Normalita a festivalovost, průsery a odpouštění

sto dálnic

                            scénáře filmů o tunelech

                            je jich víc než se zdá

řekněme že koloběžkáři si to ženou přes most

pozoruju jejich trasu vybíhávám do budoucnosti

je zima

jeden z dronů se zamotává do dívčiných vlasů nebo

motor letadla spadne na střechu domu

z učitele se stane zločinec a médium spí u

silnice v kostýmu králíka helena se houpe v lanovém parku

Současnou mladou polskou poezii čtu rád a s nadšením, téměř každá sbírka, kterou jsem vzal do ruky, mě bavila anebo překvapila. Ta tvoje je obzvlášť impulzivní, pořád si nejsem jistý, jestli mi to „zaklaplo“. Jsou to hravé básnické obrazy a zkratky, ale tak zběsilé, že čtenářstvu obrátí realitu úplně vzhůru nohama do bláznivých dystopií a absurdních zkomolenin současnosti. Cítíš to taky tak nějak, nebo bys mě poopravil?

To váhání, nakolik čteš ty básně jako dystopické a nakolik jako bláznivě absurdní, je jádrem mé sbírky. Mám na mysli pocit účasti na jakési totálně zvrácené realitě, která je tvořena stovkami podnětů, vyprávění a vztahů (často se vzájemně prolínajících). Tento pocit podivnosti, a někdy až oneirického nesmyslu je tak reálný, jak jen může být. Takový je náš svět. Při skládání knihy jsem myslel na spontánní povahu komunikace s okolím, lidmi a předměty, které se objevují v našem každodenním horizontu událostí. Normalita a festivalovost, průsery a odpouštění, to vše nacpané do Schrödingerovy krabičky, která generuje obsah básní.

Z tvé knihy jsem vybral mimo jiné i básně z cyklu, který je — jak jsi mi prozradil — volně svázaný s Wrocławí. Takže ať básně tvoří jakkoliv absurdní výjev, vycházejí z reálných kulis, nebo přímo z reálných situací, které parodují, kritizují anebo rozvádějí do toho absurdna?

Wrocław se v textech objevuje nejednoznačně, především jako příklad těch široce se vyskytujících jevů nebo situací. Nešlo mi o konkrétní místa, abych zachoval univerzální charakter básně. Všechny prostory mají nakonec vždy nějaké společné rysy. Vykresluju je jako kulturní objekty a vytvářím z nich novou konstrukci, zavěšenou mezi budoucností a minulostí. Skutečné situace, které byly pro mě impulzem k napsání těch básní, z nich ale vyloženě nemažu.

co se stane

spatřit podstatu vcelku spatřit ji před

zvířetem spatřit zvíře vcelku postavit je před

dítě spatřit sebe vcelku spatřit se před

matkou spatřit ženu vcelku postavit ji před

zrcadlo spatřit muže vcelku postavit ho před

ženu spatřit zrcadlo vcelku uvidět je před

celkem spatřit celek

Cítím v těch básních poťouchlou ironii, a to i řekněme společensko-politickou. Do koho ta dloube?

Ironie jako nástroj je pro mě trochu vachrlatý. Totiž chtěl bych se pohybovat po úplně jiném území než ironii, mohla by to být subverzivní strategie nebo únos provedený na jazyku nebo obsahu, materii a myšlence. Je to moje první kniha, takže se netajím tím, že jsem si chtěl také trochu zařádit a zjistit něco o hranicích poezie. Do koho dloube? Do čtenáře a mě samého. 

Je tam i reflexe nějakých wrocławských či polských reálií, lidí a situací, o kterých já jako nemístní nemůžu vědět? Jestli ano, poodhalil bys je? V Česku je to třeba těžké s bydlením, třeba bydlení v Brně je dražší než ve Vídni. Naše vláda — především ale na rovině měst, zvláště Prahy a Brna, co tak vím — a jejich neoliberální pravicová vedení kvůli svému byznysu a prospěchu podkopávají nohy alternativní kultury, a to všech druhů umění.

