Cítil jsem potřebu vystoupit z knižního koloběhu

Po 35 letech jste prodal vlastní nakladatelství Práh. Jak k takovému rozhodnutí člověk dospěje?

Uvedu takový příklad: V březnu vždy počítáme honoráře autorům za prodeje v předchozím roce. V případě Práhu to obvykle znamenalo doplatky více než 2 miliony korun. Takže vyúčtujete, poplatíte — a v té chvíli se vás distributoři začínají ptát, co chystáte na vánoční trh. Takže ten koloběh je jedním z důvodů. Cítil jsem potřebu z toho vystoupit a změnit ve svém životě vnímání ubíhajícího času. A kromě toho, samozřejmě, jsem už cítil jisté opotřebení, což se promítne třeba v nižší ochotě pouštět se do dlouhodobějších náročných projektů.

Jak se za tu dobu vlastně proměnila nakladatelská praxe?

To se vůbec nedá srovnat. Dnes na ty rané devadesátky vzpomínám rád — bylo to dobrodružné období, i když tehdy jsem to tak nevnímal — už v neděli večer jsem byl vystresovaný, co se bude dít v pondělí. Neměl jsem žádné zkušenosti s podnikáním, s nakladatelským oborem, s nutností postarat se sám o sebe. Bydlel jsem v přízemní dvougarsonce na sídlišti v Bohnicích a tam jsem knihy skladoval. Přijel kamion plný Krkonošských pohádek, já je všechny vynosil dovnitř — nosnost stropu jsme neměřili. Pak přijížděli stánkoví prodejci — tehdy se knihy prodávaly i na stáncích u vstupů do metra a na nádražích — i a knihy jsme zase nosili ven. Rovnou jsem je kasíroval v hotovosti, protože pokud by nezaplatili hned, tak už bych je nejspíš nikdy neviděl.

A další zkušenost, kterou si dnes už nikdo neumí představit: Knihu Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše jsem tiskl na Slovensku. Kamion ale musel projít celnicí v Praze. Jenomže neexistovaly mobily, takže jsem vůbec netušil, kdy přijede. Často jsem tam strávil čekáním celý den a někdy se tam musel ráno vracet.

Bez mobilů a mailu si už dnes podobnou práci nejde skoro představit…

No u telefonní budky mě málem lynčovali. První měsíce jsem doma totiž neměl telefon — ten jsem získal až později za úplatek. Takže jsem chodil s hrstí drobných do budky. Nebyl jsem ale sám, tvořily se tam fronty a lidé byli nepříčetní.

I v těchto podmínkách jsem v roce 92 vydělal prvních 400 tisíc, což bylo tehdy dost peněz. A v roce 93 už první milion.

Nejste jen nakladatel, ale rovněž spisovatel. Kde teď budete vydávat?

Řekl bych to naopak: Spisovatelem jsem odjakživa a nyní jsem byl nějakou etapu svého života také nakladatelem, což pro někoho možná zproblematizovalo pohled na mne jako spisovatele. Své knihy jsem většinou vydával v jiných nakladatelstvích, knihy pro dospělé momentálně vydávám v nakladatelství Euromedia, kde se připravuje na tento podzim vydání rozsáhlého románu z daleké budoucnosti. Dětské knihy jsem si částečně vydával sám a zatím mohu v Práhu pokračovat. Pak se uvidí.

Necháváte si pod novou značkou Maharal část produkce pro zahraniční turisty. Zrovna o podobné produkci se často píše, že ji nejvíce ohrožuje AI. Nebojíte se v tomto segmentu konkurence umělé inteligence?

Já nevydávám průvodce, ale knihy s přesahem. Patří sem třeba i můj Václav Havel — mocný bezmocný ve 20. století nebo Pražský golem, rabi Low a moje židovská duše. Vycházím z toho, co si i já sám rád ze zahraniční cesty přivezu. A zatím to spolehlivě funguje.

Chcete se prý také více soustředit na práci v SČKN. Co je aktuálně nejdůležitější agenda Svazu?

Chceme se soustředit na čtenářství. Už 23. 4. odstartuje kampaň ČTI ZA NÁROĎÁK! Nakladatelé se na ni sami složili. A nebude to taková ta běžná kampaň, kdy si milovníci knih navzájem potvrzují, že číst je dobré. My chceme oslovit a informovat celou společnost a hlavně ty, kteří se ke čtení tak často nedostávají.

Ale zvažuji i širší společenské angažmá za hranicí našeho oboru.

Ivan Pilip z nakladatelství Bourdon akvizici Prahu v jednom rozhovoru vysvětloval snahou nepropásnout „koncentraci trhu“. O konsolidaci knižního průmyslu se mluví všude ve světě. Očekáváte další podobné akvizice?

Asi ano — je to jednak ekonomický trend a jednak záležitost generační obměny, kdy zakladatelé ze začátku 90. let se dostávají do podobné pozice, v jaké jsem byl já.

Když zůstaneme u české literatury, pak momentálně se asi nejvíce řeší postup Ministerstva kultury — například zrušení druhého kola grantů na podporu vydávání knih nebo letošní stopka pro projekt Česká knihovna. Jste jako Svaz s ministerstvem v kontaktu a konzultujete některé tyto kroky?

Ano, s ministrem jsem se sešel jednou sám a jednou v širším formátu. Tam jsem ho přímo konfrontoval ohledně projektu Česká knihovna a ohledně nevypsání jarního kola grantů. Tvrdili mi, že důvodem bylo jen rozpočtové provizorium, ale ukazuje se, že je to celé zamlženější. V nejbližších dnech se ukáže, jak to doopravdy myslí.

K úplně nejširšímu kontextu: poslední měsíc sledujeme kvůli americko-izraelskému útoku na Írán energetickou krizi a v delším horizontu přijde patrně i nějaká inflační vlna. Projevuje se to už nějak v přístupech a plánech nakladatelů a knihkupců?

Už nám píšou tiskárny, že nemohou garantovat podzimní ceny materiálu. Takže je to velmi nepříjemné. Mne už se to naštěstí tolik netýká.