Šrámkovka se dostane člověku pod kůži

Festival má dlouholetou tradici — jakými způsoby udržujete jeho atraktivitu pro účastníky?
Musím říct, že to je zrovna téma, ke kterému se na našich poradách pravidelně vracíme. Uvědomujeme si, že v dnešní době multimédií a toho, v jakém tempu žijeme, nejsou jazyk, řeč a literatura zrovna ty nejpopulárnější pojmy nebo největší taháky, na které by se dalo lidi chytat. Zároveň ať nejsem škarohlíd: máme víru v to, že je i spousta mladých lidí, nejenom těch matadorů, kteří se na Šrámkovku vracejí kvůli tomu, že ji mají spojenou s nostalgií k tomu místu. Každý rok se objeví další lidé, pro které má mateřština obecně nějakou hodnotu, pro které je důležitá.
V dramaturgii se snažíme přemýšlet nad tím, jaký je kontext mateřštiny v 21. století, jaké formáty můžeme nabídnout, abychom narušovali představu, že Šrámkovka je týden, kdy se píšou diktáty a nedělá se nic dalšího. Chceme prokázat, že mateřština je živá a může toho spoustu nabídnout.
Pokud jde o propagaci: přišli jsme na to, že se musíme o místo ve veřejném prostoru prostě nějak poprat a nespoléhat na to, že přijdou ti, které jazyk zajímá. Nejvíce se nám osvědčilo dát na kontaktní kampaně. Snažíme se komunikovat napříč republikou s vysokými školami. Hodně jsme také napojeni na učitele na středních a základních školách, ti pak také mají prostor předávat svému studenstvu informace o Šrámkovce. Myslím si, že je to jedna z velkých devíz našeho festivalu — že míří na pedagogy i z hlediska tohoto aspektu.
Myslím si, že se nám daří občerstvovat účastnickou základnu a motivovat lidi k tomu, aby přijeli. Šrámkova — kromě toho, že je velmi specifická svým zaměřením — má atmosféru. Sobotka se díky ní stává hlavním městem prázdnin.

Každý ročník Šrámkovy Sobotky má své specifické zastřešující téma. Jak je vybíráte?
Je to složité. Snažíme se plánovat hodně dopředu, osvědčilo se to. To, že 70. ročník bude mít téma „Hostina“, jsme věděli už před třemi roky. Většinou máme aspoň nějaký výhled na téma následujících dvou ročníků. Chceme-li pracovat koncepčně nebo zkoušet nové formáty, tak musíme přemýšlet hodně dopředu, protože prostoru na to zrealizovat a objevovat zkrátka moc není. Co se týče výběru, nejenom té periody, tak záleží na příležitosti. Minulý rok bylo téma „Na cestě“ i kvůli tomu, že jsme směřovali k výročí. Sedmdesátý ročník je „Hostinou“, protože hostina představuje příležitost k oslavě, společnému zastavení se u — pomyslného — jednoho stolu. Příští rok chceme téma koncipovat s ohledem na vykročení do nové dekády. Chtěli bychom se během festivalu společně zamýšlet nad tím, jaký je současný stav mateřštiny, dát prostor mezigeneračnímu diskurzu s ní spojenému, ukázat, jak se jazyk proměňuje v čase.
Většinou máme zásobník asi deseti témat, se kterými „žonglujeme“ podle toho, jestli bude nějaké výročí nebo co se ve světě aktuálně děje. Když bylo například kafkovské výročí, měli jsme festival zaměřený na absurditu. Ačkoli plánujeme dopředu, snažíme se myslet na to, aby téma mělo relevanci pro to, co žijeme nebo kam směřujeme.

Kromě toho, že festival slaví 70. rok, v čem se podle tebe liší od předchozích let? Proběhne nějaká reflexe toho, čím si Šrámkova Sobotka za ta léta prošla?
To, v čem se bude letošní ročník lišit především, je to, že jsme ho pojali jako příležitost k experimentování s programovým schématem. Poslední roky jsme se drželi zajetých zvyklostí, letos jsme si ale řekli, že na hostině se přeci může stát cokoli — je to vhodná příležitost se nějak „pohnout“. Samozřejmě to má své limity, pořady v programovém schématu kladou různé nároky. Některé vyžadují vyšší soustředění — nelze s nimi tedy hýbat libovolně.
Letos je největší změna to, že víkend bereme jako „vstupní“ pozvolný rozjezd festivalu. Dílny a hlavní programové linie začínaly vždy v pondělí, přestože program odstartoval v sobotu. Tentokrát zahájení festivalu proběhne v sobotu, kdy bude například „poetické odpoledne“ a tradiční procházka po Sobotce. V neděli vznikne prostor pro začátek práce v dílnách, ale i pro hlavní programové linie. Uvidíme, jaké impulsy nám dá tato změna do dalších let.
A co se týče reflexe jubilea, tak kromě toho, že budeme mít takové „grandióznější“ zahájení, chystáme i výstavu koláží, které budou obsahovat fragmenty vizuálů všech dosud proběhlých Šrámkových Sobotek. Oslovili jsme třináct tvůrců, každý udělá své vlastní osobité dílo. Dále chystáme v pátek 10. července tematické odpoledne na zahradě Šrámkova domu, kde proběhne debata s různými hosty. Oslavy jubilea jsme nechtěli přepálit.

