V Ostravě to dávalo smysl

Ondřeji, ty jsi šohaj ze Slovácka. Jak se vlastně stalo, že děláš dramaturga ostravskému literárnímu festivalu Inverze?

Nabídl mi to ředitel Provozu Honza Dvořák, se kterým se známe od dětství, protože bydlel prvních pár let života v Buchlovicích a chodil do stejného náboženského sboru jako já. Ještě před základkou se Honza ale přestěhoval do Ostravy. Někdy na výšce jsme se náhodou potkali v Olomouci na PAFu a zjistili, že si pořád rozumíme, a navíc se oba věnujeme organizaci kulturních akcí. Já už jsem tehdy dělal třeba literární program na Filmovce v Uherském Hradišti a Honza vedl tehdejší Provoz Hlubina v ostravském DOVu. Od té doby jsme byli v kontaktu a občas se potkávali. Když za mnou potom kluci přijeli do Olomouce s tím, že by chtěli v Ostravě uspořádat vlastní literární festival a rádi by mě do toho zapojili, byl to pro mě splněný sen. Do něčeho takového jsem se chtěl pustit už dlouho, ale neměl jsem na to ty správné zkušenosti, místo ani tým. V Ostravě to dávalo smysl – žádný podobný festival tam nebyl.

Letos to bude už osmý ročník. Jak se za ty roky Inverze měnila?

Pro nás interně se změnila hlavně v tom, že teď už máme fakt výborný tým, pravidelné návštěvnice a návštěvníky a zavedené procesy, takže všechno probíhá v mnohem větším klidu. Z Dolních Vítkovic jsme se, stejně jako celý Provoz, přesunuli do centra. Taky festival netrvá pouze dva dny, ale týden, rozšířili jsme ho o sobotní dětský program a obohatili o zahraniční hosty. Spíš je za mě ale důležité, v čem se nezměnila — pořád si držíme uvolněnou atmosféru, bezbariérový přístup k autorstvu a unikátní dramaturgii. Inverze je nejen obohacující, ale i zábavný literární festival.

Máš nějakou vizi, kam by se měla posouvat do budoucna? V čem chce být Inverze jiná, než je nebo než jsou jiné festivaly?

Těch možností je několik. Já osobně vidím největší potenciál v rozšíření prostoru pro anglofonní literaturu. Částečně je to asi tím, že mám vystudovanou anglistiku a přijde mi, že na to, kolik lidí se o anglicky psanou literaturu zajímá, tu nemá dostatečný prostor na literárních akcích. Naše publikum je poměrně mladé a loni jsme si ověřili, že bez problémů rozumí programu v angličtině, takže nemusíme tlumočit, díky čemuž diskuse udrží dynamiku. Zatímco třeba Měsíc autorského čtení se pokaždé soustředí na jinou zemi a ostatní festivaly obvykle kombinují zahraniční hosty z různých koutů světa třeba podle témat, Inverze by mohla být odlišná ve svém dlouhodobém zaměření na anglofonní regiony. Když se úplně zasním, za pár let by mohla Inverze hrát i výraznější roli v rámci kulturní diplomacie a třeba propojovat autorstvo s agenty, překladateli nebo nakladateli. Letos se to podle mě rozsekne, uvidíme, jaké budou reakce na naše anglické hosty. Pokud to dopadne podle představ, příští rok bych do toho chtěl šlápnout zase o něco víc.

Letos jsou v programu hned dvě uvedení knih, které napsali lidé z širšího organizačního týmu Inverze. Adam Tomáš pokřtí svou povídkovou sbírku Nostalgie si bere vás a Filip Koryta knihu Poločas odpadu. Mohl bys autory, případně i ty knihy trochu představit?

Adama většina zná pod přezdívkou Klacek nebo Kláca. V kultuře se pohybuje už dlouho, ať už coby organizátor akcí, autor, hudební dramaturg Inverze, nebo hostitel muzikantů ve svém legendárním bytě. Texty mu už vyšly v lecjakých souborných dílech, ale na Inverzi představí svou samostatnou povídkovou prvotinu, která vyjde v nakladatelství Paseka. Filipa zase hodně lidí zná jako slamera účinkujícího pod přezdívkou Dr. Filipitch, moderátora, ale taky již několikrát publikovaného autora. Po díle Falknov Calling se vrací k mikropovídkám, tentokrát k výrazně absurdnějším a divnějším. Jeho nová kniha Poločas odpadu vyšla v nakladatelství Bílý Vigvam, které úzce personálně souvisí s Provozem, navíc jsem jí dělal redakci a uvedení budu moderovat, čeká nás tedy takové rodinné zahájení Inverze. Poločas odpadu ale jinak bude fakt divná knížka, vůbec si netroufám odhadovat, jestli ji bude dávat někdo kromě mě a Filipa.

