Provazochodci nad propastí
„The Future is now.“ Díky prudkému technologickému rozvoji v posledním století se opravdu zdá, že budoucnost žijeme už teď. Ale víme, jak k ní přistupovat? Dvanáctá kniha z edice Crossover od nakladatelství Argo nese nepříliš optimistický název „Nad propastí: existenční riziko a budoucnost lidstva“ a jejím autorem je analytický filozof Toby Ord. Ambiciózní monografie si klade za cíl zmapovat současné hrozby, kterým čelí lidská populace.
První oddíl knihy pracuje právě s pojmem existenční riziko, který se postupně proplétá celou knihou. Definuje rozdíl mezi katastrofami, které lidstvo sice výrazně zasáhnou, ale nenechají „trvalé následky“, a těmi, které mají potenci lidský druh úplně zničit nebo zastavit jeho vývoj. Mezi existenční rizika, kterým autor velmi podrobně věnuje druhou část knihy, patří jak přírodní katastrofy, jako nová doba ledová, supervulkanické erupce, exploze hvězd nebo pád asteroidu, tak — a zejména — antropogenní rizika. Těm Ord připisuje mnohem vyšší šanci k zapříčinění existenční tragédie pro lidský druh.
Toby Ord: Nad propastí: existenční riziko a budoucnost lidstva, přeložila Anna Štádlerová
Argo, Praha 2022
Prudký rozvoj umělé inteligence, jaderné a biologické zbraně, uměle vyvolané pandemie nebo totalitní dystopie. Všechny tyto hrozby jsou v tradici analytické filozofie pečlivě zkategorizovány a statisticky seřazeny od největšího rizika po nejmenší. Pokud se ptáte, na základě jakých dat lze vytvořit pravděpodobnostní koeficient, jaká je pravděpodobnost apokalypsy, odpověď zní: historie. Co se přírodních katastrof týče, situace je vcelku přehledná, protože geologie nám poskytuje širokou škálu informací. Víme, jak je Země stará, za jakých okolností může dojít k době ledové nebo jak často je planeta bombardována meteority.
U rizik způsobených člověkem je už situace složitější a otevřenější, i zde lze částečně argumentovat historií (atomové bomby, biologické zbraně), nicméně některé jevy jako umělá inteligence jsou v lidských dějinách natolik bezprecedentní, že nezbývá než vycházet ze současného stavu a držet se autorových hypotéz. Obecně je to právě kvantifikace těchto rizik, v čem tkví dost možná největší přínos knihy: je možné s autorovými modely pravděpodobnosti nesouhlasit, ale zcela určitě je nejde přejít mávnutím ruky a označit jako neopodstatněné. Alarmující a určitým způsobem příznačné bohužel je, že tyto modely vznikají až v posledních desetiletích.
Poslední část knihy je věnována naopak téměř utopickým možnostem směřování lidského druhu, pozitivním scénářům, kterými by se lidstvo v budoucnosti mohlo ubírat. A působí osvěžujícím dojmem: v posledních letech se zdá, jako kdybychom se během kličkování mezi politickými, ekologickými a antropogenními problémy snažili pouze minimalizovat škody a přemýšleli spíše v intencích menšího zla. Nad propastí nám připomíná, že když budeme budoucnost pomalu a opatrně plánovat, můžeme doufat v lepší zítřky.
Obecně Ord nenabízí nic menšího než vlastní příběh dějinného směřování. Podobně jako Hegel nebo Marx v jeho vyprávění používá expresivní jazyk: v současnosti se nacházíme nad propastí, ale pokud ji překleneme, můžeme se dostat daleko a využít svůj potenciál na maximum. Hybatelem těchto scénářů ovšem není třídní boj ani náboženská dogmata, ale lidské technologie. Navíc i závěr příběhu se liší, protože je otevřený: nenabízí jednoduchý konec, spíše místy trochu znepokojivý obraz současnosti na rozcestí. Je dobré věnovat pozornost také pozici, z jaké je kniha napsána. Místo futurologických předpovědí budoucnosti nabízí možné scénáře, které většinou ani nepůsobí jako sci-fi, protože všechny technologie, které v knize popisuje, už jsou dnes přítomné. Současný povyk kolem nejnovějšího botu umělé inteligence Chat GPT je toho důkazem.
Co knihu mírně sráží, je technické zpracování: přestože Nad propastí je objemná kniha, samotný obsah tvoří pouhou polovinu stránek. Zbytek jsou faktografické přílohy, dodatky, rejstříky a bibliografie. Samotné poznámky pod čarou, kterých kniha obsahuje téměř sedm set, jsou bohužel také zařazeny až na závěr knihy, což značně ubírá na plynulosti čtení.
Chtělo by se napsat: jestli se Ord mýlil, nebo ne, ukáže až čas, nicméně by to nebylo přesné, protože hlavní tezi knihy zcela určitě nelze převést do jednoduché binární opozice pravda × nepravda. Nad propastí klade více otázek, než přináší odpovědí. A bohužel obecně ukazuje nepříjemný trend zaostávání humanitních oborů za těmi exaktními. Už od čtyřicátých let máme technologie schopné zničit celou planetu, ale filozoficko-etické rámce, jak k nim přistupovat, vypracováváme až v posledních desetiletích. Jak zmiňuje autor: běžná pobočka fast foodu McDonald’s je financována více než celosvětový Institut proti pandemii.
Úvodní foto: revue Prostor.
Autor je hudební skladatel.