In memoriam Hiba Abú Nada

Hiba Abú Nada

Ráno 7. října 2023, 6:54
Jdeme spát a starosti nám dělají úplně běžné věci: Udělat zkoušku na univerzitě, koupit si nový kus oblečení, nervozita z hledání práce. A pak se najednou změní zvuk budíku, zkoušky se ruší, školy a univerzity zavírají, všude bouchá střelný prach, al-Džazíra na obrazovce zčervená, zapneme rádio, otevřeme Telegram a v hlavě začneme přepisovat všechny své plány.V Gaze je v jediném okamžiku všechno jinak.
 
8. října 2023, 11:30
Naše účty na sociálních sítích jsou kondolenčními stany, smutečními nástěnkami a nekrology. Přecházet z jedné stránky na druhou je jako kráčet po prostranství, kde se větví a mísí pohřební průvody. Bože, jak tíživé jsou tyto dny!
 
8. října 2023, 22:02
Amerika chce vyslat letadlovou loď na podporu sionistické entity. Klidně, ať přijede — až se osvobodíme, dá-li Bůh, proměníme ji v plovoucí restauraci.
 
9. října 2023, 12:34
— Odkud vycházejí ty výstřely?
— Z našich srdcí, každý výstřel vychází z agonie jednoho Gazana.
 
9. října 2023, 16:52
Ve všech předchozích válkách měly cíle sionistické entity nějaký vzorec, jednou byly terčem rodiny, jindy mešity, ulice, pohraniční oblasti nebo centra měst, jindy zase výškové budovy, bombardování prozrazovalo určitý plán, z něhož jsme my bombardovaní mohli vyčíst, kam bomby dopadnou, kudy poletí letadla a jak dlouho asi bude válka trvat. Tentokrát neexistuje žádný čitelný vzorec. Bomby dopadají všude. Všechny předchozí války se teď slévají v jednu. Gaza, od severu k jihu, je terčem bezohledného ničení. Je to masakr, bezhlavé vraždění všeho živého. Pouze naše trpělivost a víra v Boha nám při pohledu na letadla pomáhají zachovat klid, než se rozpláčeme, nebo pláčeme potom, co nastane ticho, a říkáme si: „PaneBože, máme jen tebe, Pane Bože!“
 
9. října 2023, 18:39
Drazí všichni, 
vstupujeme do fáze, ve které nás odstřihnou od světa, aby město mohlo být v co nejkratší době vyhlazeno, do fáze, kdy nebudeme moci komunikovat s nikým uvnitř ani vně města. Ještě nenastala noc a ostřelování už je hotové peklo. Než k tomu dojde, zahrňte nás modlitbami, pište o nás, alespoň pár slov o naší vytrvalosti a svobodě. Svěřujeme Gazu se vším a všemi v ní Bohu Uchovávajícímu a Všepodmaňujícímu.
 
10. října 2023, 9:29
Jakmile se na počátku dne ujistíme, že jsme stále naživu, začínáme počítat, kdo z nás je ještě tady a kdo se proměnil v pohřeb, a to nejen lidé, ale i ulice a čtvrti. Celé město umírá. Chvála Bohu, já stále žiju.
 
10. října 2023, 20:56
Ve všech modlitbách, jež znám,
Prosím Boha, ať chrání
každičký tvůj dům i chrám,
zabrání všem raketám
splnit generálu přání.
Kéž dětský úsměv změní
jejich dráhu letu. 
 
(…)
 
Prosím Boha, ať tě ochrání, 
ušetří trápení a zranění.
sedmi verši Otvíratelky
zakrývám pomerančovníky, 
snad fosfor nezničí tu vůni.
A zaříkám i barvy oblak,
snad nezkalí je dým.
Prosím Boha, ať tě uchrání. 
Před těmi, co milovali,
po smrti rozptýlí se prach
A na sebe se usmějí.
 
11. října 2023, 11:09
Gaza udělala maximum, aby přestála tenhle útlak. Překonala veškeré představy a přesáhla hranice možného i nemožného, rozbila všechny modly i zákazy a prokázala dosud nevídanou statečnost, která vejde do učebnic dějepisu a bude s ní navždy spojována. Až budou lži odhaleny, až pokrytečtí politikové jeden po druhém padnou a až se sama do sebe zhroutí skleněná humanita, Gaza tu stále bude, legendární, nevysvětlitelný a neuvěřitelný symbol, rekord, kterého by dosáhly leda civilizace, města a armády z dob proroků a zázraků.
 
