Madlenka Jiřího Kotena

Ironie, nebo patos? 
Čtenářsky klidně obojí, největší klasika přece patosem nešetří. Kdyby mělo jít o osobní krédo, pak pochopitelně ironie. Přihlásit se k patosu by znamenalo hazard se směšností. Kdo bude otevřeně tvrdit, že ho zajímají vášně?
Přiznávám ale, že jako člověk se dojmu snadno. Průzkum hranice mezi směsí životní zkušenosti, na kterou vás nikdo nedokáže připravit, a směšností sebedojímání je nakonec tématem mé básnické sbírky Směsné strofy. První střela na mě, hned do autorského srdce. 

Jakou vlastnost nejvíce odsuzujete na druhých?
Vadí mi přehnaná sebestřednost. Zdlouhavé nebo samolibé vypovídání o sobě. Ale zase: jak si neusnadňovat život vyprávěním o sobě samém? Možná proto mám rád psanou řeč, literaturu. Je neinvazivní, řeč sešitá pod hřbetem knihy. Zájem o náš živočišný druh úročím nejraději četbou. Někdy je to méně náročné než si v rozhovoru nasazovat účastný obličej. A z opačného konce: psaním se nikomu nevnucujete, čte jenom ten, kdo má zájem. 

Co vás vzrušuje?
Vzrušujících představ mám pořád hodně, kdybych to měl vztáhnout na literaturu, tak je tu množství odborných témat, kterým bych se rád věnoval jako literární vědec. Láká mě nacházet odpovědi na otázky, na které si nedokážu jednoduše odpovědět. Nebo by mě třeba bavilo psát dějiny polistopadové literatury, odvážně, pro dnešní publikum. Vzrušit mě ale dokáže i internetová aukce knihy, po které toužím, třeba lidové knížky nebo kolportáže. 

Váš největší strach.
O blízké. 

Na čem jste závislý?
Sběratelství. Můj otec sbíral autogramy. Byl vášnivý čtenář, pořizování knih by šlo také označit za sběratelství. I já kompletuji rozmanité ediční řady, oblíbené autory. Dochází mi, že už je to neduh, závislost, mám knihy na čtení jistě do tří set let. Chvíli se dokážu ukáznit, ale pak přijde recidiva. 

Co potřebujete, abyste byl šťastný?
Není toho málo, jistě blízkost blízkých, smysluplnou práci, spolehlivé informace o světě, možnost cestovat. A kvalitní literaturu, ale tu mám na tři životy, tam je to pojištěné. 

Váš největší zlozvyk.
Nejsem nijak důsledný ani zvláště výkonný. Jako literární teoretik nemožně rád vymýšlím projekty. S dotahováním nápadů či s precizním dokončováním je to mnohem horší. 

Vaše největší extravagance.
Sbírám krvavé romány. Tisícistránkové kolportáže. Je to drahé, nejspíš z toho přečtu jenom zlomek. Jenže jak se zkrotit, když se někdy objeví něco výjimečného? 

Nejpřeceňovanější kniha.
Nebudu ukazovat prstem. Ale hodně důležitých knih bych třeba viděl raději v běžných školních kánonech. Ze střední pořád přicházejí studenti s fosilní četbou: Krysař, R. U. R., Seifertova Maminka. Raději bych na seznamu viděl třeba Neffovy Trampoty pana Humbla nebo Macurova Informátora, důležité diagnózy češství. A totéž ve světové literatuře: raději Světlanu Alexijevičovou nebo Olgu Tokarczukovou než Dickense a Remarqua. 

Vaše nejčastěji užívaná slova nebo fráze.
Budu si dávat pozor, abych příště svedl odpovědět. 

Vaše iniciační kniha.
V různých fázích života bych mohl ukázat na několik iniciačních textů. Čtenářsky to mohou být třeba Tři mušketýři, nad nimi jsem asi objevil fyzickou libost ze čtení. Později snad Kunderovy eseje o románu, pomohly mi objevit pár autorů, které mám doopravdy rád. Gombrowicze třeba. Je tu Céline, Bernhard, Coetzee, Quignard. 

Váš nejoblíbenější domácí spotřebič.
Lampička nad postelí. Než jdu spát, nachystám si nějakou krátkou překladovou povídku nebo pár básní. Většinou něco, co nepotřebuji k plnění pracovních úkolů, Borgese, Cortázara, Nabokova, Buzzatiho. Když není síla na delší text, nějakou sbírku básní. Přeříkat si pár textů, pak cvak, když neudržím pozornost. 

Co je nejlepší na světě?
Když má člověk čas a prostor dělat si svobodně, co se mu zlíbí, a když přitom nikoho nepoškozuje? 

Co se vám v životě nedaří?
Padám do pastí slibů. Když je něco daleko, leccos odkývám, slíbím, neodhadnu, co to pro mne znamená. Taky nejsem praktický člověk, starost o domácnost nebo hlídání termínů splatnosti, to není moje silná stránka. 

Kdybyste uvízl ve výtahu, se kterým spisovatelem nebo postavou by to mělo být? 
Před jakýmkoli spisovatelem bych dal přednost duchapřítomnému jedinci, který si bude vědět rady. S postavami, to je lákavé, třeba s Nathanem Zuckermanem nebo s Dannym Smiřickým by bylo prima se potkat. 

Přiměla vás nějaká kniha udělat něco neobvyklého?
Běžně se mi stává, že mám chuť psát básně po přečtení cizí skvělé básně. Když jde třeba o text, jenž rezonuje s mou vlastní zkušeností, zatoužím vyjádřit tu svou. 

O čem mluvíte s AI?
Každý týden ji používám více. Třeba když připravujete literárněvědný projekt a vymýšlíte výstižné pojmy, je prima dostat okamžitou odpověď, jestli jsou vymyšlené návrhy srozumitelné. Zvykám si rychle, jako jsem si zvykl na internet, googlování nebo smartphone.

Kterou knihu právě čtete?
Na nočním stolku jich mám několik. Balabána, o kterém píše bakalářku můj student, nového Quignarda z Rubata, Landolfiho povídky v překladu Anny Kareninové, básnickou sbírku Pavilon kůstek Ewalda Murrera.

 
Jiří Koten (nar. 1979) je básník a literární teoretik.