Konec malého knihkupectví
Nikoho nejspíš nepřekvapí, že malá knihkupectví jsou v posledních letech nucena zavírat, a to nejen z ekonomických důvodů. Příkladem je poslední pobočka knihkupectví Scavino, která se nachází v brněnské Dětské nemocnici.
Malá rodinná knihkupectví, jejichž životaschopnost stojí a padá na modelu tradičních kamenných prodejen, jsou na dnešním digitalizovaném knižním trhu velkou vzácností. Mnoho z nich postupně mizí, protože si cenou ani nabídkou nemohou dovolit konkurovat řetězcovým prodejnám. Knihkupectví Scavino, jež se zaměřuje výhradně na přímý prodej knih a jiného zboží koncovému uživateli, je v tomhle ohledu nicméně unikátním příkladem. Není nucené zavřít kvůli nesoběstačnosti, nýbrž kvůli místu, které v Dětské nemocnici zabírá a které je „až příliš výhodné“, a proto se je nový ředitel Vladislav Vajdák chystá využít jinak.
V zájmu urychlení urgentní péče o dětské pacienty mu to sice nelze mít úplně za zlé, přesto lze likvidaci knihkupectví, které dokázalo v unikátní podobě přečkat postupnou monopolizaci knižního trhu, digitalizaci a stejně tak covidové i postcovidové období, z druhé strany považovat za nešťastnou. Pan Roberto Scavino, který knihkupectví po celá desetiletí provozuje, považuje existenci svého podniku za důležitou především proto, že pro malé pacienty a jejich rodiče představuje alespoň chvilkový únik z prostředí nemocnice, kde někdy tráví i celé dny. „Únik“ jako argument ale zjevně nestačí. Knihkupectví musí být na konci letošního července nadobro uzavřeno.
V publikaci Čtenáři, autoři, nakladatelé a knihkupci v době covidové a postcovidové shrnují autoři Jan Halada, Irena Prázová, Kateřina Turková a Adéla Fejfarová zhruba na sto čtyřiceti stranách, co se během pandemie změnilo v knižním průmyslu. Poukazují na nové trendy, které tato nečekaná situace přinesla a které ani po konci pandemie nevymizely. Upozorňují rovněž na problematiku změn čtecích návyků u českého čtenářstva, ke kterým došlo jak v důsledku pandemie, tak digitalizace. Ještě před pandemií covidu totiž začaly nabírat na popularitě e-knihy a audioknihy. Tím pochopitelně dochází také ke změně marketingových trendů, v nichž dnes hraje prim internet a zejména pak sociální sítě.
Na knihkupectví Scavino jako by tyto výhrůžky přítomností neplatily. Jeho podoba se přes čtyřicet let takřka nezměnila, výjimkou je snad jen tablet u pokladny, který zaměstnancům knihkupectví ulehčuje práci s prodejem. Knihkupectví je po celou dobu své existence zároveň plně soběstačné i bez webových stránek a sociálních sítí, které by nabízely další možnosti propagace a také pravidelné interakce se zákazníky mimo fyzický prostor prodejny.
Když dnes do prodejny vstoupíte, bude připomínat spíše obchod se smíšeným zbožím. Právě díky prodeji hraček, papírenských potřeb nebo pěnových míčků pro rehabilitující pacienty byl provoz knihkupectví dlouhodobě udržitelný. Pan Scavino za svou letitou praxi vybudoval stabilní vztahy s rozmanitou sítí distributorů a našel tak uspokojivý kompromis mezi nabídkou (nejen dětských) knih a jiného zboží poptávaného zákazníky. Přizpůsobení se potřebám stálých zákazníků v podobě rodičů pacientů a zaměstnanců nemocnice se samo o sobě stalo klíčovou prodejní strategií. V tomto specifickém zázemí mohlo knihkupectví dlouhodobě fungovat bez potřeby následovat novodobé trendy.
Dle vlastních slov odchází pan Scavino do penze se ctí. Zda je pro chod nemocnice důležitější zefektivnit urgentní příjem, nebo podporovat provoz malého knihkupectví, není pochopitelně téma k diskusi. Z pozice aktivního čtenáře a zákazníka je však dobré si občas připomenout, že prodej knih koncovému uživateli je ovládán především nejsilnějšími hráči, kteří se na trhu pohybují, kam už dnes patří i přeprodeje knih skrze platformy, jako je Knihobot.
Současné ekonomické podmínky malým knihkupectvím nepřejí a internetové trendy jsou příliš proměnlivé na to, aby se jim okrajoví knihkupci zvládali přizpůsobovat. Podobně jako v případě pana Scavina jsou majitelé malých knihkupectví často schopní udržovat své podniky při životě pouze za velmi specifických podmínek. Literatura ovšem požaduje rozmanitost, ne pohodlí a jednoduchost. Z této podstaty ji proto vždy bude možné nalézt na místech, kde bychom to nečekali, na místech, která byla pozapomenuta. Dokud je čtenáři mají chuť objevovat, snad lze jejich směřování k úplnému zániku ještě alespoň na chvíli pozdržet.