Udělali jsme, co jsme museli, abychom získali zpět svá práva, abychom bojovali a vzdorovali jménem muslimské obce a utlačovaných celého světa. Nemáme se za co kát, nemáme čeho litovat. Před Bohem a před sebou samými jsme v právu. Dostáli jsme závazku vzdorovat a vytrvat. Co se stane dál, je v rukou Boha, v kterého věříme a na kterého se spoléháme. Pokud zahyneme, považujme smrt za čest, a pokud zůstaneme naživu, vyprávějme svůj příběh a předložme ho před zraky celého světa. Mezitím máme své rituály: pláč, trpělivost, smutek, vzpomínání, doufání a zoufání.

Pokud zemřeme, řekněte za nás, že tu byli lidé, kteří snili o cestování, o lásce, o životě a dalších věcech. 

Nacházíme se pod bombardéry, ale Bůh je výš, nad nimi i nad námi. 
 
12. října 2023, 14:30
Padají celé rodokmeny, nejen větve, nejen listy. Strom se hrozivě kácí se vším všudy a Gaza se mění v pusté pohřebiště rozprostírající se od prahu Arabské ligy až po tribunu Organizace spojených národů. A my v tichosti, s těžkostí a odevzdaností Bohu hledíme do svých hrobů.
 
13. října 2023, 12:15
Dnes je pátek. Nemáme za sebou týden, ale jediný dlouhý den, rozdělený do desítek smrtí, zabití a zranění. Nevíme, co nás čeká. 

13. října, 20:13
Přežíváme okamžik po okamžiku. Chvilka, kterou ti zabere olajkovat příspěvek, chvilka, za kterou vypneš budík nebo zavoláš na své dítě. Zavoláš a možná ti neodpoví. Smrt je o hodně rychlejší.

15. října, 17:19
To, co slyšíme, to je zvuk smrti, která nás minula a vybrala si někoho jiného. Jsme stále naživu, ale slyšíme smrt známých a říkáme: Díky Bohu, že poslední zvuk, který slyšeli, nebyl hvízdot rakety.

Kdo slyší raketu, přežije. Až do odvolání jsme stále naživu.
 
15. října 2023, 20:47
Nahoře budujeme druhé město, kde lékaři nepracují s nemocnými a krví, vyučující nemají přeplněné auly a na studenty nekřičí, kde se nové rodiny obejdou bez bolesti a smutku, novináři fotografují ráj a básníci píší o věčné lásce. Všichni jsou z Gazy, všichni. V nebi teď vzniká nová, neobléhaná Gaza.
 
17. října 2023, 11:46
Zemřely děti, které ještě nestačily použít své jméno!
 
18. října 2023, 20:58
Naše rodinné fotografie, pytel s kusy těl, hromada popela, pět různě velikých rubášů narovnaných vedle sebe.

Rodinné fotografie jsou v Gaze jiné, ale jsou na nich spolu, byli spolu a odešli spolu.
 
18. října 2023, 21:17
Pokud zemřeme, vězte, že jsme spokojení a neochvějní, a dejte všem vědět, že jsme v právu.
 
19. října 2023, 13:10
Můj seznam přátel se zkracuje a mění se v malé, bez ladu a skladu rozházené rakve. Nemůžu své přátele zachytit, když vylétají do povětří, nemůžu je přivést zpět, nemůžu je utěšit, nemůžu plakat, nevím, co dělat.

Seznam se zkracuje každým dnem, nejsou to jen jména, jsme to my sami, jen s jinými tvářemi a jmény.

Bože, co máme dělat, Bože, tváří v tvář téhle obrovské hostině smrti.

Žádná ikona je nedokáže vrátit zpět, i kdyby jen jako.
 
19. října 2023, 13:47
Marjam už se netrápí, odpočívá navždy. Omlouvám se, Marjam, za každou neshodu mezi námi, moc se omlouvám…
 
19. října 2023, 21:20
Oblast Zahra v Gaze je v ohrožení, na všech čtyřiadvacet výškových budov padají bomby, budovu po budově umírá celé město, Bože, Bože!
 
