Pozor na spodního výra! Manuál k Johnu Irvingovi
Před prázdninami vyšel po dlouhé době nový román slavného amerického spisovatele Johna Irvinga. Komu by se ale nechtělo pouštět do této více než tisícistránkové prózy, tomu nabízíme manuál, s čím jiným začít a proniknout tak do díla tohoto úžasného vypravěče.
U nás se naštěstí nikdy nerozšířil zvyk nosit na tričkách podobizny tuzemských spisovatelů, snad s výjimkou Václava Havla (ale Radka Třeštíková prý něco úžasného chystá). To v Americe je tomu jinak a po roce 1978 rozšířil tuto živou galerii tehdy šestatřicetiletý John Irving. Toho mohli studenti a studentky několika východních univerzit dokonce osobně vídat v propoceném tričku, protože tam působil i jako trenér zápasu. Ostatně jeho nejslavnější hrdina Garp na zápasnické žíněnce zemře, zastřelen šílenou feministkou.
Román Svět podle Garpa od té doby rozechvívá srdce i bránice několika generací čtenářů, i když ve stále temnějších tóninách. Sexuální násilí, atentáty, feminismus racionální i ten fanatický, transgenderová problematika, všudypřítomný strach: to vše v klasickém románu dickensovského tempa i objemu, v němž se prolíná soucit s černým humorem a nejdůležitější jsou mezilidské vztahy. I proto měl Irving mnohem širší (a genderově vyrovnanější) čtenářskou obec než podobní tričkoví proroci: před ním Vonnegut a Heller, později třeba Gibson. Na rozdíl od nich Irving vždy píše především o lásce.
Autorovu tvář jsme mohli vidět nejen na tričkách, ale i v malé filmové roli v nepovedené adaptaci Světa podle Garpa. Příště už si to Irving ohlídal lépe: k slavnému filmu Pravidla moštárny si sám napsal scénář a získal za něj Oscara (scénář nabízeli i Janu Svěrákovi, nakukujícímu tehdy do Hollywoodu, ale ten jej odmítl). Pozoruhodné jsou i Dveře v podlaze, zfilmovaný prolog románu Rok vdovou. Knižní předlohy těchto filmů jsou pak i knihami, které bych z celého Irvinga asi doporučil nejvíc — plus ještě předgarpovskou novelu Manželství do 158 liber.
Jak závidím všem, kteří budou Svět podle Garpa číst poprvé! Mně se neomrzel nikdy, a to jsem jej četl nejmíň čtyřikrát — než jsem jej předloni adaptoval pro rozhlas a musel brát text doslova slovo po slově. A bavil jsem se opět — i když s větším mrazením než před téměř čtyřiceti lety. Byla to nejdelší noční četba na stanici Vltava — a posluchačsky (exaktně ověřeno!) nejoblíbenější.
Na tričkách s Irvingovou podobiznou býval slavný citát, který Radoslav Nenadál vynalézavě přeložil takto: POZOR NA SPODNÍHO VÝRA! Jde o symbol neviditelného mořského víru, jenž nás může stáhnout na dno, i varování před nočním dravcem, kroužícím (v kruzích stále užších) nad našimi hlavami. I proto by mohl být Irvingův román doporučenou četbou do krytového zavazadla.