Člověk po stránce jemných emocí zdegeneroval
Nic nerozproudí krev v žilách tak jako pořádné erotické dusno. Ne každý den a ne každému se ale poštěstí zažívat slastné soužení těla. Naštěstí můžeme snít — a číst. Sex a erotika jsou už od jejího počátku základní témata, rekvizity i vějičky literatury, včetně té české. V nakladatelství Paseka nedávno vyšla čítanka erotiky v české literatuře od jejích počátků po rok 1989. Jedním z editorů Ve sladké tísni klína, jak se kniha jmenuje, je literární kritik a redaktor Radim Kopáč.
Je český literární přístup k erotice něčím specifický?
Česká literatura, potažmo kultura byla vždycky pod různými vlivy. Z jedné strany působilo obecné, ať šlo o model německý nebo francouzský, z druhé strany pak konkrétní, jedinečná řeč autora. Výrazná specifika nevidím, spíš ohlasy. Někdy dostatečné, jindy chvalitebné, výjimečně na výbornou. A sprosťárny si lid vyprávěl vždycky a všude.
Podle jakého klíče jste vybírali ukázky? Třeba mezi lety 1948—1989 muselo určitě vzniknout nepřeberně víc sexem inspirované literatury, než dokáže jeden výbor pojmout.
Vybírali jsme podle typů, s ohledem na vývojové proměny. Měnil se jazyk, měnily se žánry, měnila se míra otevřenosti přístupu k tématu. Viz třeba kontrast mezi pozdně středověkou písní, mystickou erotikou baroka, národněobrozeneckou „hysterizací tělesnosti“ a osvobozeným libidem první republiky. Mezi vysokým a nízkým, stylizovanou šifrou a průzračnou lidovkou. A nejen mezi lety 1948—1989 toho vzniklo víc. Vždycky jde o výběr. A jiný by vybral jinak.
