Teroristka a prezident

Irská prozaička Sally Rooney nemůže bezpečně cestovat do Velké Británie. Hrozí jí totiž zatčení kvůli její podpoře organizace Palestine Action. Vyplývá to z jejího prohlášení pro ceremonii literární ceny Sky Arts z minulého týdne.

Sally Rooney získala britské ocenění za svůj poslední román Intermezzo. Na jeho samotné předání se však nedostavila a společně s účastí na slavnostním večeru zrušila i svá další veřejná vystoupení ve Spojeném království. Místo jejího projevu během ceremonie přečetl prohlášení Sally Rooney její britský nakladatel Alex Bowler.

„Přála bych si tu dnes večer být s vámi a přijmout toto ocenění osobně,“ vzkázala Rooney publiku Sky Arts, „ale kvůli mé podpoře nenásilného protiválečného protestu mi bylo doporučeno, abych nevstupovala na území Spojeného království. Mohla bych být zatčena.“

Sally Rooney v srpnu uvedla, že hodlá výtěžky ze svých děl, včetně bestselerů Rozhovory s přáteli a Normální lidé a jejich televizních adaptací, věnovat britské aktivistické organizaci Palestine Action. Propalestinskou síť přitom už v červenci označily britské úřady za teroristickou skupinu poté, co její členové poškodili letadlo Royal Air Force. Podle legislativy tzv. Terrorism Act 2000, konkrétně jejího článku 15, představuje záměr „vydělávat peníze pro podporu terorismu“ důvod zatknout Sally Rooney bez zatykače coby teroristku, píše The Guardian. Od července bylo za spojení s Palestine Action zatčeno přes 1 600 lidí.

Riziko zatčení při návštěvě UK pro Sally Rooney „zdaleka není ten nejzávažnější důsledek zákazu nenásilné protestní skupiny. Byly zatčeny bezprecedentní počty bezproblémových protestujících a dopady na umělecký a kulturní život teprve začínáme pociťovat. Sama v současnosti konzultuji právní záležitosti, které by mohly ovlivnit dostupnost mých děl čtenářům,“ řekla Rooney The Guardian. 

Sally Rooney své knihy použila na podporu Palestiny a ke kritice izraelské politiky. Zakázala například překlad svých románů do hebrejštiny a jejich distribuci v Izraeli.

*

Federální soud minulý týden zamítl žalobu amerického prezidenta Donalda Trumpa proti nakladatelství Penguin Random House a deníku The New York Times. Trump po obou společnostech požadoval jako náhradu škody patnáct miliard dolarů. Podstatou sporu byla kniha Lucky Loser: How Donald Trump Squandered His Father’s Fortune and Created the Illusion of Success (Šťastné nemehlo: Jak Donald Trump promrhal otcovo bohatství a vytvořil iluzi úspěchu), kterou napsali reportéři Russ Buettner a Susanne Craig a kterou Penguin Random House vydal v září 2024. Publikace kriticky popisuje Trumpovy podnikatelské začátky a zdůrazňuje, že jeho mediální obraz úspěšného self-made mana je výsledkem spíše dědictví a podpory otce než vlastního obchodního génia. Autoři mimo jiné rozebírají, jak významné částky z rodinného majetku opakovaně sanovaly Trumpovy neúspěšné projekty, a poukazují na propast mezi reálnými čísly a pečlivě budovanou značkou.

Trump na tuto knihu a související články publikované v The New York Times reagoval zmíněnou žalobou na ochranu osobnosti. Tvrzení v knize i v novinách jsou podle žaloby nepravdivá, zlomyslná, pomlouvačná a ponižující. Podle něj poškodila jeho obchodní i osobní pověst a také jeho politické šance v prezidentských volbách 2024. Penguin Random House žalobu odmítl jako nedůvodnou a postavil se za své autory s odkazem na ochranu svobody projevu podle prvního dodatku americké ústavy.

Federální soudce Steven D. Merryday žalobu odmítl a označil za nevhodnou a nepřípustnou. Nešlo přitom o obsahové posouzení tvrzení, nýbrž o procesní stránku. Soud kritizoval především délku a strukturu žaloby: dokument měl 85 stran, byl zaplněn politickými prohlášeními, vlastní propagací a opakujícími se zmatenými pasážemi, ale chyběl mu jasný popis konkrétních nepravdivých výroků, jejich autorů, kontextu a zaznamenaných škod. Pravidla občanského soudního řízení v USA přitom vyžadují stručné a přehledné podání, které předloží jádro sporu. Trumpovi právníci tak dostali lhůtu 28 dnů na přepracování textu.

Klíčovým bodem budoucího řízení bude takzvaný standard actual malice (skutečné újmy), který musí veřejné osoby při sporech o pomluvu v USA splnit. Znamená to, že žalobce musí prokázat, že žalovaný buď vědomě publikoval nepravdivé tvrzení, nebo že jednal s bezohledným přehlížením pravdy. Tento přísný standard zakotvený v precedentu z procesu The New York Times v. Sullivan z roku 1964, činí podobné žaloby veřejně činných osob mimořádně obtížně vyhratelnými. Penguin Random House i The New York Times proto staví obhajobu na tvrzení, že jejich práce spadá pod ochranu svobody tisku a že obsah publikace byl opřen o dokumenty a ověřitelné zdroje.

Trumpovy právní kroky proti médiím mají nejen snahu bránit jeho osobní pověst, ale také politický rozměr. Kritici upozorňují, že opakované žaloby proti novinářům a nakladatelům mohou fungovat jako nástroj nátlaku a zastrašování, který má odrazovat od investigativní práce. Pokud Trumpův tým tedy podání přepracuje a proces se posune dál, půjde o důležitý test hranic svobody projevu a práva na ochranu osobnosti ve Spojených státech.