Nezlomná kyjevská bohemistika

Jak byste charakterizovala současné studenty bohemistiky Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka? Je tato generace něčím příznačná?

Na místní katedře slavistiky dnes studují dvě skupiny studentů studijního programu „Český jazyk a literatura a anglický jazyk“ a rovněž dvě magisterské skupiny zaměřené na český jazyk, literaturu a kulturu. Všichni tito studenti nastoupili na univerzitu po plnohodnotné invazi Ruské federace na Ukrajinu, takže celé jejich studium probíhá ve stínu války. Výuka nebyla přerušena, ale my — vyučující i vedení univerzity — jsme nuceni se neustále přizpůsobovat extrémním podmínkám, které se den ze dne mění. Na všechny naše studenty jsme nesmírně hrdí. Tato generace pro nás představuje nejen obrovskou odpovědnost, kterou vůči ní chováme, ale svou vytrvalostí, zralostí a odhodláním i velký zdroj inspirace.

Jaké konkrétní nároky situace klade na studenty, jaké na pedagogy?

Výuka dříve probíhala v rámci možností prezenčně, kvůli neustálým leteckým poplachům se vyučující i studenti opakovaně uchylovali do krytů, kde se snažili ve výuce pokračovat. Od začátku letního semestru aktuálního akademického roku ale výuka probíhala výhradně online. Tento režim je dost náročný zejména kvůli rozsáhlým škodám na kritické infrastruktuře, které často znamenají dlouhodobé výpadky elektřiny, někdy i vytápění v domácnostech a univerzitních budovách. Mnohdy je elektřina odpojena dvanáct hodin i déle, což zásadně komplikuje každodenní život i samotnou možnost studovat a vyučovat. V Kyjevě je v posledních týdnech elektřina k dispozici třeba jen dvě hodiny denně. Mimořádně chladná zima letošního roku a barbarské ostřelování ukrajinských měst představují pro naše studenty i vyučující ohromnou výzvu. Přesto naši bohemisté ve studiu nepolevují. I v těchto podmínkách hledají způsoby, jak se připojit k výuce, účastnit se online konferencí a zůstat v kontaktu s univerzitou. Často se tak děje v tzv. bodech nezlomnosti — zvláštních prostorách, kde je k dispozici internet a možnost dobít notebook či mobilní telefon. Pro mnohé každodenní zkušenost.

Mají rodiče vašich studentů za těchto podmínek studium svých dětí jako prioritu?

Myslím, že ano. Rodiče našich studentů mají různé finanční možnosti, ale všichni podporují přání svých dětí studovat. Dělají vše, co je v jejich silách, aby jim zajistili důstojné podmínky pro vzdělávání. Často jsou to právě mladí lidé — naši uchazeči a studenti — kdo trvá na tom, že chtějí zůstat ve své vlasti a získávat vzdělání zde. Samozřejmě, když studenti opouštějí zemi v rámci programů akademické mobility, tak si rodiče mohou na chvíli vydechnout, protože nikde na Ukrajině se dnes nemůžete cítit bezpečně.

Jakými prostředky jako pedagožka můžete při dennodenním válečném stresu udržovat a podporovat víru studentů nejen ve studium, v jejich osobní budoucnost, ale i ve společnost obecně?

Přiznám se, že mi velmi často víra v budoucnost chybí. Zároveň mě setkávání s mladými, jejich rozhodnost učit se navzdory všemu, jejich optimismus a energie nutí držet laťku. Nevzdávat se. Zvlášť silné je to ve chvílích, kdy se po probdělé noci způsobené mnohahodinovým raketovým a dronovým útokem připojuji k Zoomu bez větších nadějí, že se někdo ze studentů dokáže ozvat — a pak vidím, že se přece jen připojili!

Jak hluboké má bohemistika na vaší univerzitě kořeny a jaká je její současná tvář?

Studium dějin Česka, českého jazyka a literatury bylo na Kyjevské univerzitě svatého Vladimíra zahájeno v 50. letech 19. století. Po obnovení katedry slovanské filologie v roce 1947 její vedoucí, L. A. Bulachovskij, zavedl systematickou přípravu odborníků v oblasti polonistiky a bohemistiky, která od té doby probíhá nepřetržitě. V průběhu reformy vzdělávacího systému Ukrajiny docházelo ke změnám i v programu přípravy bohemistů. Tento studijní program byl vytvořen v roce 2020 s využitím zkušeností získaných v rámci předchozí bakalářské studijní programové nabídky „Český jazyk a literatura (včetně překladu), ukrajinský jazyk a literatura“. V nové akreditaci z roku 2024 byla upravena volitelná část programu, upřesněn obsah i kreditová dotace odborných předmětů, posílena translatologická složka studia a revidovány programové kompetence i očekávané výsledky učení. Program je průběžně dále rozvíjen a zájem o bohemistiku jako studijní obor zůstává stabilní. Studium bohemistiky je pro naše studenty bezpochyby perspektivní v kontextu rozšiřování česko-ukrajinské spolupráce jak v ekonomické, tak v politické oblasti. Nejvíce s ohledem na to, jak velkou pomoc poskytuje Česká republika našim lidem a našemu státu během této války.

