Hledání sebe

Éra, kdy k dospívání patřily dobrodružné a mnohdy tajné výpravy do rodičovské knihovny jako vstupenka do světa dospělých, je zřejmě za námi. Znamená to, že dnešní mládež zavrhuje čtení knih, nebo dokonce přestává číst úplně? Na to se v Nizozemsku pokouší odpovědět čerstvě zveřejněná zpráva o průzkumu provedeném v roce 2020. Anketa mezi více než pěti sty respondenty od dvanácti do dvaceti let z různých typů škol se zaměřovala na čtení ve volném čase. Přes devadesát procent žáků a studentů sice považuje čtení za důležité, ale čtyřiačtyřicet procent čte nerado, patnáct procent čtení dokonce nesnáší. Jako důvody zmiňují: vyžaduje to příliš mnoho úsilí a soustředění, v knihách se toho moc neděje, je spousta jiných, zábavnějších věcí. Zároveň se osmatřicet procent považuje za „opravdové čtenáře“ — přitahuje je chytlavý příběh, klid a odreagování od okolního rozruchu a určité chvíle zvlášť vhodné ke čtení, například o letních prázdninách. Silnou konkurenci pro četbu knih představují sociální média, počítačové hry a seriály, což vede i u motivovaných čtenářů k tomu, že jim na čtení nezbývá čas. Informace o knihách k nim běžnými kanály — v knihkupectví, tisku nebo v televizi — neproniknou, navíc z množství literárních akcí zaměřených na tuto věkovou kategorii o většině nikdy neslyšeli. S kamarády se o knížkách nebaví. Tři čtvrtiny chtějí číst skutečné příběhy celebrit — sportovců, známých youtuberů, herců, filmových hvězd nebo muzikantů. Zajímavé ale je, že před audioknihami nebo e-booky dávají přednost „staromódnímu“ čtení knih na papíře. Autoři průzkumu shrnují své poznatky do konkrétních doporučení, jako například: 

Knihy by měly být snáze čitelné a kratší. Dbejte na pestrost a vyhněte se tomu, aby člověk musel přečíst sto stran, než se konečně začne něco dít. Nelze přehlížet skutečnost, že knihy nizozemských celebrit jsou úspěšné. Domníváme se, že je možné šířit je mezi mládeží ještě víc; a pravděpodobně je možné takových knih ještě mnohem víc napsat.

Mladé čtenáře tedy zřejmě mine nový televizní pořad o knihách. Na televizní obrazovky se totiž po více než roční přestávce vrací model dvou rozhovorů se dvěma autory o jejich (čerstvě vydané) knize. Oproti původní verzi Boeken (Knihy), spojené hlavně s básníkem a novinářem Wimem Brandsem, moderuje pořad Brommer op zee (Moped na moři, podle povídky nizozemského „krále povídek“ J. M. A. Biesheuvela) nizozemsko-vlámské duo Wilfred de Jong a Ruth Joosová. Další rozdíl spočívá v tom, že ani jeden z nich nemá vysloveně literární zázemí. Pořad se také z nedělního dopoledne, kdy ho sledovali jen knihomolové, přesunul na začátek nedělního večera, a přitáhne tak možná (také díky popularitě moderátorů) o něco širší okruh diváků — navíc se souběžně vysílá i v belgické televizi. K tomu by mohl přispět rovněž „čtenářský klub“, který diváky aktivně zapojuje a vnáší do pořadu mnohdy i laický tón na úrovni bloggerů či influencerů. Zajímavou součást tvoří také literární tvorba na místě, kdy spisovatel spontánně reaguje na podnět Wilfreda de Jonga a svůj čerstvě napsaný útvar na závěr přečte.

V prvním vydání nového pořadu vystoupili vlámský divadelní a literární fenomén Josse De Pauw (známý i z pražské Archy) a čerstvý literární objev Sofie Lakmakerová (nar. 1994). V autobiografickém debutu De geschiedenis van mijn seksualiteit (Historie mé sexuality) popisuje Lakmakerová své nejen sexuální dozrávání zhruba od sedmnácti do třiadvaceti let, a to s osvěžující prostořekostí a sebeironií. Bere si na mušku i nakladatelský svět nebo svá univerzitní studia (zkusila rusistiku, pak literární vědu, nakonec vystudovala filozofii), ale i třeba své působení v dívčím fotbalovém klubu (což je údajně vysloveně lesbické prostředí). Pod vtipným a relativizujícím tónem se přitom skrývá nejedna velká osobní bolest. Vedle nizozemské laureátky Mezinárodní Bookerovy ceny Marieke Lucase Rijneveldové je Lakmakerová další mladá spisovatelka, která je genderově nevyhraněná — po sérii heterosexuálních i lesbických vztahů končí knížka zmínkou o zahájení transformace v muže. Jestliže mladí čtenáři podle výše zmíněného průzkumu v knihách nejvíc postrádají „lidi, kteří se mi podobají svou osobností, dělají nebo zažívají to, co já, jsou mého věku“, mohla by je tato knížka zaujmout — bez ohledu na to, jak jsou na tom s gendrem nebo jestli jim umírá matka na rakovinu. Lakmakerová je na Instagramu, a tak je šance, že se o ní mladí čtenáři dozvědí…