Ve Wrocławi je literární prostředí podfinancované, což znamená, že akce jsou pořádány tak nějak napůl plynu, co se týče například honorářů. Většina míst, která pořádají literární akce, je dotována městem nebo univerzitou, takže pokud se někdo zvenčí chce zapojit, je v jistém smyslu nucen spolupracovat s městskými orgány, alespoň na určité úrovni. Ve svých básních se tématům institucionální spolupráce nebo environmentalismu vyloženě nevěnuju, ale mnoho z toho zpracováváme v rámci činností okolo časopisu ZAKŁAD. Jeho čísla uvádíme na různých místech spojených nejen s literaturou, ale i v galeriích a alternativních hudebních klubech. Pořádáme také sérii minirezidencí s názvem Otevřená čítárna ZAKŁAD, která se nacházejí v klubovně podniku Recepcja. Tam se taky konají setkání s autory a autorkami větších i alternativních polských nakladatelství.

teplo domova

blýsklo se ve světle závěrky

vystavili nám za něj účet

těžší než vzduch

Pocházíš z Wrocławi blízkého Opole, kde jsem půlroku byl na Erasmu, takže s laskavou nadsázkou řečeno chápu, proč jsi odtamtud do Wrocławi odešel… (smích) Je Wrocław město kultury, poezie anebo hudby? Naplňuje tvou literární, hudební i jinou energii?

Z Opole jsem odešel na univerzitu a už to tak zůstalo. Mám na to město spoustu fantastických vzpomínek, ale jak trefně naznačuješ, kulturní nabídka je tam mnohem menší než ve Wrocławi. Je těžší najít tam nějaké pravidelné aktivity, jako je například i open mic nebo slam. Pořád sním o tom, že bych tam rozjel sérii autorských čtení. Mám dojem, že většina akcí se k lidem v Opoli nedostane. Tenhle omezený dosah může souviset i s osamoceností literatury. Sám jsem těžko hledal prostředí, které by se zabývalo současnou poezií, a teprve ve Wrocławi jsem na takové narazil.

Jaké to je být vůbec mladým básníkem v Polsku, držíte pospolu, je to kolektivní literární život, bavíte se, scházíte se, nebo si dáváte do držky?

Zapeklitá je zaprvé míra viditelnosti a propojenosti literárního prostředí a lidí, kteří se na něm aktivně podílejí. A ano, existuje krakovská scéna, varšavská scéna, poznaňská scéna, lodžská scéna… v poslední době se toho hodně děje v Lublinu. Scény o sobě mají povědomí, ten kontakt tam je na základě společného zájmu a sledování, co kdo dělá. Druhá věc jsou autorská čtení, která se obvykle odehrávají na knižních promoakcích nebo podobných příležitostech, třeba literárních festivalech. Další věcí jsou lokální kontakty. Před lety jsem vydal antologii mladé poezie zaměřenou na hlasy mladých básníků z Wrocławi a okolí. Jmenuje se Pravidla hry[1]. Tehdy jsem zkoumal, do jaké míry můžeme mluvit o nějaké wrocławské básnické komunitě, co to případně znamená a koho lze do tohoto prostředí zahrnout a kdo stojí mimo něj… Celé toto prostředí má velmi nevypočitatelný charakter. Otázka účasti na akcích je jen špičkou ledovce. Důležité jsou činnosti související s přepracováním heteronomie literárního pole. Domnívám se, že ta právě dala ve Wrocławi vzniknout takovým iniciativám, jako jsou Záporné čtvrtky, časopis ZAKŁAD, nakladatelství Papierwdole nebo v poslední době kolektiv Komitet (skupina na pomezí poezie a slamu). Rád bych řekl, že se všichni navzájem známe a naše cesty se vždy někde protnou. 

Z toho, co sleduji a čtu, je ve společenském smyslu v Polsku i v literatuře divoko, například nedávný článek Antoniny Tosiek o vnitřním fungování státních literárních institucí spojených s vládnoucí Kaczyńského stranou PiS a o jejím zkorumpovaném vedení, které na článek reagovalo ostře, ba až osobně a vulgárně. Jak se tě přímo jako umělce dotýká politická situace, ovlivňuje bezprostředně tvůj život?

Je to zlé. V současné době hledám zaměstnání, protože pracuji na částečný úvazek, a to už je úspěch. Literární/básnická činnost většinou nezahrnuje plat. Vše vzniká zdola a vyžaduje obrovské množství času a energie. Nejen v tvůrčí oblasti, jako je psaní, ale také při organizování akcí. Jednou za čas se dá využít stipendijní program, který umožňuje určité finanční úlevy. Takto jsem se mohl pustit do práce na oné antologii Pravidla hry nebo věnovat čas přípravě své druhé knihy. Jedná se však o pomoc ad hoc, trvající maximálně rok, takže jakmile stipendium skončilo, problémy se zaměstnáním se vrátily. Dalo by se k tomu říct mnohé. Pomáhá především komunitní spolupráce, kterou bych popsal jako využívání „vlastních zdrojů“ — na zdejších akcích i festivalech spolupracuješ především s místními autory apod. Ale závěrem je literární práce v Polsku stále jen svým statusem příležitostnou prací, ale časově a energií na plný úvazek, a tak se v ní mnoho lidí potýká s tvůrčím nebo profesním vyhořením.

