Chudá mládež tomu říká svoboda
Přinášíme ukázku z tvorby básnířky a intermediální umělkyně Viktórie Citrákové. Texty původně napsané v angličtině přebásnila Karolína Hozová.
This should be my mum
Procházím ulicí
Koukám na ženu středního věku v midi-sukni
Jak usrkává kávu v prodejně Tchibo
Se svou nejlepší kamarádkou
Ženou středního věku v midi-sukni
Blonďaté vlasy
Zářivě růžové nehty
A nízké podpatky se širokou podrážkou
Působí tak klidně a vyrovnaně
Jsem si jistá, že její děti jsou v pořádku
Určitě pracují na získání titulů
S kůží tak čistou a bledou
A vždycky upravenými nehty
Jsem si jistá, že mají nejnovější verzi iPhonu ale i kdyby neměli, tak jim závidím
Závidím tetování zaplacené z našetřeného kapesného
A všechny značkové boty, co dostali jako dárek na Vánoce
Nikdy jsem doma netrávila den, když mi bylo sedm
Chodívala jsem k mé nejbližší kamarádce
Hrávaly jsme si v jejich zahradním bazénu každý den letních prázdnin
Bývaly jsme spolu tak často, že jsem se začala cítit jako jejich dcera
Po dlouhých dnech jsem s nimi večeřela
Pak jsem pomohla umýt nádobí nebo zalít kytky
Lehávali jsme spolu u televize a koukali na zprávy
Jako rodina
Začali mě s sebou brát na výlety autem
Vzali mě do lunaparků, do ZOO, do akvalandů v Maďarsku
Všechno zaplatili
Já jsem tam jenom byla a užívala si své dětství
Ani nevím, co v té době dělali mí rodiče
Nikdy jsme o tom nemluvili
Celkově jsme spolu moc nemluvili
Ale čas plynul a my jsme spolu skutečně začali trávit více času…
Například:
Šli jsme k dodavateli elektřiny, protože nám přišel nečekaně vysoký účet
Nebo jsme šli na jiný úřad, kde se máma snažila získat finanční podporu v nezaměstnanosti
Často jsme se společně účastnili rodičovských schůzek ve škole
Vím, že ty zrovna bývají jen pro rodiče, ale moji rodiče jsou neslyšící, takže jsem s nimi chodila všude, abych jim mohla vše překládat
V supermarketu
Na poště
V bance
V restauraci
Na vlakovém nádraží
Ve vlaku
V autobuse
Na procházkách
Na veřejných akcích
Na návštěvách
Doma před televizí
Všude
Poprvé, když jsem si uvědomila, že je v naší rodině něco jinak, mi bylo asi osm let
Máma přestala platit za svou asistentku a požádala mě, jestli bych s ní mohla jít na rodičovskou schůzku
A učitelka na mě ukázala prstem, protože jsem byla jediné dítě, které tam smělo být
A já byla: „Aha?
Tak přece nějaký rozdíl mezi mnou a mými kamarády je…“
A není to o tom, že tvá rodina má auto
A velký dům s velkými hrnci na vaření velkých jídel
A ty máš svůj vlastní růžový pokoj s plakáty Rihanny
O tom to vůbec není
Je to o tvých rodičích, který ti umožnili takhle žít
Utkvělo mi to v paměti
Jako vědomí o třídních rozdílech
Proto pokaždé když vidím zralou ženou
Začnu si do ní promítat svou mámu
Nemůžu si pomoct
Představuji si, že tohle by mohla být moje máma
Ale normální, zdravá, žijící život naplno, šťastná a bezstarostná,
Bezstarostně si vychutnávající popracovní kávu
Tohle by měla být moje máma
Proč není?
Poor kid
Píšeš do telefonu, přilepená na zadním sedadle
Zatímco řídí někdo jiný
Zvuky rádia, záblesky světel
Obří reprák řve do tvého pravého ucha
Udržuje slova v pohybu
Chudá mládež tomu říká svoboda
Ty seš taky chudá, ale v této situaci si připadáš mizerně
Pohledem z okna pozoruješ kopcovitou krajinu
Prázdná pole
Opuštěnou přírodu jihovýchodního Slovenska
120 kilometrů za hodinu
Ve tmavomodré Škodě Fabii první generace
Utopená mezi ostatními auty
V plechovém oceánu
Cítíš tu svobodu?
Cítíš tu propagovanou svobodu?
Pracovat kolik chceš
Řídit tak rychle, jak chceš
Utrácet za vše, co chceš
Snít ze sedadla spolujezdce
Na čtyřech procentech baterie
Záleží snad ještě na něčem?
