Autocenzura křiví páteř

Myslet nebezpečně, proč zrovna tohle motto?

Naším letošním tématem je cenzura, autocenzura a otázky spojené se svobodou uměleckého projevu v dnešním světě. Motto je inspirované proslovem Alberta Camuse „Umělec a jeho doba“, který přednesl v roce 1957 na univerzitě v Uppsale krátce poté, co dostal Nobelovu cenu za literaturu. Mimochodem v rámci festivalu tento projev poprvé vydáme v českém překladu Denise Molčanova. Jedním z argumentů, který v textu zní, je, že „tvořit dnes znamená tvořit nebezpečně“ a že „každý veřejný tvůrčí akt nás vystavuje vášním současnosti, která nezná slitování“. Cenzura a autocenzura v literatuře a umění existovaly samozřejmě vždycky. My se na festivalu pokusíme položit otázku, co znamená tvořit a myslet nebezpečně dnes, ve 20. letech 21. století. Jak to vnímají sami tvůrci, jestli je pro ně cenzura téma, jestli a jak do jejich tvorby zasahuje autocenzura. Současně je festival ale i oslavou literatury a umění, které tímhle svázané nejsou.  

Programová ředitelka FALLu Michaela Šilpochová

Jak jsi řekla, tematicky je letošní ročník vymezený slovy cenzura a autocenzura. To první se našeho geografického prostoru zase tolik netýká, ale jak vnímáš to druhé?

Záleží na tom, jak definuješ „náš geografický prostor“. Spisovatelé a umělci v Maďarsku nebo na Slovensku si ještě donedávna těžko dovedli představit, že by jejich knihy byly (znovu) z nějakého důvodu nepohodlné, škrtané ze školních osnov nebo v knihkupectvích balené do průsvitných fólií, aby se k nim nedostala mládež kvůli jejich „závadnému obsahu“. Že nakladatelé budou nuceni zvažovat, že některé knihy raději vůbec nevydají. Že umělci ztratí možnost vystavovat ve státních institucích, protože jejich umění neodpovídá požadavkům té „správné“ a státem proklamované „národní kultury“. To všechno se děje a neděje se to na druhém konci světa, ale za našimi hranicemi. Před dvěma dny slovenským parlamentem prošla změna ústavy, která podle Fica dál posiluje „hráz proti progresivismu“. Zakotvuje mimo jiné existenci výhradně dvou pohlaví. Pro slovenskou kulturní scénu (a nejen) je to další rána, další krok směrem k cenzuře a samozřejmě autocenzuře, protože ty spolu neoddělitelně souvisí. Miloš Forman kdysi řekl, že autocenzura, která je dílem cenzury, je právě tím největším zlem, „protože křiví páteř a ničí charakter, protože člověk si něco jiného myslí a něco jiného říká a je nucen se pořád kontrolovat“. Ono se možná zdá, že náš geografický prostor už tímhle prošel za komunismu, že je to něco, co patří minulosti. Bohužel ne.

Zmínil jsem na začátku Festival spisovatelů Praha, na který jsi stejně jako já chodila. Zůstal pro tebe inspirací pro FALL, nebo se k organizaci festivalu snažíš přistupovat jinak?

Festival spisovatelů byl skvělý počin a chodila jsem na něj pravidelně, protože Michael March s Vlastou Brtníkovou dokázali do Prahy už od devadesátých let přivážet opravdu výjimečné spisovatele.

FALL má také ambici zvát do Prahy výrazné osobnosti světové literatury, svou podstatou je to ale trochu jiný formát, už proto, že se odehrává v DOXu — centru současného umění. Takže součástí festivalu je přirozeně propojení se světem výtvarného umění a na diskusích se objevují i tvůrci jiných oborů, než je literatura. Další vrstvou, která je pro FALL specifická, je vzdělávání: kromě hlavního programu pro veřejnost (čtvrtek 2. 10. až neděle 5. 10.) probíhají po celý týden debaty spisovatelů a umělců se studenty středních škol a na ně navazují speciální workshopy zaměřené na posilování empatie sdílením osobních příběhů. Tahle metodika vychází z mezinárodního projektu Narrative 4, který založil irský spisovatel Colum McCann — ten byl hostem prvního ročníku festivalu FALL a je stálým členem naší mezinárodní čestné rady.

Letos má přijet mimo jiné palestinská spisovatelka Adania Shibli, které u nás teď vyšel román Podružný detail. Už na jaře jsem zaznamenal kritiku, že žádný palestinský autor nebyl pozvaný na Svět knihy. Proč jste vybrali právě Shibli?

