Vždycky má někdo velký hned příští rok zkrachovat

Knižní trh v posledních letech stíhala krize za krizí. Nejdřív covid a restrikce, následně rostoucí ceny nákladů, ať už šlo o papír, nebo tisk, pak inflace, celkový propad ekonomiky a menší ochota lidí nakupovat. Podle poslední „Zprávy o českém knižním trhu“ od Svazu českých knihkupců a nakladatelů se tuzemský knižní průmysl propadl o více než tři procenta. Zachrání ho vánoční nákupy a nulová DPH? Odpovídá předseda Svazu Martin Vopěnka.

Knihkupci a vlastně všichni obchodníci v posledních měsících netrpělivě vyhlíželi vánoční trh. Už máme nějaké odhady, jak si vedou prosincové prodeje? Reportáže v posledních dnech mluví o plných nákupních střediscích.

V prosinci se odhaduje velice těžko. Vždycky je to do poslední chvíle velká tajenka a velký adrenalin — zejména pro nakladatele. V každém případě to vypadá, že se vánoční nákupy rozběhly naplno.

Ať už budou tržby jakékoliv, zvládnou zacelit krizi a celý propad knižního průmyslu, o němž se zmiňuje zpráva SČKN?

To určitě nezvládne. Vnitřní dluh se vytvářel dlouhodobě a jeden úspěšný prosince jej nemůže smazat.

Komentátoři knižního trhu pravidelně zmiňují, že některé distribuce a větší prodejci jsou ve vážnější krizi. Nacházíme se ve zlomovém okamžiku?

To už se říká snad patnáct let. Vždycky má někdo velký hned příští rok zkrachovat. A pořád se to neděje. Fakt je, že někteří asi nejsou v nejlepší kondici, nemyslím si však, že by někdo velký vysloveně padnul. Dodavatelé ani odběratelé nemají zájem někoho takříkajíc zaříznout. Raději přežijí delší splatnost a daný subjekt podrží, protože krach by znamenal mnohem větší ztrátu.

V maloobchodu už řadu měsíců sledujeme pokles tržeb. Knihy mají sice být od nového roku osvobozeny od DPH, jak se však projeví nadcházející zdražení potravin a energií? Schopnost českých čtenářů nakupovat se může ještě reálně snížit.

To si nemyslím. Knihy dlouhodobě opisují vývoj reálných mezd a ty by měly v příštím roce začít růst. Očekávám útlum ještě maximálně v prvním čtvrtletí příštího roku.

Předseda SČKN, nakladatel a spisovatel Martin Vopěnka, foto Karel Cudlín

Z nulové DPH se mimochodem za posledních pár měsíců stala skoro modla: čtenáři věří, že zlevní knihy; autoři, překladatelé, ilustrátoři, redaktoři a další knižní profese se těší na důstojnější odměny; nakladatelé doufají v lepší prodejnost… jaký je realistický scénář?

Odhaduji, že zhruba třetina titulů od února opravdu zlevní. A nulové DPH se promítne do kalkulací nových titulů. Ceny si najdou novou hladinu v průběhu cca dvou let. Nulové DPH je také obecně dobrá zpráva, která může čtenáře povzbudit k větší aktivitě. Co se týče honorářů, já osobně honoráře překladatelů zvyšuji o 10—15 %. U autorů je to složitější, protože jejich honorář se odvíjí především od úspěchu knihy. Protože ale mají procenta z maloobchodní ceny prodaných knih bez DPH, měli by pocítit mírné zvýšení. Také se mi podařilo vyjednat v rámci novely autorského zákona navýšení náhradních odměn z výpůjček pro autory o 100 %. K mému překvapení však za letošní rok dostaneme my všichni tyto navýšené odměny až v roce 2025. Budu o tom však dále jednat.

Některé segmenty trhu rostou, na knižním trhu jmenovitě audioknihy, zvláště digitální formáty. Propisuje se to nějak do nakladatelských strategií?

Běžně už se uzavírají zejména práva na překladové tituly včetně licence na audio verzi. Ten trh je však stále nesrovnatelně menší než trh tištěných knih a pořízení audioknihy je dost nákladné, takže nějaký náhlý velký rozmach neočekávám, spíš stabilizaci.

V pondělí otevřel kamennou prodejnu internetový antikvariát. „Chtěli jsme vytvořit místo, kde si lidé mohou doslova osahat, jak perfektní mohou knihy z druhé ruky být,“ praví jejich PR. Knihobot a podobné služby v posledních letech poměrně výrazně zasahují do českého knižního trhu, lidé si zvykli nakupovat z druhé ruky. Jaký to může mít v delším horizontu vliv na zdejší nakladatelský a knihkupecký ekosystém?

Vnímám to jako velké nebezpečí. Bohužel je to zřejmě právně neprůstřelné, ale přijde mi to eticky na hraně. Funkci oběhu knihy mezi čtenáři mají plnit knihovny, které fungují pod jasnou právní normou a platí například náhradní odměny autorům i nakladatelům. Knihobot organizuje mnohočetné užití knih, aniž k tomu má autorské licence nebo k tomu byl nositelem práv pověřen. Připravuje tím autory o jejich odměny. Nemám nic proti tomu, aby člověk prodal knihu, kterou už nechce mít. Problém ale vzniká, pokud je to takto systematicky organizováno.

V debatách o knižním trhu se opakovaně vrací téma jednotné ceny knih, mluví o tom i zpráva o knižním trhu. Posunuly se diskuse někam dál?

Neposunuly a ani neposunou. Názory jsou v tom rozdělené. Představte si ale, jak by reagovala v této chvíli veřejnost, kdybychom vzápětí po tom, co jsme dosáhli nulového DPH na knihy, chtěli pevné ceny knih. To by přece vypadalo jako naprostý podraz z naší strany, jako snaha zafixovat si vysoké ceny. Sice tomu tak ve skutečnosti není, ale bylo by téměř nemožné to vysvětlit. Já osobně pro pevné ceny knihy nejsem. Jsem ale pro reformu přístupu státní správy tak, aby místní knihovny a školy byly motivované objednávat od místních knihkupců.

Zpráva o knižním trhu zmiňuje výzvu jménem umělá inteligence. Někteří nakladatelé, překladatelé i autoři už s AI reálně pracují. Zároveň se na evropské úrovni schvaluje legislativa regulace umělé inteligence. Jaké má SČKN v ohledu AI plány?

V této fázi nám jde o to, aby se AI nesměla bez našeho svolení trénovat na našich knihách. V tom případě by totiž profitovala z duševního vlastnictví, které jí nepatří. Já osobně však nebezpečí nepřeceňuji. Ohroženi se mohou cítit především průměrní autoři, jejichž díla jsou ve skutečnosti jen deriváty už dávno publikovaných témat, a také kompilátoři odborné literatury.

Velkou zprávou posledních týdnů je konec Ulož.to. Mám pocit, že téma pirátství minimálně z knižního prostředí v poslední době — asi hlavně vlivem krize a jiných, akutnějších problémů — zmizelo. Je to pro vás stále téma?

Já to považuji za velkou věc. Ukazuje se, že ten tlak a to vše, co se nám podařilo dostat do novely autorského zákona, mělo smysl. Je to důležitý signál k veřejnosti obecně. Signál, že stahovat se teď už nemá, že už to není tolerované. A já věřím, že část veřejnosti tento signál uslyší.