Olejová skvrna
„Role kultury v naší společnosti se za poslední dekády silně změnila a v podstatě je prorostlá politikou. Jako by náš vkus — i ten gastronomický — spolehlivě předpovídal naše hodnoty i politické směřování,“ píše v novém pravidelném sloupku Žena a život Anna Durnová.
Prostě nemám matchu!! Zde pouze italské espresso!!! Tato pasivně-agresivní cedule na mě vykoukla na dveřích jedné vídeňské kavárny. Než se pohoršíte, ať už nad tímto zeleným trendy práškem, který nám ničí tradiční kavárny, nebo naopak nad nabubřelostí kavárníka, pojďme si zahrát malou hru: Jak k té ceduli asi došlo?
Do dveří vstupují krásně odění turisté se skvělými telefony. Jedním dechem zdraví a ptají se: „Máte matchu?“ Nemá. Je jich čím dál víc. Vždycky stejné brýle, stejný přízvuk. „Máte matchu?“ A tak jednoho dne náš kavárník zařve jako tygr. PROSTĚ NEMÁM MATCHU! Je to Ital, který si tu otevřel kavárnu, jakou znal z domu. Dělá espresso — krátké, silné, al banco — a bude ho dělat, i kdyby trakaře padaly. Nejde jen o espresso, jde o kulturu, o krátké příběhy ze života lidí, kteří se rozhodli naladit na den, na chvíli se zastavit po obědě. Espresso, které je životním stylem, hodnotou, identitou. A do toho najednou jakási globalizovaná zelená tekutina, která představuje úplně jiný svět. Svět, ve kterém je fotografie nápoje stejně důležitá jako nápoj samotný. Svět měnící se před očima, který z italského espressa udělal příliš hořkou kávu, ovocné, kyselkavé a fermentované. Svět, kterému náš Ital nechce a nebude rozumět.
Komu přijde přehnané odvozovat od jedné kávy vývoj společnosti, toho možná zaujme výzkum kulturní polarizace amerického sociologa Daniela DellaPosty. V jedné své studii se ptá: Proč liberálové pijí latte? a připomíná, že role kultury v naší společnosti se za poslední dekády silně změnila a v podstatě je prorostlá politikou. Jako by náš vkus — i ten gastronomický — spolehlivě předpovídal naše hodnoty i politické směřování. Latte, espresso, matcha. Liberál, konzervativec, generace Z.
DellaPosta netvrdí, že pitím latte se z vás stane liberál. Nicméně pokud jste americkým liberálem, je vyšší pravděpodobnost, že budete pít latte — ne proto, že by káva měla ideologický obsah, ale proto, že funguje jako symbol kulturní příslušnosti. Lidé se zkrátka raději stýkají s těmi, kdo mají podobný vkus, podobné zájmy, podobné každodenní volby. A skrze opakovanou interakci se sobě čím dál víc podobají. Původně malé rozdíly mezi skupinami se tak postupně zvětšují.
Problém není ani tak toto vzdalování se, ale že se ideologická příslušnost chová jako olejová skvrna. Pomalu, ale vytrvale prosakuje čím dál hlouběji do každodenního života. Jako by už nešlo být „mimo politiku“. Jako by i lhostejnost byla politickým postojem. Vzniká svět, kde se z espressa nebo matchy vyvozuje barva volebního lístku.
A přitom přece jde pít espresso i matchu zároveň. Jestli bychom si někdy nemohli dovolit luxus nepřekládat každé gesto do politického jazyka. Možná by pak zbyl čas na to, sednout si jen tak ke kávě a matche společně. Anebo už to vážně nejde?