Ukázky: Nebyla jen Sapfó

Výstřední Emily Dickinson, o které si jiní rádi mysleli, že je tak trochu blázen; vášnivá sběratelka knih Amy Lowell, které Ezra Pound nemohl přijít na jméno, protože si dovolila vydat antologie imagistické poezie i bez jeho posvěcení; a extrovertní Gertrude Stein, která provozovala společenský salon nedaleko Lucemburské zahrady v Paříži, kam docházeli Picasso, Fitzgerald, Hemingway či Matisse.

Tři různé poetiky a tři různé osudy v jedné sbírce básní v překladu Sylvy Ficové a Anny Štičkové a s ilustracemi Silvie Vavřinové. Knihu Nebyla jen Sapfó vydalo nakladatelství Adolescent.

Gertrude Stein: Diktátová báseň

Nadiktovaná ženou, napsaná mužíčkem, jemuž ženuška pořád diktuje, aby mužíčkem byl, a on jím je a byl by jím, i kdyby mu nediktovala, protože prostě je, má však moc rád, když mu diktuje.

Slyš, abys slyšela
Vnímej, abys viděla
Pak blízko je to,
co ona je,
co ona je
uvnitř ve mně
Na její hlavu padá
co znamená svatba
Ať těsně jsou u sebe
Jednou je polibek
Dvakrát je polibek
Třikrát a čtyřikrát
Pětkrát a šestkrát,
pokaždé polibek,
nikdy tě nemine,
jen samý polibek
Požehnána ona i já
Požehnána já a ona
Požehnány my

Amy Lowell: Po bouři

Kráčíš pod ledovými stromy.
Kymácejí se a praskají
a nádherně se klenou,
aby zdobily tvou cestu.
Bílé slunce ti je barví
před očima.
Jsou modré 
a slézové
a smaragdové.
Jsou jako jantar
a nefrit
a sardonyx.
Jsou protkané planoucím stříbrem
a zděšením se ani nehnou,
shluklé, rozštípnuté, opalizující.
Kráčíš pod ledovými stromy
a zářivý sníh ti vrže pod nohama.
Kolem tebe skáčou moji psi
a jejich štěkot ve vzduchu duní
jak ostré rány kladivem o kov.
Kráčíš pod ledovými stromy,
jsi však oslnivější než ledové kytky
a štěkání psů
není tak nápadné jako tvůj klid.

Kráčíš pod ledovými stromy
ráno v deset hodin.

Emily Dickinson: 1568

Spatřit ji — vidět obraz
Slyšet ji — zní píseň
Poznat ji je nestřídmost
čistá jak letní den —
Neznat ji je strádání
a s ní se přátelit —
teplo blízké, jak když má
slunce v dlani zazářit.