Návrat ke knize jako artefaktu

Až se letos v říjnu otevřou brány frankfurtského výstaviště a Česká republika do něj vstoupí jako hlavní host, stane se tak v kontextu, který je pro dnešní digitální dobu specifický a částečně vzácný. Lidé z celé branže i literární nadšenci se sejdou v nekonečných halách, aby společně obdivovali, probírali a četli něco tak starosvětského, jako jsou fyzické tištěné knihy. Žijeme v éře, kdy se drtivá většina textu konzumuje přes zářící obrazovky počítačů, tabletů či telefonů, a přesto má mnoho lidí potřebu vážit cestu přes půl kontinentu kvůli setkání s textem na papíře. Tedy s knihou. 

Hlavně analogově

Není to jen nostalgie, ani jen něco pro knižní trh logického. Je to projev mnohem širšího kulturního zlomu. Dlouho se věřilo v utopii dematerializace. Že všechno bude jednoduše v cloudu, dostupné okamžitě a na dotek. Kromě pohodlnosti to s sebou neslo i ekologickou výhodu, že se nemusí tolik tisknout. Jenže i ona cloudová data se bez dopadu na přírodu neobejdou. A hlavně: tato beztížnost digitálního světa začala vyvolávat závrať a strach z toho, jak moc naše oblíbená díla, či dokonce vlastní tvorbu máme skutečně pod kontrolou. Což souvisí s celkovou skepsí k technologickým miliardářům a jejich obrovským firmám, které takové služby poskytují. A tato skepse nejpozději od zvolení Donalda Trumpa právě s pomocí hegemonů Silicon Valley jenom roste. Podporuje ji mj. také stále horší uživatelská zkušenost se sociálními sítěmi, na kterých jsme čím dál víc místo fotek našich přátel zahlceni reklamami a AI slopem. 

Do vlastních rukou

Odpovědí na tuto závrať je současná renesance fyzických nosičů. Vidíme ji všude. Není to pouze už dlouhou dobu trvající návrat vinylů, ale i vzkříšení CD, kazet a DVD. Z nedávné doby nelze nezmínit tvrdý odpor hráčů proti snahám velkých korporací, jako je PlayStation, přejít na čistě digitální distribuci her. Krok, který vyvolal vlnu bojkotů a výzev k ochraně fyzických disků. Odpor zašel tak daleko, že kritici rozhodnutí zrušit fyzické disky otevřeně vyzývali další hráče k týdennímu bojkotu platformy PlayStation. 

Hráči zkrátka pochopili to, co čtenáři vědí už dávno: co nedržíte ve vlastních rukou, to vám ve skutečnosti nepatří. Kniha v poličce nemůže zmizet jen proto, že poskytovateli vypršela licenční práva nebo se rozhodl ji ze své distribuce, a tím pádem vaší knihovny smazat. U knih pochopitelně zásadní roli sehrává také důležitý hmatatelný pocit, který čtenář má, když ji při čtení skutečně drží. To u her neplatí, ale domácí sbírku si hráči mohou tvořit stejně tak. 

Návrat k fyzickým nosičům a starším technologiím navíc překvapivě není zdaleka hnutí stárnoucích, nostalgických mileniálů. Je to naopak hlavně generace Z, která dnes po kapsách nosí staré iPody z nultých let, fotí na digitální i analogové kompakty a objevuje haptické potěšení z knížek a sluchátek s drátky. Fotografie vyvolaná na film má auru neopakovatelnosti, kterou tisíc identických snímků v iPhonu postrádá. Navíc takový foťák skutečně slouží jen k tomu, neruší jako telefon. 

Je to podobná motivace, která mnoho lidí vede k postupné archivaci a kurátorování vizuální estetiky v klidnějších koutech internetu, jako je například platforma Are.na, kde si můžete bez zásahů algoritmu a jeho doporučení hledat a ukládat zajímavé obrazy, fotografie, design a další vizuální obsah. Je to protipól silně algoritmického doléhání a přehlcování na TikToku či Instagramu. A stejná touha, s jakou na cestách bereme do ruky staré Nintendo DS. Cvaknutí zavírané konzole, váha fotoaparátu, otáčení stránky a nošení knížky v batohu, hledání si alb, co si dáme do empétrojky, po vlastní ose, a ne že nám bude písně vybírat Spotify. To všechno je trochu náročné. Vyžaduje to od nás snahu navíc, po které je ale zážitek z umění o to silnější. A náš. 

