Démon efektivity
Každý, kdo se alespoň okrajově zajímá o baťovský fenomén, může mít pocit, že poslední dobou se s knihami k tématu tak trochu roztrhl pytel. Ať už se jedná o beletrii, vzpomínkovou literaturu a bohužel i předvolebně agitační brožury. Další, ale tentokrát zcela seriózní a bezesporu obdivuhodný přírůstek do baťovské bibliografie představuje obsáhlá práce Martina Jemelky a Ondřeje Ševečeka Tovární města Baťova koncernu. Evropská kapitola globální expanze.
Ta mapuje jeden z důležitých prvků firemní strategie: téma baťovských filiálek a mezinárodní organizace celého podnikaní. V této perspektivě nebyl obuvnický koncern dosud příliš zkoumán. Přitom to byla právě zlínská firma, která jako jedna z prvních ve své branži začala systematicky expandovat na zahraniční trhy a budovat pobočky po celém světě. Trefně to ostatně shrnuje jediná věta z románu Markéty Pilátové S Baťou v džungli: „Dnes říkáte globalizace a myslíte si, kdoví nač jste nepřišli, ale globalizace, ta se u Baťů dělala, už když děda Steva Jobse tahal kačera.“ Autorčina slova těžko mohla být pro oba badatele impulsem k tomu, aby na představené publikaci začali pracovat — jejich kniha vychází z dlouhodobého systematického výzkumu, předcházejícího vydání zmíněné prózy, přesto však onen lakonický citát o takzvaném systému Baťa říká mnohé.
Hned v úvodu své práce autoři otevřeně deklarují potřebu zkoumat baťovské aktivity i jejich dílčí aspekty právě s vědomím jejich mezinárodních souvislostí, které je do velké míry určovaly. V oblasti metodologické pro ně byly důležité především kontexty výzkumů továrních měst obecně, fordismu a nadnárodních korporací, přičemž na celý Baťův podnik pohlížejí jako na značně avantgardní projekt, spojený jak s experimenty technologickými a manažerskými, tak se sociálním inženýrstvím. V tomto kontextu autoři poukazují na přísně hierarchizované nastavení baťovského podnikání, na jeho dokonalou (v něčem z dnešního pohledu až zvrácenou) organizovanost spojenou s příznačnou ochotou podřídit se momentální autoritě.
Zlínské satelity nejsou pouze urbanistickou strukturou pro zahraniční činnost závodu, ale představují „vhodný sídelní, sociální i kulturní rámec tovární výrobě“ počítající s budováním baťovského školství, médií, dopravní infrastruktury, ale i se spoluprací s místními samosprávami či s jejich převzetím. Kniha tak postupně formou případových studií představuje šestnáct továrních lokalit vybudovaných v různých evropských zemích — v bývalém Československu, v Jugoslávii, Německu, Polsku, Švýcarsku, Francii, Velké Británii, Nizozemí a Maďarsku — a první kapitola je navíc věnována mateřskému Zlínu. Pozornost je vždy soustředěna na historii dané oblasti, na ekonomický vývoj závodu, na podobu továrního města, jež je popsáno do nejmenších detailů (včetně například světlé výšky místností některých objektů), a na společenský vývoj sledující fungování místní komunity zahrnující odkazy k baťovské mytologii nebo popisující problémy, s nimiž se koncern při zakládání svých takzvaných „malých Zlínů“ potýkal. Díky tomu, že se badatelé soustředili na vývoj filiálek v různých koutech Evropy, jsou v rámci jejich výzkumu patrné i takové skutečnosti, jako je odlišný rozvoj měst v poválečném období na „kapitalistickém Západě“ a v socialistických zemích východního bloku. Vše doplňují dobové fotografie a obsáhlé přílohy.
Práce rozhodně přináší mnoho nových informací čerpaných z materiálů ze zahraničních zdrojů a v žádném případě jí není možné vytknout povrchnost. Naopak důslednost a množství podrobností mohou být pro čtenáře někdy až unavující. Její ojedinělost spočívá také ve snaze postavit se k baťovskému tématu co nejobjektivněji a vědecky. Velká většina dosud vzniklých domácích textů totiž Baťu a jeho podnikání buď nekriticky zatracuje, nebo nekriticky obdivuje, případně má pouze popularizační a sumarizující charakter, na což sami autoři také upozorňují. Na druhou stranu se však v textu jako evergreen někdy snad až zbytečně příliš často opakuje to, jak byl baťovský systém autoritářský, elitářský a založený na vytěžování svých zaměstnanců, především mladých fyzicky zdatných mužů.
Tovární města Baťova koncernu přestavují cenný příspěvek k baťovským zkoumáním a kromě vlastního tématu otvírají i mnoho dalších kontextů — například baťovský sport nebo firemní rituály. Stranou zájmu prozatím zůstaly aktivity společnosti v zámoří nebo v Indii, jež jsou klíčové především pro současnou značku Baťa. Tak třeba příště (a ideálně i o maličko méně pozitivisticky).
Martin Jemelka — Ondřej Ševeček: Tovární města Baťova koncernu. Evropská kapitola globální expanze, Academia, Praha 2016