Přesně tu měkkost

Nakladateľstvo ste založili ako bočný projekt sociálneho družstva Tři Ocásci ešte v roku 2020. Ako spomínate na svoje začiatky?

S nápadem jsme přišly dvě ještě v roce 2019 na jednom z našich družstevních výjezdů. Tehdy jsme vůbec nevěděly, co to obnáší, jen jsme měly touhu vydávat knihy, které budou obsahově zajímavé i vizuálně hezké, podepíše se na nich proces kolektivní tvorby a duch našeho družstva. V roce 2020 jsme už kolektivně pracovali na naší první knize, kuchařce Mrkev, láska, sojanéza, která byla tak trochu křest ohněm.

Aký bol prvotný podnet založenia vydavateľstva, s akou víziou ste do toho šli?

Byla to touha vydávat levicové knihy, knihy zrcadlící hodnoty, které v našem družstvu žijeme, ale také být tady pro autory a autorky v našem okolí, kteří a které chtějí vydat své autorské věci v malých nakladatelstvích. Nemáme jasnou profilaci žánru, právě naopak. Baví nás, že vedle sebe vydáváme beletrii, knihy o vztazích, obrázkovou knihu nebo poezii. Důležité je pro nás souznění s obsahem, proces kolektivního vzniku a taky záměr vydávat vizuálně pěkné knihy. Zpětně myslíme, že se do našich vizí promítly i feministické principy, například to, že jsme ještě nevydali žádného cis mužského autora, není schválně, ale že nás to spíš táhne k tématům péče a vztahů, což jsou témata zpracovávaná primárně ženami a LGBTQIA+ lidmi.

Zmenilo sa vo vašom rozmýšľaní o projekte od tých čias niečo?

Je nás teď v kolektivu nakladatelství víc než na začátku, celkem pět, a trochu víc si dělíme specifické práce. Někdo se věnuje sazbě, někdo korekturám a redakci, někdo administrativě a organizaci. Začali jsme vydávat i beletristické věci, které nás v poslední době lákají víc. Teď, když už jsme ekonomicky stabilní, také více přemýšlíme o lepším ohodnocování naší práce.

Vydavateľstvo funguje v rámci jedného sociálneho družstva s mnohými inými projektami a aktivitami, ako sa táto dynamika a prostredie odráža vo vašej praxi?

Naše družstvo provozuje komunitní centrum, peče veganské sladkosti, tančí, zpívá, distribuuje knihy, provozuje knihovnu a do toho i vydává knihy. Všechny tyto skupiny fungují samostatně, to znamená, že rozhodnutí, co budeme dělat, spočívá na členech a členkách skupin, ne na celém družstvu. Na úroveň celého družstva přinášíme jen informace o našich záměrech. Nicméně jsme propojený organismus a jeden na druhém závisíme. Kdyby například neexistovala Základna, náš komunitní prostor, přišli bychom o prodejní místo a místo, kde se potkáváme.

Prvou knihou, ktorú ste vydali, bola vegan kuchárka Mrkev, láska, sojanéza, napísaná a nafotená družstvom. Ako vyzeral váš proces kolektívnej tvorby a vydávania knihy?

V něčem to bylo krásné a v něčem extrémně náročné. Nápad udělat kuchařku vznikl během covidu, kdy se nám finančně nedařilo a chtěli jsme udělat něco, co naše družstvo ekonomicky posilní. A zároveň jsme se v zavřené restauraci celkem nudili. Na kuchařce dělalo odhadem tak dvacet lidí, možná ještě víc. Od lidí, co psali doprovodné texty a recepty, přes ilustrátorku, fotografku, kuchaře, co vařili jídla na focení, aranžéry fotografického zátiší, sazeče, korektorky a mnoho dalších. Zatímco první polovinu kuchařky jsme dělali v relativním klidu, v druhé skončil lockdown a my jsme museli naběhnout do režimu otevírání hospody. Tam se celý proces zkomplikoval. A i když jsme knihu vydali v termínu, který jsme chtěli, pro některé z nás to bylo hodně vyčerpávající.

Chtěli jsme kuchařku, která bude nejen o receptech, ale také o hodnotách, které stojí za etickým jídlem, a našem vlastním vaření, a také jsme chtěli, aby byla kuchařka odrazem nás — vtipná, milá, ale ideově ukotvená. Myslíme, že se nám to povedlo.

