Kulturní diplomacie v rukou byznysmena

Polovina Českých center se má sloučit s ambasádami. Co to bude znamenat pro propagaci české literatury, respektive kultury, v zahraničí? Nejspíš nic dobrého. Pro práci Českých center je užitečná podpora diplomatických zastoupení v té které zemi, ale neméně důležité je, že se jako příspěvkové organizace řídí vlastním statutem, který zohledňuje specifika činnosti v oblasti kultury, že se ředitelé mohou rozhodovat poměrně flexibilně a samostatně a disponují vlastním rozpočtem. A také že si mohou vybírat, s kým budou spolupracovat. V případě mnichovského Českého centra to konkrétně znamenalo, že spolupracovalo se sudetskými Němci a jejich institucemi v podstatě od samého počátku, dlouho předtím, než byly prolomeny diplomatické a politické ledy. Všechno tohle bude – pokud se přesun uskuteční – mnohem složitější, ne-li nemožné. V zemích, kde Česká centra nejsou, mají ambasády kulturní atašé a organizují i kulturní program. Jeho rozsah a kvalita však závisí na osobním angažmá a zájmech těch, kdo ho mají na starosti. Pro Česká centra je propagace české kultury – ve spolupráci s fundovaným týmem – hlavní náplní jejich činnosti. Jaké funkce teď Česká centra zastávají? Protože jsem České centrum Mnichov vedla jen do ledna 2014, nemůžu mluvit o aktuálním stavu. Za mého působení jsme především organizovali kulturní a vzdělávací program, tj. výstavy, čtení, koncerty, filmy, ale také přednášky nebo semináře. Kromě toho jazykové kurzy, spolupracovali jsme s krajanskými organizacemi včetně České školy bez hranic, podporovali propagaci turistických cílů. V posledních letech se do popředí dostala také propagace kreativního průmyslu, tj. design.

Zuzana Jürgens, foto: České centrum Mnichov

V jakém vztahu jsou v současnosti Česká centra a další zahraniční instituce České republiky? Za mého působení byla důležitá spolupráce s diplomatickými zastoupeními. Její kvalita přitom často závisela na tom, jak spolu vycházeli ředitel Českého centra a velvyslanec či konzul. V Mnichově kromě generálního konzulátu žádná další zahraniční instituce není, nicméně s CzechTourismem (Berlín a Düsseldorf) jsme vždy měli kolegiální vztahy, které se odrážely i ve spolupráci, s CzechTradem a CzechInvestem (opět v Düsseldorfu) to bylo podobné, jakkoli pokud jde o spolupráci méně intenzivní. Je o činnost a nabídku Českých center, respektive toho v Mnichově zájem? Ano, vyplývá to i ze statistiky, kterou Česká centra každoročně zveřejňují. Díky specifickým spolupracím a tematickému zaměření jednotlivých akcí se nám dařilo oslovovat i nové cílové skupiny. Tahle tendence, myslím, pokračuje. Dokážete si představit — jako bývalá ředitelka Českého centra — aktivitu center v oblasti ekonomické diplomacie? Žádný zahraniční kulturní institut nemá ekonomickou diplomacii v popisu práce, už to, myslím, mluví samo za sebe. Kulturní diplomacie je stejně důležitá a leckdy otevírá dveře tam, kam se politika či průmysl nedostanou (viz například aktivity Goethe Institutu v Africe). V případě Českých center a plánované změny je otázka, o jaké aktivity konkrétně by mělo jít. Spojení s kreativními průmysly – například formou výstav designu – funguje dobře, protože se prolíná s vlastní kulturní působností Českých center. Na rozsáhlejší činnost, například oslovování možných partnerů, propagaci firem, inovace, přítomnost na veletrzích a podobně, by ale Česká centra potřebovala mnohem větší rozpočet a také personál, který se v dané oblasti vyzná – čímž v současnosti už disponuje jak CzechTrade, tak CzechInvest. Za současného personálního a finančního vybavení Česká centra podle mého názoru bez omezení jiných oblastí činnosti ekonomickou diplomacii kvalitně a efektivně provozovat nemohou.