Ceny a děti
Dnešní a první Notes, výpisky z událostí ve světě knih, literatury a čtení, sleduje hlavně dění kolem udílení Man Bookerovy ceny a dětské literatury ve Velké Británii. Zatímco literární ceny zůstávají věrny tradiční směsi kontroverze a konzervatismu, v literatuře pro děti se dějí zásadní změny.
Události v literatuře se poslední týdny točily hlavně kolem udělování cen. Jan Němec získal za své Dějiny světla Cenu Evropské unie za literaturu, ve světě prakticky neznámý Francouz Patrick Modiano obdržel Nobelovu cenu za literaturu a konečně minulou středu se udělovala Man Bookerova cena. Vyhrál ji Australan Richard Flanagan s románem o válečných zajatcích v Japonsku během druhé světové války.
Větší rozruch než samotné vyhlášení vítěze nicméně vyvolala změna pravidel pro nominaci do prestižní soutěže — nově si totiž mohou dělat naděje jakékoli anglicky psané romány, a nikoli pouze ty z Velké Británie a jejích bývalých kolonií. Například dvojnásobný vítěz Man Bookerovy ceny Peter Carey se obává, že začleněním americké literatury ocenění ztratí „specifickou kulturní příchuť“ Starého světa. Podle Careyho navíc nepřipadá v úvahu, že by Američané otevřeli Pulitzerovu cenu za literaturu pro britské a další anglicky píšící spisovatele. Kontroverze k vyhlašování nejslavnější britské literární ceny patří už tradičně. „Snobské bingo“, jak Man Bookera nazval další z vítězů Julien Barnes, provází už od počátků v šedesátých letech skandály — podezření z korupce, osobní animozita nebo nařčení z nekompetence. S historií nejzajímavějších přešlapů a kuriozit přišel The Telegraph.
Zajímavé věci se udály i na poli dětské literatury. Předně, J. K. Rowlingová přislíbila sepsat scénáře rovnou ke třem novým filmům ze světa jejího největšího hitu, Harryho Pottera. Filmy by měly vycházet z knihy Fantastická zvířata a kde je najít, která se netýká přímo kouzelnické ságy, nýbrž ji volně rozšiřuje. První díl nové trilogie natočí David Yates a už teď se spekuluje o možných dalších snímcích. Rowlingová mimo jiné počátkem léta publikovala novou povídku z potterovského univerza.
Britové se zřejmě rádi vracejí k ověřeným látkám — a hrají si s nimi. Například oblíbený fantasy autor Neil Gaiman, v Česku známý díky románům Nikdykde, Američtí bohové, pohádce Hvězdný prach nebo komiksu Sandman, poprvé vydává klasickou pohádku. Tedy dvě, protože jeho novinka The Sleeper and the Spindle je svým způsobem přepracováním dvou klasických příběhů pro děti — Sněhurky a Šípkové Růženky. Jak ale upozorňuje Guardian, ačkoli to je Gaimanovo první setkání s podobným materiálem, aktualizace nebo reinterpretace klasických pohádek jsou teď všeobecně velmi v módě. Někteří autoři přitom nejsou tak opatrní a citliví k původní předloze jako Gaiman. Například Russel Brand vypráví v pohádkách o hip-hopu a gangsterech, nebo Malinda Lo ve vlastní verzi Popelky převrací genderové stereotypy o pasivních hrdinkách a dominantních princích a zanáší do ní gay prvky.
Corinne Duyvisová, britská sci-fi a fantasy spisovatelka, se na podobné trendy v literatuře dívá s obavami. Konkrétně jí jde o to, že se do románů a prózy dostávají postavy z okrajových částí společnosti (mluví o podvratných postavách) až příliš snadno. Na jedné straně je podle ní dobře, že se v knihách objevují postavy z minoritních skupin, na straně druhé tato literární samozřejmost marginalizuje potíže, které zažívají etnické nebo sexuální minority ve skutečnosti. Podle Duyvisové totiž fikční postavy často nesou symboly společenských stigmat, aniž by je daná próza problematizovala. Etnická příslušnost, mentální nebo tělesné postižení či homosexualita se tak stávají pouhým ornamentem, který sice může být bezproblémový v románu, ve skutečnosti ale podléhá společenské stigmatizaci, stereotypizaci a zavržení — a to by literatura měla vždy nějak reflektovat.
Obavy nepanují jen z toho, co děti čtou, ale také na čem čtou. Podle New York Times totiž není jednoznačné, jestli jsou knížky na elektronických čtečkách a tabletech pokrokové učební pomůcky a vítané, hravé a interaktivní rozšíření dětských knih, nebo hrozba pro jazykovou akvizici a kognitivní vývoj dítěte. Při dětském čtení, nebo spíš sledování e-knih na tabletu se vytrácí kontakt s rodičem, diskuse nad knihou, otáčení stránek, patlání po obrázcích nebo první kontakty s písmem, které jsou podle vědců klíčové pro rozumový vývoj dítěte a hlavně jeho schopnost učit se jazyk. Aplikace na tabletech se sice ve výzkumech ukázaly jako lepší didaktické pomůcky při memorování nebo vysvětlování abstraktních témat než klasické učebnice, v některých ohledech ale papírové knihy nahradit nedokážou.
Čtení dětí neohrožují jen technologie, ale podle spisovatele a scenáristy Franka Cottrella Boyce i instituce. Ve své přednášce minulý týden si vzal na paškál kurzy kritického myšlení a posedlost školských institucí sekundární gramotností — trend, který se pomalu začíná projevovat i v Česku — s tím, že analytický přístup k umění jej prakticky ničí, jelikož znemožňuje požitek z díla. Boyce argumentuje, že právě požitek a prožitek jsou hlavními složkami beletrie, skrze něž se ke čtenáři dostává cizí zkušenost, které mají tu schopnost kultivovat. Ve školách se však prosazuje analytický a kritický přístup ke knize, který ji dokáže rozebrat a poukázat na její vnitřní mechanismy. Tím ji ale paradoxně zbavuje kouzla, kvůli kterému se krásná literatura čte. Jak ironicky poznamenává Boyce — málokterý spisovatel si představuje své čtenáře jako třídu začínajících spisovatelů.