06/10/2022 | glosa |

Trocha narcismu neuškodí

Podle některých expertů na rozpoznávání duševních chorob dříme narcistní porucha v každém z nás. Není divu: sebevzhlíživost se snadno páchá, pokušení bývá velké. Právem se tak dá říct, že narcismus v nás nepodřimuje, ale bděle se protahuje. A tak jsem si řekl, že své poruše popustím uzdu. Je možné narcistní poruchu rozvíjet listováním knihami?

Nebudu se vymlouvat na nějaké „náhoda tomu chtěla“ nebo „úplnou náhodou jsem o sobě zjistil“, ne, ne. Docela cílevědomě jsem začal sledovat, v kterých knihách se o mně píše. Narcismus se nasytí a já zůstanu celý. Možná se tato glosa stane příspěvkem k formám a motivům čtenářství — a někde mě zmíní třeba… Jiří Trávníček.

Že jsem se našel v knize věnované rudé minulosti pražské filozofické fakulty a její katedry české literatury, mě potěšilo. Nejsem tam jmenován mezi rudými, ale ve vzpomínce své milé profesorky Jaroslavy Janáčkové jako student — kladný hrdina. Snad bych poopravil jednu dvě nepřesnosti, i když třeba jsem to já, kdo si pamatuje některé detaily špatně, ale podstata je někde jinde: vzpomínka uznávané vyučující mě dojala. A zkuste se dojmout nad sebou! Už „v tom“ jedete.

U Jakuba Šofara jsem se našel hned na dvou místech jeho knihy Peking not Fucking. Spisovatel vzpomíná, jak jsem organizoval těsně před pohřbem původně nesmrtelného Leonida Brežněva ve vysokoškolském klubu Iuridica kulturní večer a on tam zazpíval: „Žďár nad Sázavou, Žďár nad Sázavou — neprojdou!“ Ten nevinný verš stačil, aby náš program neprošel. Jeden spolužák nás totiž udal (nebylo-li jich více) a my byli za doprovodu brežněvovských tryzen vyslýcháni Státní bezpečností o pár dnů později na místních služebnách VB na Petřinách. Dobrá zmínka, s přesným datem. Jeden si zavzpomíná: Když sepisovali protokol ti dva vykutálení tajní, pořád se mi snažili dostat do úst věty, které jsem neřekl. A tak museli mazat, přepisovat, trval jsem na tom. Věděl jsem, že spolupráci podepsat nechci. Po třech hodinách se smířili s tím, že „neprojdou“.

Zapracován jsem i do jedné knihy Michala Viewegha. Nebudu prozrazovat víc (hlavně ne do které), ale důležité je, že ani v ní nejsem zloduch, zmíněn jsem s laskavou věcností a nejsem zesměšněn. To už je — do třetice — výsledek výborný, ne?

To v knize psychoanalytika Jana Poněšického Fenomén mužství a ženství jsem jedním odstavcem vláčen — no, jako blb. Kolega mě jmenoval tuzemským popíračem toho, že existuje biologicky podmíněná specifičnost obou pohlaví. Prý jde za mnou i nějaký „názorový proud“. Rozhlížel jsem se, ale žádné jurodivé procesí za sebou nevidím. A tak jsem autora při přípravách nového vydání upozornil na to, že není pravdou, co o mně píše, ale on se rozhodl recyklovat někdejší tvrzení a zase mi to cosi „přišít“. A tak dobrá, nemohu být pořád Mirek Dušín. Navíc, sám se do psychoanalytiků tu a tam obouvám, tak se pak nemohu divit. Jak se do lesa volá…

Věřte, že narcistní zranění snadno zhojíte listováním odbornými knihami, jejichž autoři vás citují a pochvalují si, že jste napsal to nebo ono. A když přijdete na výskyt sebe sama v jedné insitní básni, je to úplný balzám na duši. Křivdy psychoanalytické jsou zapomenuty, ne-li potlačeny, ne-li vytěsněny.

Předloni mi kamarád Václav napsal, že píše paměti a v pamětech o mně že se budu jmenovat jinak, ale přejmenování že bude průhledné, a poslal mi již hotové čtyři kapitoly. Bude to hezký text, to si pište! I když… Kdybych si po kapkách (což znamená „plnými doušky“) neužíval zmíněnou poruchu, asi bych se hodně ošíval. Kamarád si před čtyřmi desetiletími psal deník, a tak ty paměti jsou hodně věrné. Alespoň pro něj. Já se tehdy viděl jinak a byl jsem někým jiným, ale však… I Metelka bude dobrý, když ne Dušín.

Tak takto vážné to se mnou je. Už dobrých pár let hledám v knihách — obraz správný nebo nesprávný, vylepšený nebo zkarikovaný — a řeknu vám, ona ta narcistní porucha je vlastně docela vlídný průvodce. Doporučuji každému, aby si jí trochu dopřál. Jistě, duševnímu onemocnění je prozíravé se vyhnout. Pro jistotu. Ale když budete jenom hledat sami sebe v knihách, jenom knihami listovat, ta trocha čtenářského narcismu vám přece neuškodí.

Autor je psycholog, pedagog a autor řady publikací.