Vágní hmota, která vyplňuje takřka celou mapu naší republiky. Řadě novinářů i politiků se slévá pod jedno slovo — a paradoxně pod slovo, které nám v jednotném čísle umožňuje zdůraznit jedinečnost každého jednoho celku.
Strávil jsem po čase večer s TikTokem a smál se s frekvencí, kterou neznám u žádného animáku, webu, televizní show. Krátká vertikální videa a nástroje pro snadný střih v lidech očividně probouzí Thálii, píše Jakub Jetmar ve svém sloupku.
V Rusku od prvního září platí zákon, který takzvaným zahraničním agentům zakazuje věnovat se osvětové a vzdělávací činnosti. Trestné může být i šíření jejich knih. Zprávu o tom si čtu na jednom emigrantském literárním kanálu v Telegramu.
„Navzdory bolavé introspektivnosti nejsou markovy texty založeny na identitární příslušnosti a obejdou se i bez psychologizujícího jazyka metajícího diagnózy,“ píše básník Lubomír Tichý v dalším sloupku svého seriálu, ve kterém mapuje venkovské a digitální prostory.
„Letos na jaře v knihkupectví proběhla kontrola a zabaveny byly mimo jiné knihy Foucaulta, Arendtové, Benjamina, Sontagové. V červenci knihkupectví dostalo osmisettisícovou pokutu za ‚LGBT propagandu‘ a Borisi Kuprijanovovi hrozí trestní stíhání,“ píše Alena Machoninová o svém oblíbeném moskevském…
Pokusím se to na začátek napsat co nejneutrálněji: mezi lety 1965—1991 existoval (nejen) v Československu zákon, podle nějž mělo několik procent z rozpočtu státní výstavby putovat na uměleckou výzdobu. V důsledku toho se současně s novými poliklinikami, vlakovými nádražími nebo jeslemi zjevily…
V rubrice Druhá vášeň se ptáme spisovatelů na věci, které nijak nesouvisí s psaním, ale jimž se věnují stejně vášnivě jako psaní. V tomto díle se básník Petr Hruška vyznává z lásky ke starým přírodopisům, těm ptačím zejména.
Venku je červen. A jako každý rok touhle dobou se schyluje k Paní Dallowayové. Každé roční období, vlastně skoro každý měsíc si vyžaduje svůj román. Červen patří Mrs. D. S touhle knihou, kterou Virginia Woolfová napsala před 100 lety, jsem strávila víc než polovinu života.
Kdo tráví s YouTube víc času než s televizí, videím o čínském hospodářském zázraku se mohl jen stěží vyhnout. Část jejich tvůrců nepochybně platila Komunistická strana Číny.
I slabý vzdor „je důkazem, že za mediální realitou je ještě jiná“, píše ve své glose rusistka a spisovatelka Alena Machoninová.
„Jakmile jsme nehybní, jsme jinde; sníme v nezměrném světě. Nezměrnost je pohybem nehybného člověka,“ píše Gaston Bachelard ve své „Poetice prostoru“. Úvahy o nezměrnosti, nehybnosti a snění volně navazují na autorčinu starší meditaci „Okno a psací stůl“.
„Kdo ví — možná se facebookové skupiny stanou součástí zanikajícího světa, který leckdy tak urputně zaznamenávají,“ píše básník Lubomír Tichý v dalším dílu svého seriálu o prorůstání digitálních a venkovských prostorů.