Na stránke píšete, že chcete vydávať literatúru, ktorá posilňuje radikálnu imagináciu a antisystémový zmysel pre humor, je to niečo, čo v dnešnom svete chýba?

Myslíme, že ano. Proto jsme se v jeden moment zaměřili na témata péče, kolektivní stability, vztahů, toho měkkýho, co potřebujeme v našich bojích za lepší svět. Zároveň se nechceme brát moc vážně a chceme mít radost z práce, kterou děláme. Nechtěli jsme vydávat jen odborné, vážné knihy o tom, co je to levice, marxismus, anarchismus, jak funguje ekonomický systém a podobně. To jsou důležitá témata, ale jednak už jsou nakladatelství, která tyto knihy vydávají, a také nám v těchto tématech chybělo zachycení vztahů mezi lidmi a mezi lidmi a přírodou.

Robievate preklady aj vydávanie lokálnych autorských diel, čo je pre vás pri podpore projektu dôležité?

Když se rozhodujeme, jaké knihy vydat, základním rozhodovacím parametrem je, aby se líbila všem členům a členkám našeho vydavatelského kolektivu. Někdo přinese knihu, kterou chce vydat, ostatní si ji přečtou, a když je tam kolektivní nadšení, jdeme do toho. To mi přijde jako důležitý aspekt, aby nás proces bavil. U lokálních děl je pro nás zásadní hodnotové a osobní naladění, to, že si sednem a jdeme do toho všichni společně.

Aké sú podľa vás rozdiely medzi klasickým vydavateľským fungovaním a kolektívnym?

Zkušenosti z větších nakladatelství nemáme, na začátku nám hodně radily ty menší, například podobně zaměřený Neklid. Jinak jsme ale fungování nastavovali hodně organicky a intuitivně. Jako jeden z rozdílů určitě vnímám, že se pravidelně potkáváme a rozhodujeme společně, mluvíme otevřeně o penězích a o tom, kdo by chtěl kolik za jakou práci. V tomto jsme mnohem demokratičtější než jiní, předpokládám. My taky nejdeme po zisku, knihy vydáváme z přesvědčení, takže vydáváme to, co se nám líbí.

Viem si predstaviť, že oboje má svoje plusy aj mínusy, no autonómne vydávanie vám umožňuje spravodlivejší a transparentný prístup k sebe navzájom aj v spolupráci s autorstvami. Aké sú podľa vás najväčšie výzvy sveta nezávislého ľavicového vydávania?

My jsme šli cestou, kdy nespolupracujeme s velkými distribučními společnostmi typu Kosmas, kteří si berou ohromné procento z prodejní ceny, a dostávají tak malé nakladatelství pod tlak. Místo toho oslovujeme přímo malá knihkupectví po celé ČR, zda by naše knihy neprodávali. To je samozřejmě strašně moc práce navíc, která se ale vynahrazuje přímým kontaktem a podporou. Malá knihkupectví dnes ovšem taky bojují o přežití, takže jejich zánik nás přímo ohrožuje.

Naší ambicí není konkurovat velkým nakladatelstvím, kráčíme pomalu cestou, která nás baví. Cítíme, že máme publikum, které nás má rádo, rozumí našim záměrům a které nás podporuje. Pro ně knihy vydáváme.

Fungujete spolu vo vzájomnej podpornej sieti?

S dalšími menšími nakladatelstvími jsme v kontaktu, potkáváme se na akcích a sdílíme zkušenosti. Je důležité sdílet, jak se nám daří a co chystáme, s ostatními. V dnešní době je vydávání knih spíše závodem ke dnu, proto v tom myslím všichni máme kus srdce a děláme to z lásky ke knihám.

Nedávno ste vydali svoju šiestu knihu, a to Domeček pro opuštěné řepínky od Anety Fajové. Kniha sa venuje témam sily starostlivosti, nežnosti a snahe o lepší svet, prostredníctvom malých postavičiek řepínků. Čo nás tieto postavičky vedia pre našu každodennosť naučiť?

Řepínci představují přesně tu měkkost a zároveň antisystémovost a vtipnost, o níž jsme mluvili výš a která je pro nás zásadní. Ukazují, že péče a schopnost chovat se k sobě něžně a laskavě je základem společenské transformace. Je to také výsměch machismu a patriarchátu, zviditelňování toho jemného, co nám svět mužské dominance zakrývá.