Starej dobrej satanáš

Loni se Prahou prohnal duch doby. Trvalo mi ovšem téměř rok, než jsem si to uvědomil. O čem mluvím? Fanoušci komerčního rocku (jako jsem já) si vzpomenou, že v květnu do O2 areny přijela švédská kapela Ghost. Vystoupení bylo všeobecně označeno za triumf, což pak ostatně potvrdil fenomenální úspěch světového turné. Duch na sebe vzal podobu větru, který vane, kam chce (jak nás učí sv. Jan), a prohnal se celým světem. To by samo o sobě nebylo nic zajímavého, nebýt kontrastu s rokem 2022, kdy Ghost v Praze odehráli rozpačitou show před poloprázdným hledištěm, a nebýt toho, že nárůst popularity nelze snadno vysvětlit. Nehledejme za tím jen hudební kvalitu. Ta se za tu dobu zaprvé tolik nezměnila, zadruhé se jedná o projekt s výraznou symbolickou image, která je nedílnou součástí zážitku: Ghost je kapela satanistická. Zpěvák Tobias Forge se stylizuje do role černého papeže v ornátech a mitrách s obráceným křížem, satanská symbolika se vyskytuje ve většině textů. Něco se muselo změnit ve vztahu publika k této image. Než dojde k nedorozumění, je potřeba říct, že nejde o žádný „náboženský“ satanismus, který by uctíval nějaké zlé mocnosti. Projekt je zcela sekulární, jak Forge do omrzení vysvětluje. Jeho ďábel je ďábel popkultury 80. let, symbol myšlenkové nezávislosti a slasti. Co nás o tolik výrazněji táhne k této symbolice dnes oproti situaci před pár lety?

V době, kdy se Ghost připravovali na světovou tour, vydal italský filosof Franco „Bifo“ Berardi knihu Quit Everything (volně přeloženo: Vykašlete se na všechno). Aniž by o tom věděl, podal vysvětlení úspěchu popkulturně rockového ďábla. Teze Berardiho knihy je jednoduchá: žijeme v pekle. V pekle ekologického kolapsu, v němž na jedné straně tají ledovce, na druhé straně v mnoha oblastech chybí voda; v pekle nelidského dronového dohledu nad masami zoufalých uprchlíků; v pekle rutinních válečných zločinů; v pekle práce, která nepřináší stabilitu a zajištěnou budoucnost; v pekle síťové konektivity, která spolu se záludným virem zbavila lidstvo schopnosti zažívat rozkoš z tělesného dotyku a přesunula sex do internetových platforem podřízených logice sémiokapitálu…

Berardi proto vyzývá k přehodnocení deprese, univerzálního znaku našeho času. Deprese už není selháním, ale správným poznáním povahy doby. Jediná léčba je léčba symptomem: klíč spočívá v tom následovat depresivní impuls, tedy nedělat nic. Co by taky měl člověk dělat? Každá aktivita je buď nesmyslná, nebo natolik zapletená do řetězců globalizovaného násilí, že nelze uniknout komplicitě s těmi nejhoršími zločiny. Demokratická vláda dávno skončila, volby nemohou přinést alternativu k postupnému pádu světa do fašistické reakce na extrémní nerovnosti globálního systému. Žijeme v čase bezvýznamnosti jakékoli aktivity — naše vůle nic nezmůže proti algoritmickým rytmům které nás uvrhávají do politického rozkolu a ekologické katastrofy. Není jiné řešení než všechno opustit.

Srovnejte intro písně „Peacefield“ (tedy Mírové pole — chápejme v opozici k poli bitevnímu), kterou Ghost otevírali koncerty své tour:

Pieces of what could have been
Pieces of a shattered dream

Child, take your dark memories
Like seeds and plant them far from here
Sow them, feed them, through shine and rain
Your love will be born again.

Naše sny o demokracii, míru, prosperitě, toleranci, vlastním bydlení, kratší pracovní době, zajištěném stáří jsou všechny v prachu. Je jasné, že v tomhle světě se neuskuteční. Co jiného dělat než opustit bitevní pole ekonomické soutěže a zasadit zbytky našich snů do půdy jiného systému?

Není ale paradoxní, že by nás měl z pekla vyvést černý papež se satanským křížem na ornátu? Naopak. Naše peklo má přece křesťanský charakter. (Pro jistotu dodám, co se rozumí samo sebou: netvrdím, že by za situaci byly zodpovědné všechny podoby křesťanství, natož všichni křesťané.) Kdo pochybuje, ať se podívá na záběry Donalda Trumpa obklopeného skupinou pastorů, kteří na něj vkládají ruce a modlí se k Bohu, aby jejich vůdci daroval sílu v boji se zlem. Podívejte se na Trumpovu „duchovní poradkyni“ Paulu White, jak prohlašuje Trumpův Bílý dům za posvátnou zemi plnou svatého ducha a vyzývá k nekončícím válečným úderům. Proti tomu nás satanští následovníci ABBY vyzývají:

We are legion, join us
One day, fate will find a way through the marches of death
And right back to the bearer of light.

Ke světlu se musíme prodrat skrze smrt a najdeme ho tam, kde jsme dosud viděli právě jen (depresivní) temnotu — legie, na kterou text odkazuje, je jméno démona, který v Markově evangeliu nutí posedlého žít v hrobech. Jestliže jsou dějiny spásy západními dějinami, dospěly na svůj konec. Místo spravedlivého archanděla s planoucím mečem tu máme Trumpa, Netanjahua a Putina s atomovými hlavicemi. Loni na jaře se do O2 areny nahrnulo 20 000 lidí kvůli nejasnému pocitu, že jediná naděje je tyto dějiny opustit a zasadit střípky našich snů na mírovém poli pod ochranou světlonoše, který obrátí křížky na krku Karoline Leavitt i Aleny Schillerové vzhůru nohama. Alternativou je Poslední soud, kterému předsedá… asi J. D. Vance. Bůh nás chraň.