Gatsby žije!

Přechod uměleckých děl do volné domény (anglicky public domain), v níž lze s dílem libovolně manipulovat nakladatelsky i autorsky, představuje nejen na knižním trhu důležitou agendu. V rámci Evropské unie je v současnosti nastavena doba ochrany autorských práv k dílu na dobu života autora a sedmdesát let po jeho smrti, což dle všeobecně přijímaného názoru poskytuje dlouhodobou právní jistotu pro držitele autorských práv. Každé komerční či umělecké využití pak podléhá souhlasu držitele práv, respektive autorským poplatkům.

Ve Spojených státech amerických platí poněkud odlišná legislativa. Na rozdíl od nás se totiž v USA bere v potaz doba, jež uplynula od vydání konkrétního díla, nikoli doba od úmrtí autora. Dochází tedy k zajímavým situacím, kdy od jednoho autora jsou ve volné doméně knihy, které vydal zamlada, zatímco ty, jež sepsal v pokročilém věku, na své osvobození musí třeba desítky let počkat. V současnosti je tato doba stanovena na devadesát pět let. Seznam volných děl v Evropě a ve Spojených státech se tak často liší. Oba kontinenty se nicméně v praxi scházejí v tom, že v lednu každého roku dojde k nakladatelské explozi děl zrovna zbavených licenčních okovů. 

Za oceánem na to obvykle jdou trochu jinak než v Evropě a nesoustředí se pouze na vydání původního díla. V lednu roku 2021, kdy ve Spojených státech přišla řada na některá kanonická díla vydaná v roce 1925, tak v různých podobách a adaptacích vycházejí Velký Gatsby Francise Scotta Fitzgeralda a Paní Dallowayová Virginie Woolfové. A zatímco u druhého zmíněného díla jsme se dočkali využití literární materie v jiném díle už před skoro dvaceti lety — v Pulitzerem oceněném románu Hodiny Michaela Cunninghama, předloze veleúspěšné filmové adaptace s hvězdným obsazením —, u Gatsbyho bylo zatím až na výjimky ticho po pěšině.

Nyní si to ovšem nakladatelé i autoři vynahrazují mírou vrchovatou. Je pravdou, že Fitzgeraldovo opus magnum vyšlo již přede dvěma lety s předmluvou dvojnásobné laureátky Národní knižní ceny Jesmyn Wardové (u nás známé díky českému vydání jejího románu Píseň zbloudilých duší), jen za uplynulý měsíc je však doplnila hned čtyři další vydání rozšířená o předmluvy předních prozaiků či literárních kritiků a v březnu bude následovat vydání páté.

Pokud dáváte přednost invenci před pouhou kritickou interpretací, američtí nakladatelé si pro vás přichystali celou řadu dalších lahůdek. Sejmutí ochrany totiž také znamená, že současní autoři mohou využít literárních postav z díla a představit je v jiném světle, či rovnou v jiném žánru či formě. Známá kreslířka a ilustrátorka K. Woodmanová-Maynardová tak adaptovala Gatsbyho do podoby grafického románu a doposud málo známá prozaička Kristen Briggsová pro změnu vydala knihu The Great Gatsby Undead (Velký nemrtvý Gatsby), v němž protagonista — vzhledem ke zvolenému názvu poměrně nepřekvapivě — vystupuje jako upír s odporem ke „slunci, česneku a čemukoli stříbrnému“. O adaptaci absolutně neznámého B. A. Bakera s původním názvem The Gay Gatsby, který jistě netřeba laskavému čtenáři překládat, jenž ovšem zaujal i například takové The New York Times, zde raději pomlčme.

A tak zřejmě nejserióznějším pokusem o zpracování příběhu a postav Fitzgeraldova díla prozatím zůstává román Nick Michaela Farrise Smitha. Název prozrazuje, že autor se soustředil na poměrně opomíjenou, ač kriticky nesmírně zajímavou postavu vypravěče Fitzgeraldova Gatsbyho, Nicka Carrawaye. Farris Smith popisuje Nickův život před setkáním se záhadným milionářem na Long Islandu, především pak jeho prožitky z první světové války a depresivní deziluzi, jež po ní následovala. V tom se Farris Smith blíží vylíčení válečných zkušeností románových postav zmíněné Woolfové či Fitzgeraldova generačního souputníka Ernesta Hemingwaye. Jak podotýká jedna z recenzí, je zajímavé dočíst se něco o postavě, která doposud zůstávala ve stínu, a Farris Smithovo plastické vylíčení člověka v době „před Gatsbym“ čtenáře zaujme, avšak zároveň je složité uvěřit, že jde stále o tutéž postavu, která u Fitzgeralda nešetří ironickým odstupem a vtipnými poznámkami na adresu ostatních. Prostě ne vždycky se všechno povede. Na druhou stranu, tohoto Nicka si v lednu roku 2021 můžeme číst jen díky onomu výše zmíněnému pravidlu. Farris Smith totiž přiznal, že svou knihu napsal už před několika lety, ovšem kvůli případným licenčním sporům čekal s vydáním až do letoška. 

A američtí čtenáři už teď vědí, že se mají na co těšit i příští leden — v roce 1926 totiž ve Spojených státech poprvé vyšla třeba Hemingwayova Fiesta.