Boj o Českou televizi je bojem o monopol na interpretace

Již Friedrich Nietzsche říkal: Lidské počínání čím dál častěji místo na skutečnost naráží na interpretaci. A to je hlavní důvod, proč se u nás před volbami rozpoutal lítý boj o Českou televizi a jejího generálního ředitele Petra Dvořáka vedený ANO, SPD, ČSSD, KSČM a prezidentem. Zmíněné subjekty touží po monopolu nebo alespoň převaze nad interpretacemi svých kroků hlavně u starších lidí, kteří je podporují a sledují Českou televizi. Situaci ještě ztěžuje ta okolnost, že sám premiér vlastní (přes své jako svěřenské fondy) třicet procent médií na našem trhu.

Úkol řádných a veřejnoprávních médií míří opačným směrem: nedovolit, aby ve veřejném prostoru převážila jedna interpretace, aby se do médií dostaly různé relevantní (ne extrémní) názory, které konzumentům nabízejí podněty a vytvářejí příležitosti k jejich práci s informacemi i se zkušenostmi. Pakliže tuto funkci neplní, s občany očividně manipulují.

Podle výroční zprávy mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) za rok 2020 se Česká republika v žebříčku 180 zemí světa drží jako předloni na 40. místě, ale oproti roku 2014, kdy byla na 13. pozici, jde o hluboký propad. Pokud neobhájíme veřejnoprávní televizi, propadneme se jako Poláci na 62. pozici či Maďaři, kteří jsou na 89. pozici. Slováci jsou na 33. pozici.

Naši situaci sledují bedlivě i v zahraničí. RSF píše: 

Čeští novináři čelí velkým výzvám, mezi které patří hrozby médiím veřejné služby ze strany vládou kontrolovaných dozorčích orgánů, nenávistné online kampaně… Rozsáhlou nedůvěru v novináře posilují i slovní výpady českého prezidenta Miloše Zemana. 

Nebezpečná situace v naší mediální krajině zneklidňuje i Evropskou vysílací unii (EBU), která vyzvala „k zachování demokratické budoucnosti národa, který je často považován za pevnost stojící proti autoritářství ve střední a východní Evropě“. Podobné obavy vyjádřil i vídeňský International Press Institute a také Global Task Force. 

Postoj zástupců mezinárodních organizací ke druhé krizi České televize (první byla na sklonku roku 2000) je zřejmý, horší je situace na půdě naší Sněmovny, kde by změna ve vedení, a tudíž i ve vysílání většině poslanců nevadila. Volební výbor se měl na popud pirátského poslance Tomáše Martínka zabývat legitimitou volby nových radních, kteří jsou dle něj ve střetu zájmů a do Rady České televize byli zvoleni právě kvůli odvolání generálního ředitele. Ale tento bod se na program jednání nedostal, protože jeho předseda Stanislav Berkovec z ANO požádal o právní posudek, který konstatoval, že úprava je v zákoně o České televizi tak obecná, že věc nelze jednoznačně posoudit. 

Na právní posouzení jsem se zeptal advokáta Tomáše Sokola, který mi napsal: 

Zákon asi opravdu je zastaralý, pokud jde o možnost navrhovat kandidáty na člena Rady ČT. Proto může kandidáta navrhovat kdekdo. Stačí, pokud se tváří jako „organizace“ či „spolek“.

Problém nejagilnější bojovnice proti vedení České televize Hany Lipovské, která do Rady byla zvolena řádně Českou biskupskou konferencí, je však jinde. Biskupové, kromě kardinála Duky, se později odpovědnosti za její agresivní jednání zřekli a jejich předseda Jan Graubner médiím sdělil: „Rada je nezávislý orgán… Jediné, co mohu udělat, je paní Lipovskou vyzvat, aby zvážila své setrvání v Radě ČT a abdikovala. To jsem však už udělal.“

O Institutu svobody a demokracie Jany Bobošíkové, za který Hana Lipovská vystupuje nejen na Radě, ale i na Facebooku, YouTube — XTV (zvláště pořad Xaver Live), víme, že usiluje o odvolání ředitele, a to hlavně kvůli ambicím paní Bobošíkové, která do roku 1998 v České televizi pracovala, ale kvůli neshodám s dnešním ředitelem zpravodajství Zdeňkem Šámalem byla nucena odejít. Její současné angažmá je proto možné číst jako pomstu a snahu se na obrazovku České televize vrátit, viz její následující příspěvek: „ABY BYLO JASNO: 10 000 odběratelů, 1 700 000 zhlédnutí. Máme jít na obrazovku ČT? Napište nám!“ Reklamní text z Facebooku Jany Bobošíkové konečně zřetelně vysvětlil, co ji a její kamarádku paní Lipovskou žene do boje. Už to by mělo stačit k tomu, aby radní Lipovská byla odvolána. Je to totiž v rozporu s § 5 a 2. odstavcem, kde stojí: 

Radní nesmí při výkonu své funkce v Radě vystupovat jménem politických hnutí či sdružení nebo působit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů. 

