Mr. Scorsese jako portrét velikána

Martin Scorsese je jedním z nejvíce zkoumaných režisérů filmové historie. Je to žijící legenda, která je známá nejen pro své vynikající snímky, ale podobně jako letos zesnulý David Lynch pro svou charismatickou ukecanost a vřelou osobnost, kterou by od autora tak proslule krvavých děl málokdo čekal. Člověk má z desítek rozhovorů a dojemně úsměvných TikToků s dcerou Francescou pocit, že už Martyho, jak jej v dokumentu přátelé a kolegové oslovují, tak nějak zná. Co víc by k němu a jeho tvorbě bylo možné ještě říct?

Nová minisérie Mr. Scorsese přesto působí jako první opravdu „definitivní“ portrét tohoto velikána. Pětidílný dokument, který režírovala filmařka Rebecca Miller (mj. dcera dramatika Arthura Millera a partnerka herce Daniela Day-Lewise, který ve Scorseseho filmech sám hrál), měl světovou premiéru na prestižním newyorském filmovém festivalu známém pod zkratkou NYFF a před měsícem, 17. října 2025, vstoupil celosvětově do digitální distribuce na platformu Apple TV+. To může být také jeden z důvodů, proč jste o dokumentu doposud neslyšeli. Originální tvorba Applu je známá tím, že je sice kvalitativně skvělá, ale málokdo se na ni dívá, jelikož jí chybí pořádný marketing. Rebecca Miller původně svůj projekt zamýšlela jako celovečerní film, ale když viděla, kolik fantastického materiálu se jim se štábem podařilo natočit, dávalo jí největší smysl udělat z něj minisérii. Spolu s výkonnými producenty Damonem Cardasisem a Cindy Tolan jej dávali dohromady zhruba pět let.

Série sleduje režisérovu cestu od studentských filmů na Newyorské univerzitě až po pozdní spolupráci s Applem na Zabijácích rozkvetlého měsíce. Vedle kanonických titulů, jakými jsou Taxikář, Zuřící býk, Mafiáni a Vlk z Wall Street, jimiž se Scorsese nezapomenutelně zapsal do dějin kinematografie, otevírá dokument i osobní a temnější stránku jeho života: drogy, deprese, sebedestrukci, komplikované vztahy a otcovství. 

Mr. Scorsese je koncipovaný jako „filmový portrét muže skrze jeho dílo“. Miller má exkluzivní, neomezený přístup k režisérovým osobním archivům a vše staví na dlouhých rozhovorech s režisérem, kterých tvůrci natočili dohromady přes dvacet hodin, doplněných výpověďmi jeho rodiny, dětí a tvůrčích partnerů. Nechybí mezi nimi hvězdy od Roberta De Nira a Leonarda DiCapria přes Stevena Spielberga, Margot Robbie či Daniela Day-Lewise až po střihačku Thelmu Schoonmaker, s níž Scorsese pracuje od raných začátků až do dnešních dní.

Scorsese je sám tvůrcem řady ceněných dokumentů a důležité je, že si zde na rozdíl od nich drží odstup. Vystupuje zde pouze jako „objekt zkoumání“, a Miller si tak může dovolit intimnější a zároveň kritičtější pohled, jemuž jde ale sám režisér naproti. Marty sám sebe s odstupem let nijak nešetří a naprosto otevřeně popisuje své zápasy s rozlítanou psychikou a aktivní závislostí na kokainu na konci 70. let uprostřed divoce rozjeté kariéry. Někdy s vážností, která se s tímto zápolením logicky pojí, ale mnohem častěji s vřelým úsměvem a humorem. 

Týká se to nejen osobních problémů, ale také mnoha jeho filmů, jež byly tehdy přijaté v lepším případě s rozpaky, v horších rovnou s odmítnutím. Pro dnešního diváka, který tyto snímky zná už jako kultovní, je to někdy šokující, když slyší, že Král komedie z roku 85 nebo Kundun či Počítání mrtvých z konce 90. let byly svého času brány jako finanční propadáky a stejně tak je odmítala kritika. Pohledem z roku 2025 se totiž Scorseseho extrémně rozsáhlá filmografie o šestadvaceti celovečerních hraných filmech jeví jako nevídaně konzistentní a takřka dokonalá. Každý má své favority, a i když si o některých snímcích můžeme myslet své, snad žádný není možné označit za vyloženě špatný. Možná i proto je v celé pětihodinové stopáži jedna z nejpřekvapivějších informací, že Martyho kariéra byla jako na horské dráze a několikrát byl veřejně kolegy a recenzenty prohlášen za filmaře za zenitem, který už nemá co říct. 

Po komerčním neúspěchu Krále komedie měl Scorsese tak velké problémy zařídit financování dalšího projektu, až upadl do depresí, jež se ještě prohloubily rozpadem manželství. Tříletou pauzu přerušil snímkem Po zavírací době, komediální variací na knihu Jób. Mnozí tehdy obdivovali obrovskou stylistickou změnu, v níž se pustil do něčeho neambiciózního a zábavného. Nebylo to ale úplně jeho vlastní rozhodnutí. Film byl tak minimalistický, protože v tu dobu Marty potřeboval natočit nízkorozpočtový komediální hit. Mnohé jeho žánrové skoky byly často pragmatická rozhodnutí, jak si zase po náročnějším filmu vydobýt přízeň velkých hollywoodských studií. 

Právě v kontextu dnešní zrychlené éry streamovacích služeb působí Mr. Scorsese jako luxusní anachronismus: pět hodin čistě o jednom osmdesátníkovi, navíc o autorovi, který v posledních letech sám nahlas kritizuje marvelovský způsob výroby filmů jako spotřebního „contentu“. Zároveň skvěle zapadá do strategie Apple TV+, která po produkování jeho přes tři hodiny dlouhých Zabijáků rozkvetlého měsíce dál buduje značku „Scorsese“ jako záruku prestižní kvality.

Jako dlouhá červená nit se celou stopáží táhne jedno stěžejní téma: Scorseseho urputná posedlost tvorbou. Sám popisuje, jak se dokázal dokonale vžít do obsesivního Howarda Hughese, jehož příběh zobrazil ve filmu Letec, který touze po velkoleposti a dokonalosti obětoval život a své duševní zdraví. Protože takový je i Marty. Potřebuje ze sebe dostat vše, a když tvoří, nedokáže myslet na nic jiného. Není tak žádnou náhodou, o čemž v dokumentu vtipkuje, že byl pětkrát ženatý. Málokterá žena mu něco takového dokázala tolerovat.

Jedním z nedostatků dokumentu je určitá zkratkovitost při vyobrazení pozdější fáze Scorseseho kariéry (například Hugo a jeho velký objev je regulérně přeskočený). Téměř se vynechává také jeho rozsáhlá dokumentární tvorba. Seriál je, i přes konfesní promluvy o temných obdobích, drogách a trochu nepřítomném otcovství, spíš láskyplná óda než pitva Scorseseho osobnosti. I taková možná trošku přepísklá adorace vlastně v jistém smyslu patří k portrétu člověka, který celých šedesát let redefinoval, co všechno může být „autorský film“. A teď se sám stává lehce stylizovanou až mytizovanou filmovou postavou. Překvapivě ale hlavně obrovsky lidskou.