03/10/2022 | portrét |

Hilary Mantelová a její „jiné dějiny“

Hilary Mantelová se proslavila románovou trilogií z tudorovské Anglie, za kterou získala dvě Booker Prize. Dne 22. září zemřela a britská i světová literatura v ní ztratila jednu z nejnadanějších spisovatelek své generace. Přibližme si její život a literární dílo, čítající dvanáct románů, dvě sbírky povídek a memoáry.

Život a dílo Hilary Mantelové

Hilary Mantelová (rodným jménem Hilary Mary Thompsonová) se narodila 6. července 1952 v městečku Glossop v anglickém Derbyshiru nedaleko Manchesteru. Její rodiče se později rozešli a příjmení Mantelová má Hilary po svém neoficiálním nevlastním otci Jacku Mantelovi. V roce 1970 začala Mantelová studovat práva na London School of Economics. Přestoupila na University of Sheffield a v roce 1973 získala titul bakalář právnických věd. Po studiích pracovala na sociálním oddělení geriatrické nemocnice a poté jako asistentka prodeje v obchodním domě Kendals v Manchesteru. V roce 1973 se provdala za geologa Geralda McEwena. Od roku 1977 žila s manželem pět let v Botswaně, později strávili manželé čtyři roky v Saúdské Arábii. V roce 1981 se rozvedli, ale o rok později se vzali znovu.

Hilary Mantelová, foto: nakladatelství Argo

Už v roce 1974 začala Mantelová psát rozsáhlý román o Francouzské revoluci, ale práci na něm přerušila, protože nemohla najít nakladatele, a k tématu se vrátila až o mnoho let později. Debutovala v roce 1985 románem Every Day is Mother’s Day, zčásti inspirovaným její praxí sociální pracovnice v nemocnici. V roce 1986 vyšlo pokračování s názvem Vacant Possession. Třetí román Eight Months on Ghazzah Street (1988) vychází z autorčiných zkušeností ze života v Saúdské Arábii. Za další román Fludd (1989) Mantelová získala Winifred Holtby Memorial Prize. V roce 1992 konečně vyšel román A Place of Greater Safety o Francouzské revoluci, o Dantonovi, Robespierrovi a Desmoulinsovi, který vyhrál cenu Sunday Express Book of the Year. Mantelová zde poprvé zkoumala soukromé životy historických osobností, což je přístup, který použila i ve svém vrcholném díle, tedy v tudorovské trilogii. Následovaly romány A Change of Climate (1994), An Experiment in Love (1995) a The Giant, O’Brien (1998), inspirovaný osudy irského obra Charlese Byrnea, měřícího dva a půl metru a žijícího v druhé polovině 18. století.

V roce 2003 vydala Mantelová dvě knihy: sbírku povídek Learning to Talk a memoáry Giving Up the Ghost. Další román Za temnotou (Beyond Black, 2005, č. Argo, 2012, přeložil Petr Pálenský) byl v užší nominaci na Orange Prize for Fiction 2006. Hrdinkou černé grotesky o styku se záhrobím je Alison Hartová, která se svou asistentkou Colette cestuje po Anglii a vystupuje jako médium. Překvapeným divákům svých vystoupení sděluje konejšivé vzkazy od jejich drahých zesnulých. Říká jim ale pravdu? Pod zevnějškem usměvavé baculaté ženy se skrývá zoufalá osoba, kterou děsí hrůzy, jež tají svým klientům, a pronásledují ji duchové lidí z její vlastní minulosti…

