Trochu Christie, trochu Frankenstein

Britská spisovatelka Agatha Christie zemřela v roce 1976. I téměř padesát let po smrti přesto zůstává nejprodávanější autorkou na světě — jejích detektivních románů i povídkových sbírek se prodalo přes miliardu výtisků, jejich slavní protagonisté Hercule Poirot či slečna Marplová se dočkali známých filmových i televizních podob a spisovatelka zůstává jednou z ikon detektivního žánru. A přestože už je půl století mrtvá, i tak nedávno spustila Agatha Christie vlastní kurz tvůrčího psaní. 

Britská BBC provozuje službu Maestro, na níž nabízí kurzy slavných osobností — ať už v oblasti psaní, designu, hudby, nebo třeba vaření a byznysu. Jednou takovou osobností se minulý týden stala právě Agatha Christie. Zájemci si tak za 79 liber (necelé dva a půl tisíce korun) mohou pořídit jedenáct lekcí, v nichž se od umělé spisovatelky naučí „napsat dokonalý kriminální příběh“, pracovat s napětím a vytvořit uvěřitelné postavy.  

Podobných kurzů lze na platformě Maestro, případně na konkurenční MasterClass najít celou řadu. Lekce od Agathy Christie ovšem vzbudily pozornost ani ne tak obsahem, jako přednášejícím: nejde o žádnou archivní nahrávku, ale o nový digitální projekt. A na náročné produkci a oživení dávno mrtvé spisovatelky se nezanedbatelnou měrou podílela umělá inteligence. 

BBC využila AI především k simulaci hlasu Agathy Christie a jejího rozpohybovaného obrazu. Samotný kurz a jeho scénář připravil na základě jejích knih, písemností a rozhovorů tým odborníků. „Pečlivě skládali slova Agathy Christie z jejích dopisů, rozhovorů a spisů,“ řekl člen týmu Mark Aldridge. „Sledovat, jak její postřehy ožívají, byl hluboce dojemný zážitek.“ Kromě Aldridge se na (re)konstrukci tvůrčí metody Agathy Christie podíleli Michelle Kazmer, Gray Robert Brown a Jamie Bernthal-Hooker. 

Celý projekt posvětila rodina Agathy Christie, která spravuje její pozůstalost. James Prichard, její prapravnuk a šéf firmy podnikající s právy na díla slavné spisovatelky, dal svolení nejen k využití textů, ale i filmových a zvukových nahrávek. Z nich produkční týmy BBC a herečka Vivien Keene za pomoci umělé inteligence vytvořily audiovizuální reprezentaci Agathy Christie. Keene nejdříve nahrála samotné lekce, v postprodukci se z ní následně stala samotná Christie. 

„Lhal bych, kdybych řekl, že jsme neměli žádné obavy,“ řekl Prichard pro The Telegraph. „Ale věřím a doufám, že toto využití AI je nápomocné i etické. Umělá inteligence nenapsala scénář. A jde o akademický průzkum všeho, co kdy řekla o psaní,“ uvádí dědic celý projekt do širších souvislostí.  

Použití AI v literatuře a umění obecně vzbuzuje v posledních letech kontroverze. Autorské organizace například žalují společnosti jako OpenAI nebo Meta za neoprávněné využití svých děl k trénování umělé inteligence. Etické spory provázejí rovněž podobně „oživování“ mrtvých lidí — a nejen osobností, herců a celebrit, ale například i příbuzných.  

Podle Jamese Pricharda v případě lekcí Agathy Christie tyto pochyby nejsou na místě. „Nastavili jsme si nepřekročitelnou hranici, že musí jít o její slova,“ vysvětluje. „Nemluvíme za ni. Shromažďujeme, co řekla, a skládáme to do stravitelného a uchopitelného formátu.“  

I to však přijde Carisse Véliz, profesorce filozofie a etiky z Oxfordské univerzity zaměřující se na AI, extrémně problematické: i když dědicové svolili, samotná Christie s pořádáním kurzu nesouhlasila a ani nemohla. A přestože působí její digitální reprezentace více než věrohodně, nikdy žádná ze slov na videu ve skutečnosti nepronesla.  

„Ona tam nesedí. Jde tudíž o deepfake,“ říká Véliz pro The New York Times. Nejmenovaný insider to pro časopis The Bookseller okomentoval s tím, že sešívání různých textů Agathy Christie dohromady bylo opravdu „trochu frankensteinovské“. Naopak podle výzkumníka z Reuters Institutu rovněž na Oxfordské univerzitě Felixe Simona jde spíš o digitální rozšíření Agathy Christie, jelikož projekt jedná v intencích jejího díla i života. 

Nakladatelé a agenti v anketě pro The Bookseller vnímají situaci méně filozoficky a více pragmaticky — jako test možného budoucího byznys modelu. A většina zůstává skeptická: čtenáři chtějí primárně číst, nikoliv se dívat na produkčně náročné a nákladné animace dávno mrtvých autorů. Navíc jde o velmi krátkodobou investici. Jakmile je totiž digitální avatar kohokoliv hotový, umělá inteligence už jej může poměrně levně replikovat a využívat. A to už by prý nezajímalo vůbec nikoho.