Fyzická kniha v tomto novém trendy ekosystému hraje prim, protože se na ni na rozdíl od CD nikdy úplně nezanevřelo, teď je akorát ještě populárnější. Není pouhým nosičem informací, na to nám stačí čtečky, stává se víc artefaktem, designovým objektem a na veřejnosti také módním doplňkem. Česká literatura tu má mimochodem obrovskou výhodu, o kterou by se měla ve Frankfurtu opřít. Naše tradice knižní grafiky, ilustrace a typografie, každoročně oslavovaná v soutěži o nejkrásnější českou knihu, představuje univerzální jazyk. Vizuální stránka a hmatatelná kvalita papíru, ražby či vazby nepotřebují překladatele. Mluví sama za sebe a dokáže i na mezinárodním trhu zaujmout dřív, než si kdokoli přečte jedinou větu.

Kniha jako statusový symbol

Každý nárůst popularity ovšem mívá stinnou stránku, která se pojí hlavně s komodifikací a také s určitou povrchností. Návrat k fyzickým paperbackům a pevným vazbám a miliony fotografií na sítích přinášejí i fetišizaci knihy jako objektu a čtení jako součásti životního stylu. 

Inside Babylon, brutalistní knihkupectví módní značky Saint Lauren v Paříži

Z knihy se stává statusový symbol, kterým se prezentují největší celebrity jako Kylie Jenner. Na sociálních sítích dnes existuje celá subkultura a hashtagy, které estetizují intelektuálnost. Nemusí to nutně znamenat, že třeba zmiňovaná Jenner opravdu hodně knihy čte. Ale i kdyby se tak jen prezentovala, stává se čtení v očích mnoha mladých lidí aspirační aktivitou bohatých a krásných. Číst je teď zkrátka „chic“. Fenomén je v tak pokročilé fázi, že velké módní domy jako Saint Laurent dnes neotevírají jen prodejny s oblečením, ale zakládají vlastní nakladatelství nebo otevírají kurátorovaná knihkupectví. Kniha je ultimátním doplňkem a trend intelektuálnosti se promítá i do způsobu, jakým probíhají módní přehlídky. Některé z nich už mají narativní rámec a otevírá je například půlhodinový krátký film artového režiséra Spikea Jonzeho. 

Nechat si ji očíst

Nejbizarnějším symptomem této fetišizace je trend, kdy si zákazníci platí za to, aby jim někdo novou knihu „očetl“. O firmě, která tuto službu poskytuje v Berlíně, nedávno psali ve svém článku novináři z Irish Times. Za poplatek vám knihu ošoupou, zlomí jí hřbet, ohnou rohy a možná sem tam kápnou kávu na stránku, abyste v metru nebo kavárně vypadali, že toho Dostojevského už čtete opravdu několikátý měsíc a taháte ho s sebou, kudy chodíte. 

Je to dokonalá paralela k trhu s luxusní módou, kde značky jako Balenciaga prodávají roztrhané, zablácené nebo barvou potřísněné tenisky za desítky tisíc korun. Autentičnost se stala komoditou, kterou lze simulovat a koupit.

I přes tuto nevyhnutelnou komercializaci je ale zpráva o stavu knihy v roce 2026 vlastně dobrá. To, že z ní móda dělá fetiš, jen potvrzuje její přetrvávající relevanci. Knihy tu s námi zůstaly a displeje je nenahradí. Když dočtete e-knihu, zmizí. Zbude jen další soubor v adresáři. Zatímco ve vaší knihovně, ať už skromné, nebo velké, zůstane navždy a ještě ji můžete předat dalším generacím.

Frankfurtský veletrh tak nebude jen obchodní platformou a oslavou literatury jako takové, ale také oslavou její stálé fyzické přítomnosti v podobě tištěných knih.