Trilogie Wolf Hall

Po devíti románech, sbírce povídek a memoárech byla Hilary Mantelová již zavedenou a oceňovanou autorkou, ale skutečně velký úspěch a sláva, a především vrchol tvorby na ni teprve čekaly. V románu Wolf Hall (2009, č. Argo, 2010, přeložila Michala Marková) se obrátila opět k historii, a to k časům krále Jindřicha VIII. z tudorovské dynastie, který proslul odtržením anglické církve od Říma a svými šesti manželstvími, přičemž dvě z manželek nechal popravit. V literatuře odborné i beletristické a ve filmu či televizi často zpracovávané období, čtenářsky i divácky vděčné, se mohlo zdát sázkou na jistotu; určitě to bylo téma atraktivní, ale to by nebyla Mantelová, aby v plánované trilogii k bouřlivému období anglických i evropských dějin v první polovině 16. století nepřistoupila trochu jinak. Za ústřední postavu díla zvolila Thomase Cromwella (asi 1485—1540), jeho vzestup a pád na dvoře a ve službách krále Jindřicha VIII. (vládl v letech 1509—1547). Cromwell, schopný i všehoschopný právník a státník, to dotáhl až na pozici královy pravé ruky a prvního ministra. Prožil i nelehké dětství a bohatý (a tragický) osobní život ve službách kardinála Wolseyho a s králem prošel všemi peripetiemi kolem jeho rozchodu s první manželkou Kateřinou Aragonskou a kolem roztržky se sirem Thomasem Morem, jehož popravou v roce 1535 první díl trilogie vrcholí. To už má král vyhlédnutou druhou manželku, Annu Boleynovou, od níž si slibuje vytouženého mužského dědice; marně, jak se posléze ukáže.

foto: nakladatelství Argo

Mantelová pečlivě studovala historické prameny a na světlo vytáhla muže, který stál v pozadí a ve většině dosavadních zpracování byl líčen spíše jednostranně negativně jako králův chlapík na špinavou práci. Nehledě na to, že z historie je mnohem známější jiný Cromwell, a sice Oliver, který o sto let později v občanské válce svrhl krále Karla I. a po jeho popravě (1649) stál v čele Anglické republiky; Oliver Cromwell (1599—1658) byl pravnuk sira Richarda Cromwella, synovce Thomase Cromwella. Mantelová pojala Thomase Cromwella jako nejednoznačnou, nečernobílou postavu, která určitě nemá všechny čtenářovy sympatie, ale zároveň k němu nelze nemít obdiv a posléze s ním nelze nemít soucit. Stejně tak bohatými, živoucími a pečlivě prokreslenými figurami se všemi jejich klady i zápory jsou i další postavy známé z historie: král Jindřich VIII., Kateřina Aragonská, Anna Boleynová, další králova manželka Jana Seymourová, sir Thomas More, kardinál Wolsey a další dvořané, dvorní dámy, vyslanci, církevní představitelé, rodinní příslušníci, sluhové atd. Mantelová sice Cromwella neučinila vypravěčem svých románů, ale píše z jeho hlediska, takže Cromwell je v celé trilogii takřka všudypřítomný a většinu událostí sledujeme jeho očima, ostatně se na nich aktivně podílí, a jak se zdá, díky informátorům a špehům všechno ví a na všechno najde nějaké řešení.

Román Wolf Hall se stal bestsellerem a autorce konečně přinesl velký úspěch, překlady do mnoha jazyků a řadu ocenění: Booker Prize, National Book Critics Circle Award, Walter Scott Prize, UK Author of the Year — Waterstones Book Awards. Pokračování Předveďte mrtvé (Bring Up the Bodies, 2012, č. Argo, 2013, přeložila Michala Marková), které je strhujícím vylíčením pádu Anny Boleynové, soudního procesu s ní a její popravy v květnu 1536, vyneslo autorce druhou Booker Prize, a to jako první ženě a první britské spisovatelce (před ní cenu dvakrát získali Australan Peter Carey a původem Jihoafričan J. M. Coetzee a po ní Kanaďanka Margaret Atwoodová); a dále UK Author of the Year — British Book Awards a v rámci Costa Book Awards vítězství v kategoriích Novel Prize a Book of the Year.

