Přihořívá

Nebude mít tvář apokalyptické katastrofy jako záplavy nebo hurikán, jeho účinky ovšem dokážou být ještě smrtonosnější. Horko zabíjí tiše, podobně jako v Paříži v roce 2003, kdy v důsledku vlny veder zemřelo na patnáct tisíc lidí. S převozem jejich těl tehdy musela pomáhat armáda, skladovala je v chlazených stanech a potravinových skladech, protože krematoria nestíhala mrtvé přijímat. Lidé, kteří se po víkendech vraceli domů, nacházeli své sousedy v mansardových bytech pod rozpálenými pozinkovanými střechami, jak se „doslova upekli jako v troubě. […] Kvůli všudypřítomnému mrtvolnému zápachu musely být evakuovány celé činžovní domy“. 

Zní to všechno expresivně a alarmisticky a Goodellova kniha je místy alarmistická až otravně. Ostatně první věta je překladem originálního názvu knihy, jejíž podtitul zní Život a smrt na spálené planetě. To ale neumenšuje naléhavost problému, kterému se autor věnuje. Goodell je novinářem časopisu Rolling Stone a environmentálními tématy se zabývá přes dvacet let. Renomé si vydobyl především svou předchozí knihou The Water Will Come Rising Seas, Sinking Cities, and the Remaking of the Civilized World (Až přijde voda. O stoupajících mořích, mizejících městech a přebudování civilizovaného světa, 2017), kterou deník The New York Times zařadil mezi nejlepší knihy roku. Mezi jeho dřívější práce patří například Big Coal (Uhelná velmoc, 2006) nebo How to Cool the Planet (Jak ochladit planetu, 2010). V americkém veřejném prostoru má zkrátka pozici respektovaného autora.

V souboru čtrnácti aktuálních reportáží postupuje vždy podobně. Svou argumentaci opírá o konkrétní případy, které líčí s reportérskou zaujatostí a poutavě je prokládá vědeckými daty. Popisuje týden v pakistánském Džakobábádu, jednom z nejžhavějších měst na světě, kde teploty každý den přesahovaly 52 stupňů Celsia. Vypráví tragický příběh guatemalského migranta Sebastiana Peréze, který zemřel na přehřátí při práci na polích v oregonském Willamette Valley — v oblasti, která byla kdysi považována za klimaticky přívětivou. Thriller v jeho podání připomíná osud kalifornské rodiny Gerrishových, která se v roce 2021 vydala na krátký výlet a byla nalezena mrtvá — včetně svého psa — na turistické stezce pouhých několik minut jízdy od svého domova. Příčinou smrti nebylo uštknutí hadem nebo otrava toxickými řasami, jak se původně předpokládalo, ale prudký nárůst teploty.

Příběhy jsou to možná anekdotické, ale Goodell je nevypráví jen pro efekt. Propojuje je s vědeckými poznatky o fungování lidského termoregulačního systému a vysvětluje, proč jsou přibývající vedra — navíc v kombinaci s vysokou vlhkostí — neslučitelná s lidským životem. A proč bude takových klimatických situací přibývat a jaké další důsledky to s sebou nese pro lidskou civilizaci i ostatní přírodu. 

Postupuje systematicky od polárního kruhu k tropům, mapuje místa nejrychlejších klimatických změn a jejich dopady — od tajících ledovců a trpících korálů až po komáry přenášející malárii, kteří se s oteplováním stěhují stále výš na sever. V reportáži z indického Čennaí dokumentuje, jak vedro a nedostatek vody dopadají na nejchudší vrstvy obyvatel, a překvapivá může být kapitola o klimatizaci, která odhaluje paradox současného boje s vedrem. Její masové používání totiž sice umožnilo osídlit dříve neobyvatelné oblasti, současně však zatěžuje energetické zdroje a přenosovou soustavu. Goodell proto varuje, že v brzké budoucnosti může dojít k blackoutům, kdy vedro paralyzuje celá města a domovy tisíců lidí promění v tepelné pasti. Technologické řešení se stává součástí problému.

Goodellova kniha balancuje mezi kvalitní investigativní žurnalistikou a varovným environmentálním svědectvím. Autor se nebojí dramatických metafor, ostatně už v prologu rozehřívá čtenáře: „Slunce se podobá hlavni pušky, která míří přímo na vás. Rostliny vypadají, jako by plakaly. Všechny barvy blednou. Vzduch je cítit spáleninou.“ Popisy z navštívených míst jsou sice střízlivější, ale i tak se nad texty tetelí otázka, zda autor utrpení tamních obyvatel a jejich socioekonomickou realitu neredukuje na dystopickou kulisu.

Nejzásadnější slabinou knihy je však nedostatečné rozpracování adaptačních strategií. Jen málo se dozvíme o pasivních chladicích systémech nebo inovativních urbanistických a krajinných řešeních. Goodell zmíní právní návrhy na ochranu zemědělských dělníků, minimální prostor však věnuje technickým a finančním překážkám při zavádění alternativních zdrojů nebo ekonomickým dopadům adaptačních opatření. Vedro tak ve výsledku nabízí působivý, vědecky podložený obraz problému. V době, kdy o klimatické změně pochybuje snad už jen Václav Klaus a Petr Macinka věří, že klimatickou krizi magicky zrušil jedním blábolem, už ale není třeba strašit, co nás zabije dřív. Podstatnější je hledat cesty, jak se na klimatické změny adaptovat. 

Jeff Goodell: Vedro. Život a smrt na spálené planetě
Přeložil Petr Ondráček.
Host, Brno 2024
421 stran