Jak těžké je sestavit tak obsáhlý a rozmanitý program, aby si v něm každý přišel na své?
Máme stanovené programové linie, které se tradičně na festivalu objevují nebo jsou na něm zastoupeny. Když se na začátku sezony začínáme bavit o tom, jak tematicky program koncipovat a co jsou hlavní pilíře tématu, které bychom chtěli vytyčit, snažíme se přijít na nápady, co může být obsahem konkrétních programových linií.
Jelikož se jedná o festival jazyka, řeči a literatury, chceme, aby každá tato složka byla rovnoměrně zastoupená. Pro divadla a koncerty není mnoho prostoru — nicméně snažíme se o to, aby tam byly tituly jednak pro konzervativnějšího diváka, jednak něco alternativního. Také je přítomno vždy divadlo poezie. Vždy usilujeme o to, aby byl koncept přitažlivý pro více skupin a aby byli zapojeni místní lidé.

Důležitou součástí Sobotky jsou odborné dílny. S jakou vizí tyto dílny vedete? Reagují jejich témata na současnou dobu a aktuální diskuse v oblasti bohemistiky?
Určitě ano. Festivalové dílny můžeme rozdělit do takových dvou proudů (když budu mluvit o „dospěláckých“ dílnách): dílen tvůrčích a didaktických. Tvůrčí zprostředkovávají to, že si účastníci vyzkouší nový přístup k dané disciplíně. Pravidelně se zaměřují na tvůrčí psaní, překladatelství, literárněkritické přístupy, nově také například na stand-up a slam poetry.
Co se týče akademické sféry, je tu didaktická linie dílen. Ta je primárně zaměřena na pedagogy a bohemisty. V následujícím ročníku budeme prostřednictvím ní cílit na přednes, AI, psaný projev apod. Tento rok jsme se vrátili po mnoha letech k dílnám písňové interpretace, kde se účastníci budou pokoušet skládat texty, zhudebnit je a následně performovat na našem jarmarku dílen. Dále bude například improvizační dílna. Letošní novinkou je pak také knižní klub — jedná se o pět odpoledních setkání, kde si účastnice a účastníci budou vyměňovat tipy na četbu a diskutovat o literárních dílech.

Festival je neodmyslitelně spojený se Sobotkou a její atmosférou — do jaké míry formuje festival město a město festival?
Šrámkova Sobotka vznikla z iniciativy místních, z tradice letních setkávání, kdy Šrámek hrál se soboteckými studenty své hry. Po jeho smrti začala jeho družka, paní Miroslava Hrdličková Šrámková, přemýšlet nad tím, co by šlo udělat se Šrámkovým odkazem. A tak pak postupně vznikala Šrámkova Sobotka. Když se festival začal rozrůstat, došlo k narážení na limity města. Dlouho se mluvilo o tom, zda festival vlastně patří „Soboteckým“, nebo se jedná o intelektuální akci samu pro sebe, která na město trošku zapomněla. Nicméně věřím, že se to v posledních letech vrací do synergie — na „Sobotecké“ se snažíme v programu myslet a zvát je ke společnému stolu; komunikujeme s nimi v průběhu festivalu, ale i během příprav. Šrámkovka by neexistovala bez „Soboteckých“ ani bez města jako takového. Sobotka je malebná a obzvlášť na začátku léta má neskutečnou atmosféru.

Jaká vzpomínka na Šrámkovu Sobotku pro tebe osobně definuje smysl, proč ji chceš pořádat i v dalších letech?
Budu obecný, ale záměrně: je to jak díky těm setkáním, která tam člověk absolvuje, tak tou atmosférou. Tohle to jedenáctá Šrámkovka, které jsem se zúčastnil, a desátý ročník, kdy jsem v organizaci. Přesto je pro mě festival stále v mnohém velmi svěží — dává možnost realizovat se jak na dílnách, tak prostřednictvím jiného programu, žít tím městem. Šrámkovka se dostane člověku pod kůži. Můžete se například přidat do redakce festivalového časopisu a tak přímo na Šrámkově Sobotce participovat.

Účastníš se jako pořadatel něčeho z programu?
To je ta stinná stránka organizace. Kromě dramaturgie mám na starost produkci, a tak spoustu pořadů, které na festival přivezu, nemám vlastně možnost vidět. Potřeboval bych se rozčtvrtit, abych to všechno stihl! Vždycky jenom někam nakouknu, ujistím se, že to všechno probíhá tak, jak to probíhat má, a běžím na další bojiště. Každý rok se směju, že na zahradě Šrámkova domu, který je takovým festivalovým centrem, zabere běžnému smrtelníkovi přejít z jedné strany zahrady na druhou sotva deset vteřin, když mně to zabere čtvrt hodiny. Pořád je třeba něco řešit, takže se raduji primárně z toho, že to všechno probíhá a klape.
Každopádně to, na co se těším, je kromě plánovaných scénických čtení nebo divadel především páteční oslava. Těším se, že se tam setkám s lidmi, co byli v organizaci přede mnou, a jejich perspektivou na Šrámkovku.

A na závěr se zeptám: Kdybys měl říct, proč mají lidé přijet na Šrámkovu Sobotku, co by to bylo?
Vlastně jsem to zmínil už v průběhu tohoto rozhovoru: Sobotka se nejenom v průběhu festivalu stane hlavním městem prázdnin, jak řekl kdysi Radovan Lipus. To mi přijde vlastně strašně přesné v kontextu nejen našeho festivalu. Myslím, že stojí za to si to zažít, aby člověk věděl, jak vypadá takové pravé léto. S jazykem, řečí a literaturou.