S Adanií Shibli jsem se setkala vloni na literárním festivalu v Dánsku, v té době jsem už měla vybrané téma pro letošní FALL a taky přečtenou její knihu Minor Detail (2017). Rok předtím tahle kniha vyvolala pozdvižení na Frankfurtském knižním veletrhu, kde měla Shibli dostat prestižní ocenění LiBeraturpreis, ale kvůli děsivým říjnovým útokům v Izraeli bylo udílení ceny zrušeno. Organizátoři uvedli, že to bylo po dohodě s autorkou, což ale nebyla pravda. Po mediální kauze, která následovala, Adanii Shibli podpořilo přes tisíc předních spisovatelů a intelektuálů, včetně nobelistů Annie Ernaux, Abdulrazaka Gurnaha a Olgy Tokarczukové, kteří situaci vnímali jako umlčování hlasu palestinských autorů. Takže znovu ta otázka cenzury, to mě zajímalo. Shibli napsala výraznou knihu, která byla mimochodem navržena na několik literárních cen a která je — jako každá dobrá literatura — výsostně osobním uměleckým ztvárněním jedné lidské (v tomhle případě tragické) zkušenosti. Pozvali jsme ji, protože nebyl důvod ji nepozvat. V literatuře a umění by měly znít hlasy všech stran. Kdybych se zamýšlela nad tím, zda ji můžeme nebo nemůžeme, máme nebo nemáme pozvat, zda si za to vysloužíme kritiku nebo pochvalu, tenhle způsob uvažování už by byl svého druhu autocenzurou.

Do Prahy přijede také Palestinka Adania Shibli

Téma izraelsko-palestinského konfliktu, přesněji řečeno usmiřování, má už na FALLu tradici. Nejsilnějším zážitkem prvního ročníku pro mě byl právě Colum McCann, kterého jsi zmínila, ve společné diskusi s Palestincem a Izraelcem, kteří už před lety ve vzájemném konfliktu přišli o dcery…

Přesně tak. Rami a Bassam — ten Izraelec a Palestinec, které zmiňuješ — na začátku byli úhlavními nepřáteli, ale postupně pochopili, že bolest ze ztráty dítěte necítíš jinak než ten, kdo stojí na druhé straně zdi. Že ve světle takové ztráty je jedno, jakou zastáváš ideologii. Že to je utrpení, které vnímají stejně, protože oba jsou prostě lidé. A že ten lidský rozměr je jediná cesta k usmíření a taky jediné hledisko, které má smysl.

Máš nějaké zprávy, jak jeden nebo druhý současnou situaci prožívají? Nedivil bych se, kdyby to pro ně bylo devastující — zmaření všech nadějí a všeho jejich úsilí…

Nevzdávají se. I navzdory těm tragickým událostem posledních dvou let dál jezdí po světě, dělají přednášky a předávají své poselství. Jejich zkušeností je, že cesta smíření existuje, pokud se na sebe navzájem přestanou dívat jako na nepřátele, ale jeden v druhém spatří prostě jen lidskou bytost. Věří, že když k sobě dokázali najít cestu oni dva a jejich rodiny, tak naděje, že to dokážou jiní, pořád existuje. Možná to bude znít pateticky, ale pro mě jsou to hrdinové.

Slyšel jsem, že jeden z loňských hostů, celosvětově známý propagátor čtení Alberto Manguel, se stal patronem festivalu. Co přesně to znamená? Přijede Manguel i letos?

Ano, Alberto Manguel se stal předsedou mezinárodní čestné rady našeho festivalu, letos znovu přijede, bude mít na festivalu úvodní slovo a bude moderovat zahajovací debatu spisovatelů. Z toho mám radost. Alberta si moc vážím, je to člověk, který o literatuře ví strašně moc, a mluvit s ním o knihách je prostě za odměnu. Je doslova chodící knihovna — mimochodem knihovny, to je jeho velké téma, takže mu mimo festival organizujeme i návštěvu pražských historických knihoven v Klementinu, na Strahově a taky v augustiniánském klášteře na Malé Straně. Alberto žije v Lisabonu a městu věnoval svou 40 000svazkovou osobní knihovnu a založil tam Centrum pro dějiny čtení, které by se mělo v dohledné době otevřít. V průběhu roku jsme v kontaktu a já se na něj můžu obrátit, pokud třeba potřebuju něco zkonzultovat. Jinak doporučuji jeho úžasnou knihu Dějiny čtení.

Na závěr poprosím o tvůj osobní tip, co určitě neminout?

V pátek v 16.30 rozhovor s irským držitelem Bookerovy ceny Paulem Lynchem, v sobotu v 18 hodin debatu s německo-rakouským autorem Danielem Kehlmannem, který pokřtí české vydání svého nového románu Lichtspiel (česky Šálivá hra světla v překladu Michala Půčka) o skutečném příběhu slavného filmového režiséra G. W. Pabsta. V sobotu odpoledne vystoupení běloruského spisovatele Alherda Bachareviče, diskusi Radky Denemarkové se slovenskou umělkyní Ilonou Németh nebo rozhovor Patrika Ouředníka s šéfredaktorem časopisu Charlie Hebdo. V neděli pak debatu ukrajinské spisovatelky Sofije Andruchovyč s tebou a Adélou Knapovou, rozhovor s čínským disidentským umělcem Badiucaem, dále už zmíněnou Adanii Shibli, se kterou bude mluvit Marek Torčík, nebo umělecký film o cenzuře v Íránu a rozhovor s jeho autorem, íránským filmovým a divadelním režisérem Ayatem Najafim. V pátek vernisáž nové výstavy španělského umělce Miquela Barcelóa a v neděli večer koncert americké zpěvačky Chrystabell, která byla múzou Davida Lynche. Jak vidíš, můj osobní tip je neminout Festival FALL… A samozřejmě taky stihnout jít k volbám.