20. října 2023, 16:52
Všichni tady v Gaze jsme před Bohem buď mučedníky, nebo svědky osvobození. Každý z nás čeká, jaký bude jeho úděl.

Bože, všichni čekáme na Tvé slovo pravdy.

Přeložil Petr Felčer

Napsala Hiba Abú Nada (1991—2023), básnířka a autorka románu Al-Uksudžín lajsa li-l-mautá (Kyslík není pro mrtvé, 2017), který získal druhou cenu emirátu Šardža za arabský román. Dne 20. října 2023 v noci byla i se svou rodinou zabita při bombardování jejich domu ve čtvrti Manára ve městě Chán Júnis.

Reakce Jitky Bret Srbové

Některé dny bez tebe
Věnováno památce Hiby Abú Nada (1991—2023)

I.
Sedíš proti mně. U malého stolku v kavárně
počítám kostky hnědého cukru.
Je jich možná deset, ale spíš víc. Mám je použít všechny?

Vzkřísím tě cukrem? 

II.
Dnes máš unavené oči. Říkám, že žádný člověk
nemá právo vzít život jiného člověka.
Ne, říkám: žádný člověk není cennější.

Odmítám koncept spravedlivé odplaty.
Odmítám teorii vedlejších ztrát,

Hibo, Hibo —

Vyhlížím dny, kdy se nebudeme nenávidět podle toho,
jak události vyložily jakési noviny.

III.
Jsem o šestnáct let starší,
ale tobě běží čas mnohem rychleji.

IV.
Jsem smířená s tím, že má slova jsou slabá.
Nezastaví krvácení. Nedají se přiložit
ke zlomené kosti jako dlaha. Ale něco přece umějí —

Hibo, slova mého jazyka tě teď přivádějí zpět tak,
jak jsi chtěla.

V.
Nechci ti vykládat, co bylo v našich zprávách.
Vezmi si jablko. Je ještě teplé, měla jsem ho velmi dlouho v dlani.

Cestou domů jsem myslela na to, jak živá jsi,
svírala jsem jablko, tebe,

proto ve slupce najdeš stopy po mých nehtech.
Neboj, jinak mu nic není. Doufám, že tě uklidní.

Ještě jedno jablko před zdobenými dveřmi do smrti.

VI.
Násilná smrt plodí násilnou smrt, protože neumí nic jiného.

Nemohu mluvit o tvé hrůze,
to si nedovolím.

Mohu opakovat tvoje jméno: Hiba. Hiba Abú. Hiba Abú Nada.

VII.
Divila by ses, kolik zahrad u nás zdobí květiny,
kolik jich jde v říjnu do květu. Je to jiný říjen.

Naši ptáci nemuseli uletět před raketami. Zpívají.
V listech pracují karotenoidy. Máme čas. Ano, máme čas všímat si,
jak se všude rozlévají hliněné tóny.
 
Pošlu ti svobodný ptačí zpěv. Odmítám tvrzení,
že se vrátí jako nedoručený.

VIII.
Víš, že můžeš umřít, a proto se modlíš.
Vím, že jsi umřela, a proto se modlím.

IX.
Chodím v ulicích různými městy. Neustále vznikají
a zanikají obchody. Ve výlohách se objevily vánoční ozdoby.
Lidé v tramvajích jsou ohnutí nad svými telefony.

Tvůj bůh, kterého voláš, chodil s mým bohem do stejné školy.

Jaké je to v nebi?

X.
Když k tobě mluvím, pokaždé cítím ostych.
Opatrně kráčím za tvými slovy.

Myslím na tvůj život, zející. Nedokončený.

Každý den tedy říkám tvoje jméno jako báseň. Je jako báseň.
Čtu ho jako báseň, jako báseň ho vyslovuji.

Hiba Abú Nada. Není možné zapomenout.

Všichni, kteří se na přípravě této textové série podíleli, se vzdali honorářů ve prospěch básníka a spisovatele Mohammeda Alzaqzouqa a spisovatele Husama Maaroufa. Na crowdfundingových platformách GoFundMe a Chuffed je můžete podpořit i vy.