Zleva Filip Koryta, Ondřej Hrabal a Petr Šesták během loňského ročníku

Vnímám, že jako dramaturg se snažíš jít s tím, co zajímavého zrovna vychází. Co z české prózy nebo poezie zaujalo v poslední tobě tebe osobně?

Letos mě zatím nejvíc zaujala Hudba srdce od Karla Veselého, ale to je teda non-fiction. Z prózy se mi naposled líbila Svatá od Sáry Zeithammerové, což mě mile překvapilo, poslední dobou jsem se historickým románům spíš vyhýbal, ale tohle jsem si zase užil, tak se těším na naši diskusi na Inverzi. V rámci české poezie mě popravdě letos zatím nic moc nezasáhlo, ale musím toho ještě hodně přečíst.

Už jsi to zmínil, Inverze nabízí i zahraniční hosty. Proč jsi pozval zrovna Tyrona Lewise nebo Claire Hynes?

Hledal jsem lidi, se kterými zaprvé můžu vést diskusi na téma zajímavé i pro Čechy a zadruhé podle mě dobře píší, ideálně o tématech, která se tolik v české literatuře nevyskytují. S Tyronem se chci bavit o takzvané pop culture poetry, protože se tomuto tématu dlouhodobě věnuje teoreticky i prakticky, a navíc se jedná o výborného performera. Bude číst výběr textů, které se dotýkají především jeho zkušeností s rasovými předsudky v Anglii. S Claire budu diskutovat o psaní jako nástroji k odhalení své vlastní identity z feministických a postkoloniálních pozic. Chci probrat, jak se učí tvůrčí psaní ve Spojeném království, protože učí na UEA, potom její BBC dokument My granny the slave, kde popsala příběh své karibské babičky, která utekla otrokářům a žila v jeskyni, některé její články pro The Guardian, a v neposlední řadě její aktuální akademickou práci, v níž navazuje na Vlastní pokoj od Virginie Woolf z pohledu černošské autorky. Claire potom i přečte svou novou povídku. Třetím autorem z Anglie bude Peter Spafford, který je nejen zajímavý básník a publicista, ale také dlouholetý fanoušek české literatury — dokonce v roce 1988 v Manchesteru zorganizoval festival české literatury Okna a v roce 1994 vydal knihu Interference: The story of Czechoslovakia in the words of its writers, ve které, jak název napovídá, shrnuje dějiny Československa pouze pomocí citací československého a českého autorstva.

Během moderování Jakuba Stanjury

To zní všechno dobře. Jenže konec Inverze se letos překrývá s Tabookem. Nemohli byste se prosím příště nějak domluvit?

Byl bych fakt rád. Trochu nám to zkomplikovalo organizaci a některých autorek a autorů jsme se museli vzdát. Zároveň bychom na Tabook rádi sami zajeli, přijde nám jako skvělý festival a moc jim fandíme. Ten samý víkend probíhá i Ortenova Kutná Hora a několik dalších akcí. Asi dobrá zpráva o stavu českých literárních událostí mimo Prahu a Brno, ale špatná zpráva pro mě a ostatní, kteří by nejraději letos stihli všechny.

Zaznamenal jsem, že ty sám máš nový hudební projekt. Zase rapuješ? Budete mít na Inverzi koncert? A pokud ne, kam na vás můžu přijít?  

Je to tak, po několikaleté pauze jsem vydal další alternativní rapové album, tentokrát mi s kamarády v rámci nového projektu Ministerstvo Obřany vyšlo konceptuální album Pluto. Na Inverzi hrát nebudeme, ale pokud vše dobře dopadne, tak desku pokřtíme v pátek 17. října v Brně. Pochopitelně v Obřanech, konkrétně v Kafaře.