Kniha na svatební noc

Bylo to 1. dubna 1924, když padl rozsudek nad skupinou pučistů, jež se v rozhádané zemi chtěla ujmout moci. S tímto rozsudkem ale započalo ještě něco jiného, protože dal vzniknout situaci, kvůli níž se jistý člověk od té chvíle v úředních dokumentech bezostyšně označoval jako „spisovatel“, a příjmy z jeho literární činnosti byly tak vysoké, že se dokonce mohl zříct platu vysokého politického činitele. 

Podle jednoho z pamětníků, Otty Strassera, přišel na nápad ponouknout Adolfa Hitlera k sepsání memoárů Strasserův bratr Gregor. Podle historky mělo psaní pamětí zaměstnat a umlčet „toho mluvku z prvního patra“, a osvobodit tak jeho spoluvězně od jeho nekonečných monologů. Oni by se pak mohli v klidu a pokoji vrátit ke svým kartám, k jídlu a popíjení. Opakovaný pokus o Hitlerovo umlčení ztroskotal i zde, jelikož Hitler ze svých rukopisů pravidelně předčítal nahlas vězňům i strážným. Podle Iana Kershawa, který historku cituje, Strasserovi nebylo radno příliš věřit a jeho kniha Hitler a já je ekvivalentem Janouchových Hovorů s Kafkou: něco ano, určitě ne všechno. Mnohem pravděpodobnější je, že Mein Kampf vznikl na popud nakladatele, který chtěl něco vytěžit z pozornosti, již vzbudil soudní proces. Jeho původní název Čtyři a půl roku zápasu proti lžím, hlouposti a zbabělosti zní totiž jako naprostý trhák.

Ze začátku nebyly prodeje nic závratného, i když o dvaceti tisících prodaných výtiscích ročně si může český spisovatel nechat jen zdát. Přesto byl zájem konstantní a už v roce 1933 se prodalo jeden a půl milionu výtisků a do konce války se číslo přehouplo přes deset milionů. Na tomto čísle se silně podepsal fakt, že Hitler v pozici kancléře nechal knihu nakoupit všem státním úředníkům a od roku 1936 byl její exemplář věnován každému čerstvě sezdanému páru jako dárek do nového života. Těžko si představit dychtivý mladý pár, jak si na oslavu svého právě stvrzeného svazku stejně dychtivě předčítá z Hitlerovy nesmyslné demagogie. A jako by to nebylo málo a aby nikdo nezůstal ušetřen, Mein Kampf vyšel i v Braillově písmu.

Bohatství, jež si bestsellerista užíval, mělo ještě pozoruhodnější pozadí. Když v roce 1933 prudce stoupl prodej a Hitlerův autorský příjem byl více než milion dvě stě tisíc marek, opomněl Hitler zaplatit daně. Zákrok finančního úřadu byl krátký a placení daně bylo Hitlerovi prominuto. A od té doby z žádných dalších příjmů, jež mu z této ohavné knihy plynuly, neplatil daně až do své smrti. Což bychom mu, vzhledem k tomu, co zvládl napáchat jiného, možná i prominuli.