Měla bys utíkat
120 kilometrů za hodinu
Do krajiny denního snění
Kde není signál
Žádná infrastruktura
Žádné dálnice
Žádná poptávka a nabídka
Do země, kde klimatická krize konečně začala
A všichni ti hipízáci z komunitních veganských farem
Přijíždí na Slovensko
Učit nás, jak vykopat jámu a znovu zasadit rostlinstvo
Jeď bezpečně
Pa
Gucci face
Řekla mi, že mě má ráda
Řekla mi, že má na mě crush
Řekla mi, že mám gucci tvář
Podívej se na tu gucci tvář
Tak stylová, exkluzivní a drahá
Tahle holka
Narozena pro město, ale vychována vesnicí
Se dvěma prasaty
Šesti králíky
Dvanácti slepicemi a dvěma ovcemi
Všechny je snědla, proto je teď veganka
Holka s gucci tváří
Nejistá ohledně svého stylu
Nejistá svým zakulaceným cibulovitým obličejem, který vždycky zčervená, bez ohledu na teplotu v místnosti
Nejistá svojí ofinou, která vypadá tak trapně, když venku fouká vítr
Gucci girl
Se špinavými nehty
A nechutnou dírou v ušním lalůčku, která zůstala jako jizva po nošení expandérů ve 14 letech – taková chyba
Tahle holka je tak stylová
Nosí ty stejné páry kalhot
Vždy černé
S černým oversized tričkem, které zakrývá celé její tělo
Nenechá nikoho, aby se jí díval na zadek, břicho, hrudník nebo na její tlusté paže
Když v neděli peru, vždy vyperu vše, co mám
Gucci girl
Tvrdá
Silná
Nikdy nepláče
Nikdy si nestěžuje
Šéfová
Vždycky říká, co chce
Co si myslí
Co má ráda a co nesnáší
Co není správné
Bojuje za spravedlnost
Snaží se být empatická
Nádherná
Laskavá
Velkorysá
Tvrdá
Silná...
Ví, že může udělat víc
Ví, že může být lepší
Ví, že vlastně neví, co dělá
Jen se snaží
A předstírá
A neustále se ujišťuje
Bez jakéhokoli sebevědomí
A zatraceně silným imposter syndromem
Ale ta tvář
Bože můj!!!
Proč se nemůžu vidět tak, jak mě vidí jiní?
Její otec umřel, když jí bylo dvanáct
Spadl doma ze schodů
Totálně opilý
Všude byla krev
Ona byla zrovna ve věku, kdy začala chodit na první brigádu
Udělala si první piercing
Začala chodit poza školu
Koupila si první láhev vína a krabičku cigaret
Její matka, osamělá vdova, tak zoufale se ji snažila přesvědčit
Ať zůstane doma
Ať se netoulá opuštěnými budovami a nezůstává venku do půlnoci
Jak byla hloupá, když ji neposlouchala
Jak moc hrubé to od ní mohlo být
Jak sobecké, egoistické a tvrdohlavé
S tou její zkurvenou gucci tváří
Ležet na zemi opilá o půl čtvrté odpoledne
Kámoši si ji fotí
Volají policii a utíkají pryč
Gucci tvář plná třpytek na drum&bass párty
Byla tak nechutná po tom, co si vzala 7 různých půlek extáze
Zvracela okolo sebe
Jedla okurku
Zvracela znovu
Jedla smažák, i když ho nebyla schopná rozkousat
Smrděla jako nejlevnější deodorant z DMka
Četla blbosti o sebevědomí, sebeúctě, sebedůvěře a sebelásce
Ale předstírala, že je sečtená v sofistikovanější literatuře od Žižeka, Orwella nebo Fulghuma
Gucci tvář
Chodila na protesty proti klimatické krizi
Lehala na zem v supermarketu
Mluvila o konzumerismu
Setkávala se se všemi těmi důležitými čtyřicátníky v jejich kancelářích, aby jim vysvětlila, proč je bezplatná veřejná doprava důležitá
Odjela ze Slovenska
Přála si, aby na ni máma byla pyšná
Ale máma nikdy nezapoměla
Nezapoměla, kolikrát musela jít na policejní stanici zaplatit pořádkovou pokutu 30 euro za vyzvednutí její opilé dcery ze záchytky
Nezapoměla a ani nezapomene
Pro tu tvář, která ji bude vždycky připomínat toho líného alkoholika na invalidním důchodu...
A teď už je na všechno pozdě
Je pozdě se omlouvat nebo něco měnit
Je prostě pozdě
Ale aspoň odteď
Můžete jít obě dál
A začít znovu
Od začátku...
Dík patří otci, který mi dal tuto gucci tvář
Viktória Citráková působí na pomezí výtvarného umění a literatury. Zabývá se propojováním textu s vizuálními a performativními formami. Výstavní projekty realizovala například v Galerii TIC, Sibiř a UMAKART. Svou textovou tvorbu publikovala v časopisech Dotyky, Vertigo, Psí víno, v rámci „Nedeľnej chvíľke poézie“ či na „Rádiu Devín“. V roce 2024 jí ve slovenském vydavatelství FACE vyšla debutová sbírka „Synestetika“, jež získala Cenu Ivana Kraska za debut roku. Působí také jako kurátorka a recenzentka výstav současného umění. Vystudovala Ateliér performance na Fakultě výtvarných umění VUT a intermediální teorii na Masarykově univerzitě v Brně.