Se kterými institucemi či jednotlivci kyjevská bohemistika přímo na Ukrajině spolupracovala či spolupracuje?

Katedra udržuje dlouhodobou spolupráci s Velvyslanectvím České republiky na Ukrajině a s Českým centrem v Kyjevě. Tereza Soušková i její předchůdkyně, Lucie Řehoříková, se opakovaně setkávaly s našimi studenty nejen v prostorách Českého centra, ale i v univerzitních učebnách. Představovaly činnost Českého centra, odpovídaly na dotazy studentů a podporovaly je k účasti na společných akcích. Velvyslanectví České republiky a České centrum přispívají k rozšiřování knihovních fondů ústavu o klasickou i současnou beletrii, odbornou literaturu a periodický tisk.

Naši absolventi nacházejí uplatnění jak na Velvyslanectví, tak v Českém centru, vyučují češtinu na kurzech pořádaných Českým centrem a zapojují se do překladatelských projektů. Například pro vydání antologie českých povídek U Čechů v roce 2021 některé z povídek přeložily absolventky bohemistiky z předchozích let.

V květnu 2025 získala naše studentka Alina Molčanová první místo v 11. ročníku Mezinárodní překladatelské soutěže Susanny Roth, kterou pořádá České centrum.

Katedra zároveň udržuje a rozvíjí odborné kontakty s ukrajinisty na univerzitách v Olomouci a Brně. Na těchto pracovištích působí také absolventi kyjevské bohemistiky, kteří dnes již spolupracují s katedrou jako hostující vyučující a podílejí se na výuce formou hostovských přednášek pro studenty v Kyjevě.

Jakým konkrétním výzkumným tématům se nyní věnujete?

Mé vědecké zájmy se soustředí na komparativně-historické studie slovanských literatur — především české, ukrajinské a běloruské — a rovněž na postkoloniální a imagologické analýzy, které odhalují nové souvislosti a perspektivy ve studiích a interpretacích uměleckých děl. Například romány Petry Hůlové Čechy, země zaslíbená a Michala Viewegha Účastníci zájezdu, v nichž mě primárně zajímají zobrazení ukrajinských gastarbeiterů z pohledu českých autorů, nebo obrazy volyňských Čechů v románu Edy Kriseové Kočičí životy. Předmětem zkoumání imagologie jsou cizí kultury a mentální stereotypy, tedy jakým způsobem autoři zachycují odlišné kulturní kontexty, mentality a sociální zkušenosti.

Jakým způsobem se odráží válečný stav na volbě vašich výzkumných témat a naplňování výzkumných záměrů? Je válka předmětem vašich imagologických analýz?

Válka změnila všechno, nejen naplňování výzkumných záměrů, ale především optiku i způsob vnímání uměleckého díla. Imagologické studie slovanské literatury, zvláště ty napsané a vydané v posledních letech, představují hodnotné pole pozorování, nicméně pro seriózní závěry a vyvážené souhrny ještě nenastal čas. Obrazy Vlastního a Cizího v této válce, stejně jako v předchozích konfliktech — umělecké i publicistické, textové i vizuální — jsou emocionálními a závažnými svědectvími nejen pro budoucí hodnocení a vědecké výsledky. Ale co je velmi důležité, i pro vyplývající právní rozhodování. Před několika lety mě velmi zajímalo analyzovat román Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války právě z imagologické perspektivy, protože významná část událostí díla se odehrávala na území současné Ukrajiny. Švejkova cesta východní Haličí vedla ukrajinskými městy a městečky Mukačevo, Stryj, Sokal, Brody, kde se čeští vojáci setkávají s místními rolníky, kteří jsou stejně jako oni oběťmi války. V Haškově románu jsou národní charakteristiky velmi výrazné.

Jaký příspěvek jste si připravila pro sedmý kongres světové bohemistiky, jehož tématem je „literatura a jazyk(y) v dialogu“?

Mé téma zní „Ukrajina a její imagologické projekce v moderní české próze“. Ve svém příspěvku plánuji představit to, jak se obrazy Ukrajiny a Ukrajinců měnily v dílech českých spisovatelů od Michala Viewegha, Haliny Pawlowské a Petry Hůlové až po Alexeje Sevruka a dalších pod vlivem politických a společenských proměn uvnitř samotné ukrajinské společnosti. Imagologické projekce tématu Ukrajiny v současné české literatuře představují významný indikátor aktuálního literárního a sociokulturního diskurzu česko-ukrajinských vztahů i mimoliterárních dimenzí této interakce.

Olena Pogrebnyak (nar. 1970) je kandidátka filologických věd, docentka Katedry slovanské filologie Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka, specialistka na český a ukrajinský jazyk a literaturu. Vyučuje předměty z dějin české a běloruské literatury, kultury a praktický kurz českého jazyka a zabývá se komparativním výzkumem slovanských literatur a kultur, zejména mezislovanskými kulturními vztahy, problematikou uměleckého překladu a postkoloniálními studiemi. Je autorkou více než čtyřiceti publikací: monografií, učebních příruček a vědeckých článků. Letos se poprvé zúčastní kongresu světové bohemistiky.

Veškeré informace k letošnímu Bohemistickému kongresu najdete pod tímto odkazem.