Pojte-ží, pojte-ží… džong!
V rubrice Druhá vášeň se ptáme spisovatelů na věci, které nijak nesouvisí s psaním, ale jimž se věnují stejně vášnivě jako psaní. V tomto díle se básník Petr Hruška vyznává z lásky ke starým přírodopisům, těm ptačím zejména.
Vrátili se ptáci. Řada druhů přilétá v březnu a dubnu a plete se svým zpěvem do vážných věcí, o kterých chtěl člověk přemýšlet, mluvit a psát; se svou ohromující samozřejmostí jsou tady, čejky, drozdi, zvonohlíci, pěnice, budníčci, bekasiny, konipasi… Nic výjimečného neočekávají, žádné třeskuté změny, krize, posuny, naopak: jsou úžasní tím, jak klidně spoléhají na to, že podstatné věci zůstaly na svém místě a neztratily svůj smysl.
Karel Svolinský: Ptáci. Naše ptactvo, musí upoutati každého pozorovatele a vzbuditi v něm sympatii.
Mou úchylkou je listovat ve starých přírodopisech, které čas od času vykupuji z antikvariátů. Je v těch knihách přítomna stejně tak badatelská vážnost a oddanost úkolu poznání, jako nezapíraná láska k rostlinstvu a živočišstvu, okouzlení, které dříve vědci neskrývali jen proto, aby působili seriózněji a pravdivěji. Je v nich nechtěná komika omylů i pádnost nezpochybnitelných nálezů a jsou nakažlivé vzrušením, které čiší z důvěry v poznatelnost světa i z úcty před tajemstvím, jež bezezbytku poznat nelze. Jazyk přírodopisů mnohdy nemá daleko k poezii, obrazné vyjádření není nepřesné vyjádření. O síle a přiléhavosti malířských výkonů zobrazujících byliny, houby či právě ptáky ani nemluvě.
V popisech ptačích druhů nechybí vedle údajů o potravě, hnízdění, výskytu a způsobu chování také zápis hlasového projevu, neboť bez něj pták přestává být ptákem. Nikdy nezapomenu na dávný sen, v němž mi bylo jít krajinou a potkávat spousty ptáků, kterým někdo odňal hlas. Přelétali a usedali, zírali na mne, naprosto němí; probudil jsem se zpocený s vědomím, že jsem zažil cosi z apokalypsy…
Dnes je každý druhý atlas vybaven cédéčkem s nahrávkami ptačích hlasů, na YouTube se dají poslouchat od rána do večera. Staré přírodopisy s těmito vymoženostmi počítat nemohly. Nebylo zbytí — hlas ptáků se musel přepsat do slabik a slov. Tady nastupoval skutečný básnický um, neboť taková transkripce není věcí snadnou, to si může každý zkusit. Zápis nesmí být násilným „překladem do češtiny“, aby nedošlo k přílišnému zkreslení (podle volání „pět peněz“ lze křepelku poznat stěží). Častěji je nutno vytvořit slova a slovní spojení nová: taková, která padnou do ucha, znějí přirozeně a jsou — po způsobu říkanky — zapamatovatelná. Mají odvahu neologismů, cit pro rytmus a znělost, smysl pro zaříkávací sílu slov, dětskou hravost i jemný humor. Přiznávám, že jsem schopen „prozpěvovat“ si je někdy nahlas. V těch zápisech ptačích hlasů je skryt rozmar fantazie, vtip i vzkaz, že nejkrásnější je zkrátka to, co není v naší moci.
huidýb huidýb — kredit, hohya hohya — kredit
ól jés litlvan, litlvan, litlvan!
kuvi ivi pujit? hardrtajm in kanada, kanada, kanada…
rrrr-čaf-čaf-čaf-čaf-čaf-rajčák!
cíp si si: pink-pink fítek
kní-hi, kní-hi, kní-hi-hi
pojte-ží, pojte-ží, glyk, glyk, pojte-ží, pojte-ží… džong!