Tři otázky pro... Petru Hůlovou

„Utahování šroubů ve společnosti mě inspiruje k tématům, kterými bych se nejspíš jinak nezabývala,“ říká publicistka a spisovatelka Petra Hůlová. Dnes vystoupí v Divadle Husa na provázku v rámci Měsíce autorského čtení.

Co jsi chtěla ve čtenářích tvojí nejnovější knihou Nejvyšší karta vyvolat? A povedlo se to?

Otázky, rozčílení, vnitřní dialog, smích. Nakolik se mi to povedlo, nevím, ale stále mi někdo píše, že to čte nebo četl, naposledy Petr Dub a Tereza Říčanová, těm se to myslím líbilo. Halka Třešňáková mi naopak volala, že musíme zajít na kafe, aby mi řekla, co všechno ji na tom štve, Václav Bělohradský zmínil, že by Nejvyšší kartu rád srovnal s Těly Kláry Vlasákové, na to se těším, ale největší překvapení bylo, když jsme před pár dny byli na čundru v Českém středohoří a tu knihu měla zrovna doma rozečtenou paní, kterou jsme poprosili, jestli by nám nenačepovala vodu do petek.

Tři otázky pro...

Při čtení Nejvyšší karty mě zaujala myšlenka, že odliv peněz z literatury jde ruku v ruce s její feminizací. Jak tomu máme rozumět?

Obvykle to tak bývá, když se nějaký obor feminizuje. Rozumět se tomu dá jako prosté dedukci, provokaci, falešné dedukci na základě vnější podobnosti nebo příkladů zvnitřnělého patriarchátu a jistě ještě i jinak.

Petra Hůlová, foto: nakladatelství Argo

Petra Hůlová, foto: nakladatelství Argo

V nedávném rozhovoru jsi zmínila, že pociťuješ „utahování šroubů“ ve společnosti. Jaký má vliv tento pocit na tvoji tvorbu a jak se s ním vyrovnáváš při psaní?

Inspiruje mě to, a to k tématům, kterými bych se nejspíš jinak nezabývala, ale ve chvíli, kdy jsou v nějakém vztahu k utahování šroubů, tak po nich třeba člověk sáhne spíš.


Narozena 1979 v Praze. Vystudovala mongolistiku a kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Publicistka, spisovatelka. Autorka divadelní hry Buňka číslo (2016), knížky pro mládež Liščí oči (2021) a jedenácti knih prózy, například Paměť mojí babičce (2002), Stanice Tajga (2008), Macocha (2014), Stručné dějiny Hnutí (2018) — a Nejvyšší karta (2023). Na otázku Anežky Dudkové „S čím vším se hlavní hrdinka, spisovatelka Sylvie Novak, v knize potýká? A co je pro ni nejtěžší?“ Hůlová odpověděla: „Je toho dost, ale v podstatě to všechno nějak souvisí s tím, že je žena, matka, spisovatelka, feministka a stárne.

Autor je editor webu H7O.