmou, čtu pak dítěti většinu příběhů o klucích či mužích. Když jsem chtěla, aby knížky, které máme doma, pojednávaly o mužích a ženách, klucích a holkách v poměru zhruba 1:1, musela jsem zcela záměrně začít hledat a počítat. Jinak by svět představovaný skrze četbu byl výrazně mužský, a to nemluvím o stereotypech, to mluvím čistě o početním zastoupení. Považuji za nepravděpodobné, že si tyto progresivní tituly nakoupí homofobní a xenofobní rodiče a díky nim změní názor. Liberálním a LGBT rodičům však podobné knihy pomůžou ukázat dětem, že takové názory a rodinné uspořádání nejsou vlastní jen jejich rodině. Obrovskou roli pak sehrávají v rukou vyučujících a ve veřejných knihovnách, kde si je můžou najít samy děti. Jakou roli vlastně dětské knihy hrají při formování kulturních a genderových norem v převážně audiovizuální současnosti? To si netroufám odhadnout, ale v Čechách má čtení dětem hlubokou tradici a netýká se rozhodně jen nějakých úzkých intelektuálních kruhů. Zároveň jsou tyto světy propojené, animované i hrané filmy pro děti jsou inspirovány literárními předlohami a někdy je i zajímavým způsobem posunou. Emancipují například ušlápnutou Popelku, která pak jezdí na koni a střílí z kuše lépe než princ. Co o české společnosti vypovídá aktuální pohled do regálů s dětskou literaturou? Zdá se mi, že ukazuje, jak opatrní jsme k různým alternativám a angažovanosti. Když se dívám do oddělení s knihami pro děti například v Británii, ale třeba i v Polsku, nalézám tam mnohem více titulů, které se za něco otevřeně berou, ať už jsou to knížky o rasismu, stereotypech a předsudcích, dětech s postižením nebo o sexualitě. My si v Česku zakládáme na tom, že jsme tolerantní právě k sexuálním menšinám, ale ta tolerance má své meze — Ať si každý dělá doma v soukromí, co chce, ale na oči mi s tím nechoďte; Proti gayům a lesbám nic nemám, ale číst o tom dětem… Jenže s předsudky se děti nerodí. Když dvouletému dítěti budete číst o rodině, ve které jsou dvě mámy, nejspíš si toho ani nevšimne a zaměří svou pozornost na zcela jiné aspekty příběhu. Až se pak setká ve školce s jiným děckem, které bude mít dvě mámy nebo dva táty, nebude ho považovat za podivný případ hodný odsouzení. Důležité jsou tyto knížky i pro děti, které později zjistí, že jsou přitahovány stejným pohlavím. Odhalení vlastní homosexuality je jednou z nejčastějších příčin sebevražd mezi mládeží. Je to pochopitelné, když, řekněme, 14 let žijí ve světě, ve kterém neexistují jiné příběhy než ty postavené na lásce mezi kráskou a chrabrým jinochem. V takovém světě pro ně prostě není místo.