Zázrak z bunkru
Přijde mi legrační, že když jsem vyrůstala na Mostecku, chodila jsem na víc vernisáží a kulturních akcí než nyní v Praze. V hlavním městě má člověk tolik možností, že často raději zůstane doma. V Mostě jsme chodili úplně na všechno.
Na vernisáže do galerie pod přesunutým kostelem, na výstavy v patře brutalistní knihovny, na jazzové jamy do miniaturního klubu u sídliště nebo na rockové koncerty do monumentálního kolosu Repre. Nic z toho už dnes nefunguje. Budova knihovny se zcela unikátním interiérem bude vyklizena a má velmi nejasnou budoucnost, kterou bych tipovala někde mezi hernou a benzínkou. Místo jazzového klubu je vietnamské bistro. A kulturní dům Repre už není jen obřím monumentem architektury z období socialismu, ale i smutným mementem české památkové péče.
Demolici sice o chlup unikl, ale za kulturní památku prohlášen nebyl, a tak ho čeká dehonestující rekonstrukce probíhající jak jinak než bez architektonické soutěže. I přes veškerou snahu místních se tedy zřejmě můžeme „těšit“ na eklektickou syntézu nekvalitního plastu, zateplovacího polystyrenu a zbytků původního mramoru. A přece uprostřed tohoto marastu složeného ze špatných rozhodnutí, pohledového betonu a politických bojů najdeme nejlepší galerii v republice. Nebo přesněji řečeno: nejlépe hodnocenou grantovou komisí Ministerstva kultury.
foto: Galerie Bunkr
Jen pár minut od centra v útrobách sídliště z druhé fáze socialistického realismu najdeme pod jedním z domů Galerii Bunkr. Relativně malý, ale členitý prostor bývalého protileteckého krytu funguje jako galerie už od roku 2010 a dlouhá léta prezentoval především tvorbu studentů z blízkých univerzit. V posledních letech pod kurátorským vedením Luďka Proška získal výstavní plán ostřejší kontury a představuje srozumitelné, ale úderné výstavy těch nejzajímavějších současných umělců. David Bohm & Jiří Franta, Anna Hulačová, Pavel Karous, Martin Kubát, Richard Loskot, David Možný, Rafani a mnoho dalších na chvíli vyměnili ty nejprestižnější české i zahraniční instituce za šedivý bunkr v severních Čechách, aby se pokusili oslovit tak trochu zapomenuté publikum.
Ještě více mi vyrazila dech výstava studentů místního gymnázia přinášející radikální reflexi vzdělávacího systému. Rohový nápis NEBO-ŽÁK, pichlavý kaktus vyrůstající z typické školní židle, levitující rákoska, graffity s nápisem ADHD ve stylu AC/DC nebo samolepky s přeškrtnutým mozkem. Pokud mostecká nastupující generace dokáže takto mrazivě, vtipně a naprosto přesně artikulovat vlastní frustrace, věřím, že Most má naději se z té všeobjímající marnosti jednou skutečně vyhrabat a být více než jen skanzenem promarněných příležitostí a obskurní kulisou komediálních seriálů.
Autorka je výtvarná umělkyně a kurátorka.