Absurdní je i odůvodnění snah odvolat generálního ředitele ze strany šéfa Rady České televize Pavla Matochy, jak na to upozorňuje i německá televize ARD, když říká: „Místo hájení národních zájmů hlásají názory Bruselu a pronásledují vládní politiky.“ A toto pošetilé prohlášení sdělil v době, kdy podle Eurobarometru důvěřuje Evropské unii (tedy Bruselu) 48 procent našich občanů a vládě jen 19 procent. My jsme však členy Evropské unie, a proto by naším státním (tedy i národním) zájmem mělo být Evropskou unii podporovat.

Aby mohlo v nejbližší době dojít k volbě nového radního po rezignaci Jiří Grunda, na post kandidáta byl dne 11. května navržen spolkem Rugby Spirit Brno advokát Michael Mann. Ten ale čelí kárné žalobě kvůli tomu, že se smál příspěvku o plynování prvňáčků, což poslancům nevadí.

Senát si zároveň v mezičase nechal udělat analýzu způsobu, jakým se dostali nominanti do Rady České televize, a došel k závěru, že tři z nich měli být vyřazeni. Pavla Černého vyslal do volby spolek Liga Libe, Jaroslav Kravka získal nominaci od organizace Pétanque club Brněnští draci a Karla Nováka navrhl Nadační fond Filantia. Autoři analýzy ověřili, že žádný z nich neodráží veřejný zájem požadovaný zákonem. Liga Libe je politická organizace, Brněnští draci se věnují sportu a skutečnou aktivitu Nadačního fondu Filantia nelze dostupnými informacemi doložit. Dva neúspěšní kandidáti Michal Klíma z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a akademik a sociolog Jaromír Volek avizovali, že se zřejmě obrátí na Ústavní soud. Poslanci tyto okolnosti neakceptovali a vzali je jen na vědomí. 

Předseda Rady České televize Pavel Matocha navíc nařkl 18. května ředitele České televize z porušení zákona o střetu zájmů. Podle Matochy předpis řediteli ukládá, aby odevzdával majetková přiznání. Tento výklad ale není zcela zřejmý, proto to nikdy žádný z bývalých ředitelů nedělal. A téhož dne ředitel České televize Petr Dvořák podal trestní oznámení na Hanu Lipovskou, protože její aktivity překročily rámec působnosti člena rady a dostaly se na úroveň osobních útoků. Dvořák řekl: „Podle některých otevřených zdrojů jsem byl paní radní do policejního protokolu dokonce označen jako osoba, která ji ohrožuje na životě. To je nepřípustné.“

Na zasedání Rady České televize dne 19. května byl pozván i předsedy Dozorčí komise České televize Michal Petrman zřejmě hlavně kvůli tomu, že se komise postavila za generálního ředitele v údajném střetu zájmů. Na sedmihodinovém jednání se radní Jiří Kratochvíl pustil do předsedy Pitrmana a vyzval ho „aby odstoupil, než bude odstoupen“. Pitrman se hájil tím, že Dozorčí komise dle zadání zkoumala ekonomické vztahy a na nich nic závadného nenašla. Rada České televize se tedy rozhodla, že o střetu zájmů ředitele by měl být vypracován posudek. Radní by měli autora posudku vybírat ze tří subjektů do pátku 29. května. Případný střet zájmů má plynout z Dvořákova spoluvlastnictví počítačové školy Gopas, Rada se zabývala i jeho angažmá ve správní radě výstavní síně Leica Gallery. Z uvedeného výčtu osočení se zdá, že Rada České televize má jediný zájem, zbavit se generálního ředitele a nejvýraznějších figur, na něž útočí, jako jsou Václav Moravec, Nora Fridrichová, Jakub Železný a Marek Wollner, a dosadit si tam své lidi. 

Tereza Matějčková říká, že úkolem filozofa je pozastavit to, jak běžně myslíme. O totéž se má pokoušet i řádný novinář. To je však právě to, co prezidentovi a jemu podobným vadí: jiný pohled považují za dezinformace. Kdo si nemyslí totéž co oni, je nepřítel. Kvůli tomu vydal kancléř Vratislav Mynář dne 21. května zprávu, že Hrad nebude poskytovat informace týdeníku Respekt, serveru Seznam Zprávy, Deníku N a redaktorům 168 hodin (Nora Fridrichová) a Reportéři ČT (Marek Wollner). Hrad zjevně nezajímá, že je to v rozporu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, s Ústavou, kde stojí, že „stání moc slouží všem občanům“, i nálezem Ústavního soudu z roku 2018. 

Dne 24. května nedošlo k avizované dovolbě dalších tří členů Rady České televize. Až se tak stane a noví radní se ujmou svých funkcí, bude mít Rada dost hlasů na to, aby mohla odvolat ředitele. Budu-li spekulovat, rýsují se tyto možné scénáře: Buď se budou politici bát velkých demonstrací, kvůli kterým se musela uzurpování České televize vzdát před dvaceti lety ODS, a zatáhnou za záchrannou brzdu, protože by mohlo ANO ztratit další voliče. Nebo naopak bude mít premiér pocit, že prohru v říjnových volbách již nemohou zvrátit, a pak se pokusí ukázat sílu: budou likvidovat do konce svého volebního období všechny instituce a jejich šéfy, kteří by jim mohli po volbách škodit, včetně ředitele České televize.