Manuál k Pedru Almodóvarovi

Nový film Pedra Almodóvara Hořké svátky je podle mnohých jedním z nejlepších, co kdy natočil. Ovšem možná by si divák, který o tomto španělském extravagantním režisérovi slyší poprvé, rád takto silné tvrzení ověřil sám. Zkusíme napodobit Almodóvarovu metodu sestupu, pomocí níž se ve svých filmech často noří do hloubky něčeho odešlého, do dětství, mládí, dospívání. Takto se občas zasní i postava Salvatora Malla, kterou ve filmu Bolest a sláva z roku 2019 ztvárnil Antonio Banderas. Film vypráví o starším režisérovi trpícím chronickou bolestí, který, aby jí předešel, začne brát heroin. Figura režiséra je silně autobiografická a i léky na bolest a uklidnění jsou častou rekvizitou Almodóvarových filmů. Banderase s Almodóvarem pojí dlouholeté přátelství a herec se objevuje už v jeho raných snímcích, jako jsou Spoutej mě! (kde hraje ostýchavého chlapce, jenž unese a spoutá ve svém bytě ženu, po níž blázní) nebo Ženy na pokraji nervového zhroucení (režisérův první výrazný mezinárodní úspěch). Jeho nejlepší role je ovšem ve filmu Kůže, kterou nosím z roku 2011. Film aktualizující pygmalionský mýtus má tak dechberoucí zvrat, že o něm není možné říct nic víc. Banderas hraje doktora Frankensteina, a čím častěji film vidíte, tím víc si všímáte šílenství, které do této postavy herec vložil.

Banderas je ovšem výjimkou, protože v Almodóvarových filmech hrají hlavní roli ženy. Herečky Marisa Paredes, Cecilia Roth, Victoria Abril, Rossy de Palma a hlavně Penélope Cruz se objevují opakovaně napříč celou jeho filmografií. Almodóvarovy filmy mají často rámec telenovely plné přebujelých citů, rodinných dramat, nečekaných zvratů v identitě i ději. Pokud jsem zmínil jako jednu z rekvizit jeho filmů prášky, další jsou bezpochyby knihy. Knihy od autorek, jež má rád a jejichž jména se objevují v záběrech na přebalech a jeho filmy z nich často přímo čerpají: Marguerite Duras, Lucia Berlin, Alice Munro a další. Ženy se objevují v nejrůznějších rolích a mají nejrůznější charaktery, ale k jedné se vrací neustále: k matce. Stejně jako pro Prousta bylo i pro Almodóvara největší utrpení být odloučený od matky. A jedním z nejkrásnějších filmů, jež režisér natočil, je Vše o mé matce z roku 1999. Není to ovšem sentimentální portrét vlastní matky, má mnohem víc společného s výše zmíněnými autorkami. Vypráví o ženě, pro niž je její mladý syn Estéban vším, miluje ho a obdivuje a o to silnější je šok, když syn hned na začátku filmu umírá. Manuela tak musí začít znovu, vytvořit si nový život, kdy už nebude matkou, ale opět sama sebou i bez syna.