|
|

Proč lidé hráli divadlo na takovémto místě?

Teatroložka Lisa Peschel z University of York se více než dvě dekády zabývá divadelní kulturou v terezínském ghettu. V čem byly hry z koncentračního tábora specifické? A proč většinu tvořily komedie? Při příležitosti bohemistického kongresu s autorkou hovořil Kryštof Kočtář.

Přečíst celé
|
|

Víc než práce s textem

Akademie věd ČR v létě pořádá VII. kongres světové bohemistiky, jehož se zúčastní 250 expertek a expertů na český jazyk, literaturu a kulturu. V příštích měsících vám nabídneme rozhovory s některými z nich. Ten první s Michelle Woods, americkou translatoložkou a profesorkou anglické literatury.

Přečíst celé
|
|

Luxusní smrt

V Praze vystoupil Reinhold Messner. Uhrančivé vyprávění zahájil vzpomínkou. Narodil se v údolí a vždy toužil po světle. Když poprvé zdolal nejvyšší vrchy Jižního Tyrolska, věděl, že té krásy se nikdy nenabaží. A že ho to asi zabije. Na krásu se ale dá umřít i méně dramaticky, píše Václav Sklenář.

Přečíst celé
|
|

Po boku Gándhího a Kinga

Pete Hegseth nedávno bezděky oživil slavný projev Tarantinova Julese předtím, než zastřelí bezbranného muže. Ač rámován láskou, je to proslov plný agrese. Václav Sklenář ve svém sloupku připomíná jinou filmovou repliku, která jako by reagovala právě na toto násilí. Poslouchejme Alberta Rosenfielda!

Přečíst celé
|
|

Sedm svatých řádků

Jsou současné katolické proudy skutečně tak liberální, jak se prezentují? Písmo se zaříká rovností, ale pokud jde o ženy, dodnes měří dvěma metry. A jsme opět u toho: kolik žen se vejde na špičku jehly? Je tu třetí dubnový sloupek filosofa Václava Sklenáře.

Přečíst celé
|
|

Nebuď ubrečenej

Důvodů k pláči máme každý den mnoho. Trump se zase rozhodl zničit svět. Zase jsme úspěšně dolétli k Měsíci. Zase stovky lidí padly za oběť aktuálním válkám. Možná to není od věci – totiž zaplakat. Václav Sklenář se v návaznosti na amerického esejistu Marka Edmundsona zamýšlí proč.

Přečíst celé
|
|

Starej dobrej satanáš

Máme tu Velikonoce. I v zemi, která má pověst jednoho z nejzarytějších evropských ateistů, slavíme největší křesťanský svátek — po svém, ale přece. Václav Sklenář, filosof a pedagog, přichystal na duben sérii čtvrtečních sloupků. Ten první je právě o překvapivém revivalu víry. I pro bezvěrce.

Přečíst celé
|
|

Šestnásť poznámok o viere

Pavel Sibyla přináší svůj závěrečný sloupek pro Host: „Tento text vyjde týždeň pred Veľkou nocou a keďže viera hrá v mojom živote ak nie hlavnú, tak určite vedľajšiu rolu, rozhodol som sa rozlúčiť s čitateľmi h7o.cz pár postrehmi na túto tému.“

Přečíst celé
|
|

Kde hľadať nádej

Podle Pavla Sibyly na tom v Česku ještě nejsme tak zle. „Ak mám pravdu,“ píše slovenský spisovatel ve svém třetím březnovém sloupku, „a ozajstná slovenská cesta vám nehrozí, potom aj vaša mrchavá doba je iná, ako tá naša. A odlišný by mal byť i návod, ako ju premôcť.“ O co se tedy opřít?

Přečíst celé
|
|

Na polceste medzi sovietskym človekom a večným mestom

Mezi Bratislavou a Římem, mezi současným a budoucím Slovenskem. Pavel Sibyla se ve druhém březnovém sloupku zamýšlí nad tím, jak se v posledních letech tvaruje slovenská občanská společnost.

Přečíst celé
|
|

Normalizácia po slovensky

Březen je tu, v něm další válka a další převracení otázek po tom, co je ještě normální. Pavel Sibyla, slovenský spisovatel a publicista, přijal výzvu věnovat Hostu sérii březnových sloupků. Ten první je o vnitřní normalizaci na pozadí něčeho, co možná zkratkovitě nazýváme normalizací po slovensku.

Přečíst celé
|
|

Smějící se bohové

S Ondřejem Galuškou se bohužel smějeme naposled. Tentokrát nad smíchem bohů. Ačkoli mnozí bohové už pro leckoho nejsou mezi námi, božský šprým a smích přetrvaly a některé se teď jakoby s tajícími ledy uvolňují. Jednoho z toho mrazí. Čtení Galuškova sloupku může způsobit i záchvat.

Přečíst celé