chci zpátky svou anonymitu

chci zpátky svou anonymitu ale už

to nejde vrátit zpět

teoreticky

si lze všechno představit jako model

mermomocí se držím příkazového řádku

řetězce čísel písmen a speciálních znaků

     ptáš se jestli lze zastavit čas

jistě čas se vyplatí zastavit protože tak či onak

čas by tě měl poslouchat

     — ach, v mysli mám náhle hranostaje, miliardy hranostajů

A co mezioborová spolupráce, kámoší se básníci s hudebníky a výtvarníky? Je v Polsku intermediální umění a poezie?

Vše záleží na konkrétním člověku, ale ano. Spousta lidí spolupracuje s hudebníky nebo jinými tvůrci/tvůrkyněmi. Básníci/básnířky často ještě tvoří v nějakém jiném oboru. Nejčastější kombinací poezie s jinou uměleckou formou je kombinace s hudbou. Velké množství setkání nebo akcí pořádaných ve Wrocławi je doprovázeno živým doprovodem, někdy dohromady se čtením, jindy se osamostatňuje do performativního vystoupení. Co se však týče konkrétních profilovaných skupin, je to v současnosti poněkud vyčerpaný model, nevím o žádné, která by měla konkrétní program, s nímž by se ztotožňovala a v jehož rámci by realizovala své poeticko-umělecké aktivity. Pokud by se nějaké našly, jednalo by se o vydavatelské skupiny či kolektivy sdružené kolem mladých literárních časopisů. Můžu zmínit iniciativy jako Zakład.magazyn, Stoner Polski, Kontent, Iglica, Strona Czynna, Trytytka, Kolektyw Komitet. Jedná se však především o básnické kruhy, které vstupují do spolupráce s dalšími tvůrci.

Kdysi existovalo vydavatelské centrum Resolution of Bread, které bylo zaměřeno výhradně na kyberpoezii a intermediální aktivity. 

Zajímala by mě teď konkrétně poezie v kontextu digitální kultury nebo konceptualismu. Je tady nějaký básnický matrix?

Co se týče digitální kultury a kyberpoezie, řekl bych, že tento styl je v současné době už trochu na ústupu. Nemám však na mysli úbytek vazeb na digitální kulturu nebo kybernetický jazyk, ale snahu o ucelenou myšlenku či program, který by ji rozšířil. Mnohem častějším pojítkem jsou jednotlivosti. Například moje kniha Věž Gabba nebo kniha Olgy Rembielinské Cluster svým způsobem tematicky zahrnují klubovou scénu. Olga i já hrajeme techno a oba se zabýváme elektronickou hudbou.

ostatní zvířata

chtěl bych mít bar ve kterém bych mohl pověsit velkou obrazovku s dokola hrající Vivou

na stoly bych si dal solničky popelníčky kardashians

kouřit by všichni mohli vevnitř

měl bych akcie žabky biedronky a małpky

každý měsíc bych si na poště vyzvedával balíček od tety ze zahraničí

všechno bych psal velkými písmeny

psal bych jimi každý nápis a sms ale hlavně

bych se domů vracel pouze ve společnosti ostatních zvířat

Odkud se ve Wrocławi vracet domů, kam jít, abych na mladé, ať už literátstvo, hudebnictvo, nebo výtvarnictvo, narazil? Jsou nějaká místa a podniky, kde přijdu a vždy tam bude někdo, s kým pohovořím?

Určitě v uměleckých prostorech, jako jsou galerie, kavárny, kluby. Jestli chceš knihy, nejlepším místem je knihkupectví Tajne komplety nebo Księgarnia Hiszpańska (tento podnik byl bohužel na začátku roku 2025 „shora“, jak píše na svém Facebooku, uzavřen, pozn. DB), což jsou zároveň místa setkávání. Často se tam setkáš s lidmi z komunity, pořádají se tam koncerty a večírky. K dalším místům, zaměřeným spíše na hudbu a pokuřování, patří kluby jako Ciało, Wyspa Tamka, Transformator a také klubové kavárny jako Recepcja, Uczulenie nebo Kalambur. 

Pokud jde o ucelenou mapu míst, kterou bych měl rychle načrtnout, byly by to tyto: Wyspa Tamka, Klubokawiarnia Recepcja, Kalambur, Tajne Komplety, Księgarnia Hiszpańska, Ciało, Transformator, BWA Studio, IP Studio, WRO Art Center.          

Poslední moudro k Wrocławi na závěr?

Wrocław je malá.