Dejme hlas knihám i lidem kolem nich

V době, kdy se společnost mění rychleji než kdy dřív a kdy se naléhavé otázky současnosti prolínají s nadčasovými tématy, přichází nakladatelství Vyšehrad — které je součástí nakladatelského domu Albatros Media — s novou edicí Hlas. Jejím cílem je přinášet knihy oceňovaných autorů a autorek z různých koutů světa, kteří dokážou oslovit svou autentičností a otevřeností v reflektování palčivých problémů dneška. Zaměřuje se především na generaci mileniálů a záležitosti, které ji trápí — od osobních dilemat po globální společenské změny. Mezi pojednávaná témata tak budou patřit mimo jiné identita, vztahy, duševní zdraví nebo postavení jednotlivce ve společnosti. V plánu je vydání šesti až osmi titulů ročně, první čtveřice knih už zamířila na pulty českých knihkupectví.

Román norské prozaičky Linn Strømsborg Nikdy, nikdy, nikdy (překlad Jitka Jindřišková) vypráví o tom, co nás vede k tomu, abychom se stali rodiči, a co k tomu, abychom se jimi nestali. Nizozemská autorka Jente Posthuma ve svém románu Na co radši nemyslím (překlad Blanka Konečná) přibližuje, co se stane, když člověk, který je pro vás vším, najednou zmizí. Román v e-mailech Čau debile (překlad Petra Zikmundová) od oceňované francouzské spisovatelky Virginie Despentes se dotýká současných témat, zejména diskuse o MeToo, feminismu, stárnutí či střetu moderního a tradičního světa. Ayobami Adebayo ve svém románu Všechny dobré věci (překlad Martina Neradová) poukazuje prostřednictvím příběhů dvou mladých lidí na společenské nerovnosti, nedostatečný vzdělávací systém, systém zdravotní péče a další problémy současné Nigérie.

*

Na literárněvědném online fóru spravovaném Institutem pro studium literatury bylo pod názvem MŠ 60 uveřejněno pásmo k jubileu Michaela Špirita — „literárního historika a kritika, textologa a editora, redaktora a komentátora, překladatele, pedagoga, sportsmana a fajnšmekra“. Je složeno z příspěvků rozmanitých žánrů a odráží šíři adresátových oborů a zájmů i jeho osobnost a osobitost. Mezi přispěvateli nechybí jména jako Viktor Karlík, Terezie Pokorná, Jan Wiendl, Libuše Heczková, Petr Onufer, Josef Vojvodík nebo další čerstvý šedesátník, literární, filmový a umělecký historik a teoretik Petr Málek, který se na stránkách IPSL dočkal podobného připomenutí jen o necelý měsíc dříve. 

Doyen české literární historie, kritik, lexikograf a editor Jiří Brabec, o jubilantovi mimo jiné napsal: „Špiritovo kritické, editorské, publicistické, literárněhistorické a bibliografické dílo může vzbuzovat a také nutně vzbuzovalo řadu námitek, jeho osobnosti však nemůže nikdo upřít touhu o přesnost, bezelstnost a pro mne především jakousi vnitřní čistotu, kontrastující s křikem dne. Cením si důkladnosti, s jakou si ověřoval, bez generační opory i generačního omezení, svůj rodokmen i hodnotový rámec, který po dlouhá desetiletí sdílí s lidmi blízkých názorů. Obdivuhodná je jeho práce ediční, které vtiskl — spolu s několika přáteli — novou podobu.“ 

*

„Roste zájem o ženskou perspektivu, feministická témata a otázky spojené s genderem,“ říká literární agentka Veronika Chaloupková z nakladatelství Argo. V rozhovoru na webu Czechia2026.com (založeném u příležitosti českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026) poodhaluje zákulisí literárního exportu: co dělá z české knihy světové čtivo, jakou roli hraje jazyk a překlad nebo proč mají šanci uspět knihy s výraznými hrdinkami. 

Řeč byla i o tom, co všechno musí zvládnout agent, který chce českou literaturu prosadit za hranicemi: „Skvělý agent by měl být komunikativní, diplomatický, dobře organizovaný a spolehlivý. Musí mít přehled o české i zahraniční literární scéně, vědět, co je momentálně v kurzu, a trefit se do vkusu nakladatelů — tedy umět nabídku přesně zacílit, vzbudit zájem a o něj se následně starat, připomínat se a vždy podat pomocnou ruku. Navíc by měl být vášnivým čtenářem, aby svou lásku k textům dokázal přenést i na ostatní.“

*

„Někdo má Vánoce, já mám Magnesia Literu. No, mám nemám. Jednu mám hned ze začátku své literární dráhy, ale od té doby mi cena uniká. Nominace mi jdou, ale ani ty nepřicházejí s každou novou knížkou. Kde je problém? Pro autora je nejjednodušší, když si věc vysvětlí tak, že je rebel. A třeba má pravdu,“ napsal na webu iLiteratura.cz spisovatel David Zábranský. „Ale kdo je vůbec v porotě? Našel jsem si jmenný seznam a nikdo mě nezaujal. Mají ti lidé kvalifikaci? Neřekl bych,“ dočteme se o kus dále. Ať už svůj komentář nazvaný „O Pitínském, ale hlavně o tom, jak jsem zas nedostal Literu“ psal v nadsázce, nebo pln upřímného rozhořčení z výsledků letošního ročníku nejznámější tuzemské literární soutěže, jeho text rozhodně vzbudil na sociálních sítích značný ohlas.