Po paměti do prázdnoty
„Autofikce zde nefunguje jako hra na autenticitu, ale jako způsob, jak vtáhnout čtenáře do proudu dějin. Vypravěčka nelíčí svůj příběh, aby ukázala, co udělalo devadesátkové Rusko s pamětí, každodenností a možností vnímat vlastní identitu mimo bolest a rozklad,“ píše o druhém dílu autofikční…
Přečíst celé