Veselé Vánoce!

Portrét Charlese Dickense z roku 1842 zachycuje půvabného mladého muže, který se sklání nad stolem s brkem v ruce jemně položené na listu papíru. Jako by zpříma hleděl do pomyslného objektivu. Tak zpříma, jak byl zvyklý pohlížet na společnost.

Dickensovo psaní dokazuje, že kriticky psát o společnosti předpokládá schopnost truchlit pro ni. Zkraje roku 1843 prochází cornwallské doly, kde se po staletí těžilo všechno možné od kasiteritu po cín a měď, a popadá ho vztek nad bídou pracujících chlapců a dívek. Nedlouho poté navštěvuje Field Lane Ragged School, jednu z londýnských institucí pro výuku hladovějících, nevzdělaných dětí ulice a dělníků. Nad „Druhou zprávou Komise pro zaměstnanost dětí“ z února 1843 zvažuje pamflet s titulem „Výzva lidu Anglie jménem dítěte chudého člověka“, ale nakonec si žánr rozmyslí. V březnu rozhněvaně píše doktoru Southwoodu Smithovi, členu komise spoluzodpovědnému za tuto zprávu, s odkazem na svůj nový plán, jak zburcovat Anglii k boji proti dětské práci: „Určitě pocítíte, že na vás dopadne dvacetkrát větší síla než ta, kterou bych mohl vyvinout, kdybych se držel svého původního nápadu — dvacettisíckrát větší síla.“

V manchesterském Athenaeu, někdejším klubu společnosti pro „rozvoj a šíření znalostí“, ještě agituje za spojení sil pracujících a zaměstnanců v boji s negramotností skrze reformu vzdělávacího systému. Pár dní nato už ale definitivně rezignuje na politiku a vrhá se na psaní koledy, která dodnes zachraňuje Vánoce jako den, kdy se ještě pamatuje na společenskou chudobu, utrpení a nespravedlnost.

Vánoční koleda vzniká od října 1843. Rodina spisovatele se propadá do finanční tísně, manželka Catherine čeká pátého potomka a Dickens freneticky krouží kolem nočního Londýna. Po třiceti nachozených kilometrech usedá k psaní. A píše o sto šest. Závodí s dítětem na cestě. Střídavě „pláče a směje se a zase pláče a vyvádí způsobem zcela nevídaným“, kroutí hlavou jeho švagrová. Povídka je na světě za šest týdnů — poslední řádky vítá prosinec. Karikaturista John Leech rychle dodává ilustrace. Dne 19. prosince vychází Vánoční koleda poprvé — a snad nikdy naposledy.

Dnes i díky Vánoční koledě, s níž proslulo sousloví „Merry Christmas“, slavíme Vánoce, jak je známe. Spisovatelův životopisec Michael Slater nicméně připomíná, že cílem povídky nebylo pouze vydráždit společenské svědomí, ale také upozornit na hlubší nebezpečí společenské nevzdělanosti. Ostatně už jedna z postav povídky svým jménem připomíná: lhostejnost ohlupuje a hloupost činí lhostejným. Veselé Vánoce!