|
|

Smích hyen

Oči nikdy nepřivyknou absolutní tmě, píše básník Martin Poch. Nezbývá než v té temné jeskyni tušit druhého, hledat vzpomínku na hřejivý pocit, věci, události, které po sobě nezanechaly víc než nejasný otisk − stopu zraněné antilopy.

Přečíst celé
|
|

Otázky literatury

Ruského básníka Lva Rubinštejna porazilo 8. ledna na přechodu přes ulici Obrazcova na severozápadě Moskvy auto. O necelý týden později zranění podlehl. V pondělí jsme publikovali osobní vzpomínku Aleny Machoninové, dnes přinášíme ukázku z Rubinštejnovy tvorby.

Přečíst celé
|
|

Nakladené pasti zranění

Kristina Láníková píše, jako když na svou tvář bezchybně nanášíte silnou vrstvu make-upu, který se ale postupem času mění v rozpitou bílou skvrnu, za jejíž umělou krásou je cítit pach zranění.

Přečíst celé
|
|

Není to krásný

Básnická tvorba Josefa Bartáka se nachází právě na té hraně, na kterou člověk musí vyšplhat, aby se z ní potom rozeklaně rozhlížel po celý život. Jeho básně představujeme v rubrice Nová jména. 

Přečíst celé
|
|

Zbudou z nás jen zájmena

V básnickém debutu Petyi Stach už nenalézáme postindustriální reálie jako u starších básníků „ostravské lyriky“. Přesto je ve sbírce „TETAM“ přítomna existenciálně sevřená osudovost podobná dílu Jana Balabána nebo „roztěkaná soustředěnost“ přesného jazyka Petra Hrušky.

Přečíst celé
|
|

Nechat to nabít sluncem

Básně Kristy Kašpar jsou takřka přesnými a prožitými deníkovými záznamy. Jenže za nimi se krčí něco, co nás podvědomě temně znervózňuje — hotely mají každou chvíli vybouchnout, netušíme, zda lidé kolem nás existují, neustále mění podoby, chtějí nás podpálit. Ukázku představujeme v rubrice Nová…

Přečíst celé
|
|

Mám tu smůlu, že jsem duchovně založený člověk

Poezie může být kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, zpovědích i modlitbách. Tím vším je básnický debut „Dům U Orobinců“ Ondřeje Krystyníka. Je pravdivý, ale i performativní. Hraje si vážně. Rétorická tradice antiky i potulnost trubadúrů. Báseň jako událost.

Přečíst celé
|
|

Jak souvisí tyto básně se štěstím?

Básně Elsy Aidse jsou od vydání jeho první sbírky „Trojjediný prst“ (2011) reflektovány značně ambivalentně. Nejspíš proto, že se zcela záměrně rozcházejí s typickou lyričností české poezie.

Přečíst celé
|
|

Toho dne jsme si ještě vzali rýč do deště

Živá vystoupení a debaty básníků v Glasgow, Edinburghu a Praze zakončily česko-skotskou překladatelskou dílnu. Českou stranu zastupovali Jitka Bret Srbová, Olga Stehlíková a Ondřej Lipár. Přinášíme jejich překlady básní skotského autora Nialla O’Gallaghera.

Přečíst celé
|
|

Planeta je špinavá klec

Psát společnou recenzi na sbírky Víta Janoty a Zbyňka Fišera není samozřejmě náhodné — provokují k tomu jejich témata, jež jsou v polistopadové tradici české poezie velmi neobvyklá, i autorský typus obou básníků, jenž vybízí poohlédnout se za jejich svéráznou poetikou.

Přečíst celé
|

Ten den byl větrnější než všechny ostatní

Vyrůstal ve slezských Gorzyczkách, kde jste „chlapa s černými linkami pod očima mohli vidět vycházet z takřka každé chalupy. Po šichtě je autobusy zase všechny vyklápěly před hlučnou nálevnou u Krzyżoka“. V Gorzyczkách zůstává zafáraná i poezie Petra Ligockého.

Přečíst celé
|
|

Matky a kamioňáci

Ukázka z knihy slovenské spisovatelky Ivany Dobrakovové, oceněné Cenou Evropské unie za literaturu. V souboru pěti novel se „hrdinky marně snaží začlenit do normálního života“, což jim komplikuje vztah s matkou i dnešní společnost.

Přečíst celé