Skandál kolem povídky

Z Hilary Mantelové se stala světově proslulá spisovatelka, která byla dokonce nominována na Nobelovu cenu za literaturu. První dva romány trilogie se dočkaly i zdařilé šestidílné televizní adaptace Wolf Hall (BBC, 2015, režie Peter Kosminsky), v níž hlavní role vytvořili Mark Rylance (Cromwell), Damian Lewis (Jindřich VIII.), Claire Foyová (Anna Boleynová) a Jonathan Pryce (kardinál Wolsey). Na třetí díl trilogie si však čtenáři museli počkat dlouhých osm let. Jednak se třetí román rozrůstal do větší délky než předchozí díly a autorce zabralo mnoho času studium pramenů, jednak se potýkala se zdravotními problémy, a navíc si od tématu a Cromwella potřebovala odpočinout, a tak v roce 2014 vydala svoji druhou sbírku povídek s provokativním titulem Zavraždění Margaret Thatcherové (The Assassination of Margaret Thatcher, č. Argo, 2016, přeložila Michala Marková). Tento povídkový soubor vyvolal v Británii skandál, Mantelová se za znevážení britské ikony dočkala nevybíravých útoků, jenomže kritici jako by nebrali na vědomí, že v titulní povídce se sice objevuje Margaret Thatcherová a míří se na ni puškou, ale že Mantelové jde o něco jiného — popsat křehkou vazbu mezi nesourodými hrdiny povídky. Křehké pouto mezi lidmi, důvěrnost, která se někdy přiblíží k lásce, ale může se snadno rozplynout, je ostatně společným tématem všech povídek tohoto souboru, byť se odehrávají na rozličných místech a mezi rozličnými aktéry.

„Za každými dějinami se skrývají jiné dějiny.“

V roce 2020 konečně vyšel třetí díl tudorovské trilogie Zrcadlo a světlo (The Mirror and the Light, č. Argo, 2021, přeložila Michala Marková), který líčí poslední čtyři léta Cromwellova života až do jeho pádu a popravy v roce 1540. Složité vyprávění, plné politických i osobních intrik a zalidněné množstvím postav (v úvodu každého dílu najde čtenář velmi nápomocný seznam a rodokmeny), je neméně strhující než díly předchozí a vrcholí scénou umírání, o níž česká překladatelka trilogie napsala, že „je to ten nejpřesnější popis prožitku smrti, jaký si umím představit, a je krásný. Snad se to tak dá říct“. A já s ní musím souhlasit.

Nikdo netušil, že Zrcadlo a světlo nakonec bude posledním dílem Hilary Mantelové, která, jak napsala Michala Marková, „vedla zvláštní život, zajímavý, zkoumavý, plný cestování a taky — vinou vleklé nemoci — plný bolesti“. Zůstane nám po ní ale její velké dílo a zejména trilogie Wolf Hall (v českém vydání má celkem 1 628 stran), která patří k tomu nejlepšímu, co se v žánru historických románů v 21. století urodilo, a to díky jazykovému bohatství a stylistické vytříbenosti, hlubokému ponoru do psychologie postav a atmosféry a složitosti líčené doby, novému nečernobílému pohledu na známé události a historické osobnosti i díky tomu, že autorka nemá zapotřebí podbízet se čtenářům lacinou čtivostí a zjednodušováním. A mohu potvrdit, že trilogie se nečte úplně lehce a že čtenář musí být neustále na pozoru, o kom se právě mluví či na koho Cromwell myslí, a dávat si pozor, aby se neztratil v množství postav a v jejich složitých vztazích, kdo s kým a kdo proti komu, což se navíc často mění, jak to zrovna lidem vyhovuje v jejich zájmech soukromých či mocenských, jež se často prolínají. Mantelová ani její postavy to čtenáři zkrátka neulehčují.

V prvním díle autorka napsala: „Za každými dějinami se skrývají jiné dějiny.“ A dobrý spisovatel takové dějiny vynese na světlo a předá je svým čtenářům v mimořádně kvalitně napsané podobě (a po pečlivém studiu pramenů, archivů a literatury), jako se to povedlo právě Hilary Mantelové, která získala řadu čestných doktorátů včetně těch z univerzit v Cambridge a v Oxfordu a v roce 2014 za svoji literární tvorbu také Řád britského impéria (Dame Commander of the Order of the British Empire).

Autor je knihovník, publicista, recenzent, editor a spisovatel.