Hle mou ješitnost. Vychází dosud nevydaná Virginia Woolf

Včera vyšly v nakladatelství Princeton University Press tři rané a dosud nikdy nevydané povídky od Virginie Woolf. Sbírku pojmenovanou The Life of Violet (Život Violet) objevila a k vydání připravila literární vědkyně a odbornice na moderní klasičku Urmila Seshagiri z University of Tennessee. 

Titulní jméno Violet odkazuje k přítelkyni Virginie Woolf Mary Violet Dickinson. Ta četla její první spisovatelské pokusy, představila ji budoucímu redaktorovi a uvedla začínající autorku do širší aristokratické společnosti. Vzájemně provázané fantaskní a zároveň komické povídky napsala dvacetiletá Virginia Woolf v roce 1907 původně pod názvem Friendship Gallery (Galerie přátelství) pro pobavení Dickinson a jedné další přítelkyně. „Necitujte to — hle mou ješitnost! A neukazujte to: nevybavuji si, jak špatné to je, ale vím, že to do půl roku budu muset přepsat; a to já neudělám,“ vzkázala jí v dopise. 

Nedávno se však ukázalo, že povídky nakonec přepsala. Urmila Seshagiri pátrala po dokumentech a denících Mary Violet Dickinson a britský Longleat House, který spravuje její pozůstalost, akademičce nabídl právě i povídkové trio od Virginie Woolf. Seshagiri věděla o původní verzi, kterou má ve svém archivu New York Public Library, předpokládala proto, že v Longleat narazí na stejnou kopii. Archiv nicméně skýtal překvapení: na stroji profesionálně přepsané texty se stovkami stylistických úprav z roku 1908, tedy necelý rok po napsaní původní verze.  

Podle Seshagiri to svědčí o tom, že navzdory proklamacím na textu Woolf skutečně záleželo. Zároveň se v něm dá vytušit už i budoucí velká spisovatelka a některé její autorské přístupy a zásadní témata. The Guardian například upozorňuje, že ve druhé povídce „The Magic Garden“ (Kouzelná zahrada) se nachází předzvěst slavného eseje o vlastním pokoji: 

„Víš, zdá se mi — nemyslíš, Violet, že by bylo velmi hezké…“
„Mít vlastní chatu? Ano, má dobrá ženo…,“ zvolala Violet. 

* 

Zítra, devátého října v jednu hodinu po poledni oznámí Švédská akademie jméno letošního laureáta Nobelovy ceny za literaturu.  

Podle kurzů, které v posledním týdnu zveřejnily sázkové weby jako NicerOdds, Oddspedia nebo literární magazín LitHub, je hlavním favoritem australský prozaik Gerald Murnane. Pětaosmdesátiletý autor, proslulý pomalým tempem, minimalistickým stylem a lyrickou introspekcí, vede s kurzem kolem 5 : 1. Murnane je považován za „spisovatele spisovatelů“ — jeho dílo obdivuje kritika a literární kolegové, zůstává však mimo širší čtenářský zájem. The New York Times jej například označily za „největšího neznámého anglicky píšícího autora“. 

Na druhém místě se drží Maďar László Krasznahorkai (kurzy 7—8,5 : 1), známý i v Česku například těžkým existenciálním románem Satanské tango, který proslavila i sedmihodinová adaptace od režiséra Bély Tarra. Třetí místo obsadila čínská experimentální autorka Can Xue (8—9 : 1), která byla v předchozích letech favoritkou sázkařů. 

V žebříčku nechybí ani tradiční kandidát na Nobelovu cenu za literaturu Haruki Murakami s kurzy okolo 9—10 : 1 a další obvyklí podezřelí jako Margaret Atwood, Thomas Pynchon nebo Michel Houellebecq. Překvapivě vysoko se letos objevuje mexická spisovatelka Cristina Rivera Garza (10—12 : 1), autorka feministických a politicky angažovaných románů. 

Bookmakeři i literární komentátoři se nicméně tradičně shodují, že Nobelova cena za literaturu zůstává nepředvídatelná. Švédská akademie se v posledních letech snaží o větší geografickou a žánrovou rozmanitost, a tak nelze vyloučit, že zítřejší laureát vůbec na seznamu sázkových agentur ani nebude. Loni ocenění takto překvapivě získala jihokorejská spisovatelka Han Kang. 

Cena, založená Alfredem Nobelem v roce 1895, patří k nejprestižnějším oceněním ve světové kultuře. Uděluje se za výjimečné literární dílo a je spojena s finanční odměnou, která se letos pohybuje kolem 11 milionů švédských korun (zhruba 24 milionů korun).